POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDRVÉ
Sedla jsem si v pokoji na postel a vzala dopis do ruky. Pokaždé, když i někdo, kdokoliv, pošle dopis, se ho bojím otevřít. Jednou, když jsem dostala dopis od dvojčat, my poslali huláka. Málem jsem dostala z toho mrtvičku jak jsem se lekla. To samý mi pořád děla Phebe. Poslední dopis co mi poslala ohledně toho oběda, což jsem mimochodem zase zapomněla říct rodičům, my poslala skákající kobylky. A protože nejsem plnoletá, tak hůlku jsem použít nemohla a musel a jsem je nahánět po pokoji. Problém je v tom, že skákající kobylky jsou strašně malé. Víc jak hodinu jsem je po pokoji honila se sítkou, abych je zase mohla vypustit do lesa. Otevřela jsem opatrně dopis. Pořádně jsem si oddechla, když to byl jenom normální pergamen.
'Ahoj Nelly,
jsem rád, že už se cítíš lépe. Já už taky a to o dost. Řídím se Phebeinou radou. Pokaždé, když mi je zase nanic si řeknu, že tohle by Sirius nechtěl. Hermiona mi psala, že na poslední týden prázdnin přijede k Weasleum. Psala, že ti s tím taky poslala sovu. Paní Weasleová nás tam chce mít všechny pohromadě. Už se na vás těším. Mám tě rád
H.J.P.'
Odpověděla jsem mu krátkou zprávu, že jsem za něho ráda a , že je správné se kvůli tomu, už netrápit. Rodičů jsem se ptala na poslední týden a řekli, že jo. Mamka má Weasleyovi ráda a tatka se zná s Charliem, když byl za ním v Rumunsku kvůli drakům, takže mu to přišlo jako dobrý nápad. Sofí tady zůstane s námi celý prázdniny, nejen vůli škole a tak, ale protože se teta se strejdou budou z Francie stěhovat do Londýna, tak aby to nebylo složitější.
Vyšla jsem na chodbu a zamířila do pokoje pro hosty, kde byla Sofí a lupou zapalovala mravence co lezli po parapetu.
,, Baví tě to moc. Taky bych ti nejradši přiškvařila nožičky k oknu a pak ti vypálila zbytek těla." sedla jsem si na postel a ona se na mě podívala a lupu odložila. ,,Těšíš se? " zeptala jsem se jí?
,, Jako do školy nebo na to jak mě uškvaříš" zvedla obočí a já se zasmála. Jsem na ní pyšná, to já jsem jí naučila jak být ironická a prostě celkově dokonalá. Dělám si srandu. Dokonalá jsem jenom já. To byla taky jenom sranda.
,, Vezmeme to postupně, nejdřív škola, pak spalování lupou" opřela jsem se o zed ,, Co všechno víš o Bradavicích?"
,, Když to shrnu tak možná jenom to, že to je škola" dala si vlasy za ucho a nohy si položila na stůl. Řekla jsem jí všechno o škole o lidech co tam jsou, profesorech co si potrpí na oslovování 'pane', kolejích, předmětech, o tom co všechno za nebezpečí tam je a my ho přežili a všechno ostatní. No moc vyděšeně nevpadala. Jenom protestovala, že tam nepůjde a že to už radši si nechá udělat domácí školu u babičky.
Čas večeře. Sešly jsme dolů a sedli ke stolu.
,, Rodičové?" začala jsem konverzaci.
,,Ano dcero" odpověděl tatka.
,, Phebe mi psala, že vás Lidia zve v sobotu na oběd a mám vám to vyřídit" koukla jsem na ně.
,, Jo jasně, klidně. Ale pořád si mi nelíbí, že mají skřítky" zabučel tatka ,, Kdyby byli volní bylo by to mnohem lepší"
,, Jo přesně, taky si to myslím" odpověděla jsem. Prostě v tomhle ohledu jsem celá po tatkovi.
,, Co? Kdo je to zač?" ozvala se Sofí. Všechno jsem jí řekla , že Lidia je matka Phebe a tak dál. Někdy si připadám jako nějaký tlumočník. Měla bych vymyslet něco mazanýho pro dvojčata a poslat jim to za toho huláka. Nedokážu si představit příští rok bez nich v Bradavicích. Bude to tam nuda.
