POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDROVÉ'
,,Zlatíčko podej mi prosím tě ještě tamtu červenou s tím zlatým vrškem" usmála se na mě teta Qennie a já jí baňku podala. Naštvaně jsem se podívala na Sofí rozvalenou v křesle.
,,Ne to je dobrý my nepotřebujeme pomoc" znechuceně jsem se na tu nádheru podívala.
,,Věřím vám, že to dokážete" usmála se na mě Sofí na oplátku. Vtipný že takhle ji znám jenom já.
,,To snad nebude třeba" řekla mírumilovně teta a já se zarazila. Jejda, možná jsem teďka nechtěně si v hlavě promítala jak Sofí ve spánku uškrtím.
,,Teto prosím nečti mi myšlenky, děkuji. A neříkej, že to taky nemáš chuť udělat." podívala jsem se na ní. U tety Qennie je dobrý to, že se nechová jako dospělí člověk, nebo prostě chápete, je něco jako kamarádka se kterou můžete probírat všechno.
,,Popravdě někdy taky" usmála se a Sofí se jen tak znechuceně podívala. Zajímavý, že takhle se chová jenom doma a nikde jinde a před nikým jiným.
,,Nelly, kam jsi uklidila ty talíře?" vešla do obýváku mamka.
,,Měli by být v té vrchní poličce nad skleničkami" odpověděla jsem s a sedla si do křesla vedle Sofí.
,,Ale tam nejsou, tak by mě zajímalo kde jsou" opřela se o rám dveří a pozorovala jak teta ladně zdobí stromeček.
,,Tak to upřímně nevím, mami. Jsem si jistá, že jsem je tam dávala" zamračila jsem se. Tohle není poprvé co se nám doma ztrácí BLIŠTIVÉ věci.
,,Mloku? Jacobe?" zakřičela mamka do domu. Strejda s taťkou byli nepochybně zase v kufru. Chodím tam s taťkou pokaždé taky, ale dneska jsme měli se Sofí pomoct ozdobit stromeček, což jsem pak nakonec dělala jenom já. Domem se rozezněla rána a to znamená jen to, že se kufr zavřel. Už to mám všechno prostudovaný do detailu.
,,Mám koblížky!" zakřičel strejda a spolu s taťkou vešli do obýváku z námi. Se Sofí jsme zpozornily ještě víc a podívaly se na sebe. Tohle byl ten moment, kdy jsme si beze slov řekly, kdo tam bude dřív vyhrává a ten poslední uklízí za tu jednu špinavý ponožky na týden. A ten první bude mí více koblížků. Rozeběhla jsem se, div jsme se nepozabíjely a ke strejdovi jsme doběhli tak stejně. Ne, dělám si srandu, samozřejmě že jsem byla rychlejší jak ona.
,,Wowo, holky pomalu" zasmál se taťka a pobaveně se na nás koukal
,, Každá tam má dva, nebojte" obeznámil nás strejda a krabici dal na stoleček.
,,Byla jsem tam dřív" zamumlala si Sofí sama pro sebe a já se ušklíbla.
,,Tak to teda ne, to není pravda. Kdyby jedna z nás měla mít víc, tak já." šťouchla jsem jí loktem do ramene.
,,Au tohle, ale bolelo" zaskuhrala a zamračila se na mě. Ano ta holčička co je pořád miloučká a hodňoučká je ve skutečnosti malý parchant co mě obírá o jídlo.
,,To taky mělo bolet" protočila jsem očima a vzala koblížek do ruky. Zase se na mě zamračila a žuchla do křesla o nejdál ode mě. Zasmála jsem se a i když se Sofí snažila se nesmát tak se jí to nepodařilo, tak jak si asi představovala.
,,Takže, hrabák se někde toulá po domě s talířema." povzdechla si mamka a podívala se na taťku, který vypadal vtipně jak se snažil tvářit méně provinile. ,,Každý si vezme na prozkoumání jednu nebo dvě místnosti, rozumíte? Fajn" tleskla mamka a aniž bychom mohli cokoliv namítnout, což není nikdy dobrý nápad, jsme se rozešli do prostoru našeho baráčku. Se Sofí jsme se vydaly úplně nahoru, kde mám pokoj a kde je i pokoj pro Sofí když přijedou.
