New Daddy | H.S. ✓

41 - Harry?!

,,Jo, to je" potvrdil mi Harry a mírně pokýval hlavou.

Vevnitř byli jen čtyři malé místnosti. Vešlo se rovnou do kuchyně, která byla propojená s maličkým obývákem. Za zašupovacími dveřmi byla dvoupatrová postel a jedna skříň. Vedle obýváku byla umístěna i koupelna se sprchou.

Bylo to malé a útulné. Nábytek nebyl ani zastaralý, jak jsem původně očekávala. Vše bylo sladěné do oranžovohnědé a podlaha tmavá.

Všude na poličkách stály různé sošky a vázičky. Občas někde knížka, nebo dokonce ozdobné hrníčky.

,,Co říkáš na to, že bychom si večer udělali oheň a opekli nějaké buřty?" vyrušil mě z nedomluveného zkoumání Harry.

,,Jo, to by bylo fajn" usmála jsem se.

,,Dobře" rozzářil se Harry a rty se mu zformovaly do ďolíčkového ušměvu.
---
Už bylo šest hodin, tak jsem se rozhodla být užitečná a šla jsem nachystat nějaké jídlo.

Harry už vše naskládal na svá místa, takže jsem měla vše po ruce.

Nejdřív jsem si vyndala tácek, na který vše dám a začala nařezávat špekáčky. Budou nám stačit asi jen čtyři.

Z kuchyňského okna bylo hezky vidět ven na ohniště, kde se zrovna Harry snažil rozdělat oheň.

Nějak jsem se na něj zakoukala, ale bohužel jsem si toho všimla moc pozdě. Harry na mě upřel svůj pronikavý pohled a přiblble zíral. Stydlivě jsem se usmála, dala si spadající pramínek vlasů za ucho a odvrátila jsem pohled.
---
Když jsem měla vše hotové, pobrala jsem většinu jídla a vydala jsem se ven. Měla jsem trochu problém otevřít dveře, ale nakonec se to podařilo.

Pomalým a nejistým krokem jsem šla k vyklajícímu se stolečku u už rozhořívajícího se ohně.

Položila jsem tác a rozhlédla se po Harrym. Jako kdyby se na vteřinu vypařil. Najednou jsem ho spatřila za sebou, jak jde směrem sem.

,,Byl jsem pro... napichovací...tohle" poškrábal se na krku a ukázal na opékací vidlice.

Zasmála jsem se jeho vyjadřovacím schopnostem a jednu si od něj vzala.

Venku už začínala být trochu zima a tma.
---
Oheň hezky plápolal kvůli mírnému studenému vánku, který oheň pomalu měnil na teplý. Obloha už byla šerá a začínaly být vidět hvězdy. 

My, těsně namáčknutí na sebe, opékáme špekáčky a zíráme do ohně. Já, s hlavou na Harryho rameni, pohupuji s námi pomaloučku ze strany na stranu.

Zdá se to jako naše tradice, když sedíme vedle sebe. Takové hezké malé gesto vzájemné náklonnosti a opory.
---
Můj už byl hotový, nechtělo se mi však vstávat z tak příjemné pozice. Ale musela jsem.

Zvedla jsem se a Harry mi lišácky podal i svůj, již hotový buřt.

Zasmála jsem se tedy jen nad jeho línou dětskostí a popošla ke stolečku. Z vidlic sundala buřty a každému dala na papírový talířek. Přidala jsem nějakou omáčku a kousek chleba.

Harrymu jsem podala ten jeho a se svým si sedla k němu.

Bylo nám tak krásně, až jsme přestali vnímat svět a zapluli do vlastní mysli plné snů a přání.

Znenadání Harrymu v kapse začal vyzvánět telefon a on leknutím svůj ještě skoro plný talířek zahodil do ohně.

,,Ale né..." zakňučel a vzápětí se začal nekontrolovaně smát své nešikovnosti.

,,Tak to zvedniii" strčila jsem do něho se smíchem.

,,Ou, pozdě" zašklebil se, když vyzvánění ustalo a dál zkoumal svůj hořící pokrm.

,,To už nezachráníš" řekla jsem, když zmizel i poslední kousek jídla.

,,To už asi ne, no" uchechtl se a podíval se na mě. Nečekaně mi ukradl můj buřt a skoro celý ho na jedno kousnutí snědl.

,,Tyyyyy..." hraně jsem se naštvala a začala do něj pěstmi bouchat.

,,Au au au" chránil si hlavu Harry a nahlas se smál.

Zvedl se a začal přede mnou utíkat. Už byla tma, takže jsem viděla jen jeho vlající světle šedou mikinu.

Najednou se mi ztratil z dohledu a mě přeběhl mráz po zádech.

,,Harry?" Smála jsem se stále.

,,Harryyy... To už není vtipný" začala jsem panikařit, po chvilce chození po kraji lesa.

Po chvilce mě něco popadlo zezadu a v horizontální poloze se to se mnou zatočilo do kolečka.

,,Aaaa" zakřičela jsem.

,,A mám tě ty mrško" zaradoval se Harry.

,,Heej, nesnáším tě! Ty zrádce!" pištěla jsem.

Harry se jen hrdelně zasmál a položil mě na zem. Mé nohy došláply, ale Harryho ruce mě stále svíraly. Stáli jsme nemluvně proti sobě.
.
.
.
.
Omlouvám se za trochu větší pauzu, ale nějak jsem neměla nápady. Lepší pauza, než úplně na nic kapitola, ne?😇😂