New Daddy | H.S. ✓

14 - Poznáváte toho muže?

,,Tak jo, směr záhadný les smrti" zasmál se a dloubl mě do žeber.

Harry nastartoval a vyjel na silnici. Když jsme dojeli zpět k našemu domu, začala jsem ho navigovat, podle mých matných vzpomínek. A opravdu. Ocitli jsme se na té polní cestě vedoucí do lesa.

Nad tou vzpomínkou jsem se musela zasřást. Liam se ke mně choval, jak ke kusu masa.

,,Tady to je. Zajeď ještě trochu blíž" nařídila jsem nervózně.

Harry zastavil a já vystoupila. Šla jsem směrem k lesu a Harry za mnou. Uviděla jsem to místo, kde byl ten nůž. Avšak teď tam nebyl.

,,Tady byl ten nůž" ukázala jsem na místo poskvrněné zaschlou krví.

Harry jen pokýval hlavou a dřepl si ke skvrně. Chvíli ji zkoumal a pak se zvedl.

,,Půjdeme se tady trochu porozhlédnout." pronesl a vydal se dál do lesa.

Já vybočila z cesty a šla jsem prohledat okolí. Ucítila jsem nějaký divný pach, tak jsem se vydala za ním.

Vycházel z malého jezírka dál v lese.

,,Harry? Něco tu je a divně to zapáchá" zvolala jsem směrem k Harrymu.

,,Harry?!" zavolala jsem ho hlasitěji.

,,Baf!" vykřikl ze křoví a začal se smát.

,,Harry! Zabiju tě! Víš jak jsem se lekla? Teď není čas na srandičky... Mohla jsem taky skončit v tom zapáchajícím jezírku!" vyčítala jsem mu a máchala u toho rukama.

On se jen smál až se prohýbal v zádech. Když se jeho smích zklidnil, nakoukl do toho jezírka a soustředěně si tam něco prohlížel. Po chvíli si jen dal ruku přes ústa a nevěřícně zíral.

,,Harry co je? Co tam je?" zeptala jsem se vyděšeně. Z mého úhlu nic vidět nebylo.

,,Pojď" řekl a odtáhl mě kousek dál.

,,Teď zavoláme policii, ok?" dal ruce na má ramena a promloval ke mně.

,,Co tam bylo?!" vymáhala jsem stále odpověď.

,,To už necháme policii, ano? Není to nic pro tebe, princezno..." dořekl a vytočil číslo policie.

Já na něj jen uraženě koukala a nevěděla co mám dělat. To nemůže být nic tak hrozného, ne? Řekla jsem si.

Harry telefonoval s policií, tak jsem se nepozorovaně přiblížila k tomu jezírku a zahleděla se do něj z Harryho předešlého úhlu.

Chvíli jsem se snažila rozluštit předmět, co tam ležel, avšak jsem rozpoznala bezvládné tělo člověka. Rychle jsem si zakryla rty, abych předešla úniku křiku z mých úst a rozběhla se k Harrymu. Nedala jsem na sobě nic znát. Jen můj zaražený výraz prozrazoval, že jsem Harryho neposlechla.

Dělala jsem jakože nic a držela krok s Harrym, který šel směrem k autu. Ten ale vypadal, jakože ví, co jsem viděla. Po chvíli se na polní cestě objevila dvě policejní auta a jedno velké černé.

Harry na ně mávl a šel k nim. Já zůstala stát na místě a jen pozorovala celé dění. Po chvíli se všichni rozešli k lesu a já se chtěla přidat, ale jeden muž mě zastavil se slovy, že bych měla zůstat tady. Nic jsem nenamítala a čekala.

Asi půl hodině se vraceli a měli s sebou nosítka s nehybným tělem. Chtělo se mi zvracet, ale moje zvědavost nakonec vyhrála. Vyhrabala jsem se z auta a pomalu se blížila k nim. Blíž jak na dva metry jsem se neodvažovala přiblížit.

Přes tělo byla přehozená bílá látka, takže jsem se zase sesunula na sedadlo.

Nosítka naložili do černé dodávky a všichni se rozjeli neznámo kam.

,,Máme jet s nimi. Musíme ještě prý něco dořešit" řekl Harry a vyjel za ostatními auty.

Jeli jsme asi dvacet minut a zastavili před nějakou velkou budovou.

Ti muži zase vytáhli ty nosítka a šli dovnitř domu, spolu s námi a policií. Na chodbě ale zabočili jiných dveří a ztratili se nám z dohledu.

Vydali jsme se za policisty a skončili v nějaké výslechové místnosti.

Něměla jsem v plánu se jim svěřovat s tím mým únosem. Harry mi také říkal ať o tom nemluvím, takže jsem o tom pomlčela.

,,Tak. Potřebovali bychom pomoc s identifikací, jestli vám to nebude vadit." pronesl.

,,Poznáváte toho muže?" vyřkl osudovou větu a vyložil jeho fotky a na stůl...
.
.
.
.
Tak tu po delší době máme další díl. Po delší době proto, že se mi nechtělo a neměla jsem nápady, takže taaak. Nechci totiž psát, když mě to nebude bavit, tak snad chápete😂😌✌