______________
Nadešla sobota, kdy jsme měli jít na oběd k Blackovým. Vzala jsem si normální oblečení, legíny se zeleným svetrem, vzala hůlku a šla dolů. Sestoupili jsem se všichni okolo krbu. Nikdo se ani nehnul, protože naše rodina né moc podporuje cestovaní letaxem, spíše přemístění pomocí hůlky, ale to je zrovna v téhle době dost riskantní. Někdo by nás mohl vidět a sledovat. Proto je lepší se přemístit rovnou krbem k nim domů. Jo, abych objasnila teda situaci. Když už všichni věří že se on vrátil začala maximální ochrana všech kouzelníků. Smrtijedi jsou skoro všude a není den bez obětí jak mudlorozených kouzelníku tak smíšených, čistokrevných moc nebylo. Vydalo se bezpečnostní opatření, které uvádí také zákaz přemistování se na veřejnosti a na vlastní nebezpečí chodit sami a né po skupinkách. Domy jsou zajištěny kouzlema co si majitel domu opatří.
Vstoupila jsem do krbu, nabrala hrst letaxového prášku a s vyslovením ulice s číslo domu jsem pustila prášek a zmizela v krbu. Objevila jsem se, až v obýváku u Phebe. Zvláštní, místnost byla prázdná. Za mnou se objevila Sofí a pak hned mamka s tatkou.
,, Halo! Obyvatelé tohohle domu" řekla jsem do prázdna a z poza rohu vyšla Phebe s Lidiu. Vrhla jsem se jí okolo krku.
,, To vám to ale trvalo vám řeknu. Už jsem se bála, že nepřijdete Porpentio" ozvala se Lidia. Kdyby jenom viděla jak se nechtěli přemístit latexovou sítí, tak by pochopila. ,, A co je tohle za mladou slečnu" kývla směrem k Sofí.
,, Dobrý den, jsem neteř. Sofí Bethany Kowalsky" představila se sebejistě a natáhla ruku. Lidia jí přijmula a pak objala mě div mě nemačkala. Když se odtáhla konečně jsem se mohla nadechnout. Ale oproti objímaní paní Weasleyové to bylo zatím ještě v pohodě, nebo když mě viděla mamka vystupovat z vlaku, když se vracíme z Bradavic, to si myslím že mi přelámala i žebra.
Šli jsme chodbou za Lidii směrem někam do domu. Cestou si Phebe povídala se Sofí a myslím, že zatím dobrý. Lepší seznámení jak s Ronem v prváku. To jsem šla s Hermionou, Harrym a Rone chodbou a potkali jsme Phebe s Daphne. Phebe říkala Daphne jak pořádně používat zaklínadlo 'mdloby na tebe' a omylem mávla hůlkou při vyřknutí těchto slov a tím zaklínadlo snesla na Rona. Dva dny byl na ošetřovně.
Došli jsme do jídelny. Rozhlédla jsem se a nemohla uvěřit vlastním očím. Přísahám, že kdyby tu nebyli rodiče tak Phebe jednu vrazím. U stolu si hezky seděla Narcissa Malfoyová a vedle ní její synáček.
,, U svatého Merlina tak to mě pos-" zarazila jsem se. Přece nebudu sprostá před cizími lidmi a rodiči, no rodiče by se spíš začali smát, ale riskovat bych to neměla. Ale co už, když jsem už začala. ,,-er" zašeptala jsem tu poslední slabiku. Tatka mi dal na rameno větvíka a šel si sednout. Tatkovi ani mamce jejich přítomnost nevadila a to mě překvapilo. Malfoy se na mě podíval. Neuhýbala jsem pohledem schválně, nenechám ho přece vyhrát, vypadala bych divně. Koukali jsme si navzájem do očí. Nikdy jsem si nevšimla, že jeho oči jsou tak zajímavě hezké. ZAJÍMAVĚ, ano? Proč sakra pořád neuhne tím blbým pohledem. Ušklíbl se na mě.