,,Jasmin! Kdepak jsi" řekla jsem potichu a obě jsme pomalu našlapovaly. Sofí cinkala pytlíčkem peněz a já se rozhlížela kolem jestli někde není.
,,Zajímalo by mě jak o tam všechno nacpe" řekla směrem ke mně Sofí.
,,Má zvětšovací kapsu na bříšku" odpověděla jsem a nakoukla do skříně s věcma do bradavic.
,,Mám ho!" ozvalo se ze zdola. Se Sofí jsme se na sebe podívaly a seběhly schody dolů. Taťka ji držel hlavou dolů a mamka lomcovala s talířema.
,,Tak a za chvíli můžeme podávat večeři" usmála se teta a rozešla se směrem do kuchyně, kde se právě dodělával zbytek jídla.
,,Hlavně, aby to bylo co nejrychleji už začínám mít hlad" sáhl si na břicho strejda a taťka s mamkou se pousmáli.
,,Holky, běžte se připravit ať babička není naštvaná" usmála se na nás mamka a se Sofí jsme obě ztuhly jako na nás někdo seslal kouzlo petrificuss totalus.
,,Babička taky přijede?" snažila jsem se nahodit alespoň nějaký úsměv, ale ve výsledku to vypadalo asi tak, jako když si přičichnete k lektvaru co dělala Phebe. Nebo nejlépe Seamus.
,,Ano, za chvilku tu bude" odpověděl taky velice šťastný taťka.
,,Tak jo, to bude ještě sranda" zahuhlala jsem si pro sebe a otočila se na Sofí, která vypadala v tuhle chvilku jako kdyby viděla před sebou Filtchovu kočku. Odešly jsme směrem k schodům.
,,Tak co myslíš?" sedla si na mojí postel Sofí a neparně se zasmála.
,,Co?" zeptala jsem se jí zmateně. Buď jsem jí nevnímala nebo zase něco vystřelila do prázdna.
,,Babička, co myslíš že dneska předvede" dokončila předešlou větu a já si otevřela skříň s oblečením. Zvedla jsem obočí a zapřemýšlela. Těžko říct co se stane, ona si vždycky něco najde. Minule na Vánoce to bylo, jak hrozně pověšený záclony máme.
,,Netuším, ale horší než to jak nám ty záclony strhla z oken být nemůže" zasmála jsem se a hodila jsem na postel po Sofí kus oblečení co jsem nucena si na sebe vzít. Tím jsou šaty, které si beru skoro každý Vánoce.
,,Pořád, ale je nakrklá že mě vyhodili z Krásnohůlek" zasmála se Sofí a zvedla se z postele a odešla z pokoje do svého hned naproti, takže i tak jsme se v pohodě slyšely.
,,Za to si ale můžeš ale čistě jenom ty" zakřičela jsem a začala se převlíkat.
,,To možná jo, ale nějak extra moc mě to netrápí" zakřičela na zpět a taky se převlíkala do oblečení vhodné pro uspokojení nervů naší babči.
----------
,,Absolutně a rozhodně to neschvaluji!" praštila babička rukama do stolu až se všechny talíře zatřásly. Všichni se lekli a mně tlouklo srdce jako o závod.
,,Tohle zní skoro jako kdyby si je odsuzovala jenom za to, že nemají galeonů na rozdávání" rozčíleně jsem se na ní podívala.
,,A přesně tak to mělo vyznět Frencis! Víš jakou ostudu udělají naší rodině?!" rozkřičela se ještě víc a já měla chuť jí uškrtit. Taťka chtěl něco říct, ale já ukázala ať mlčí. Tohle je mezi mnou Sofí a zrůdnou babičkou.
,,Ani se s něma nepotkáš babi" zapojila se Sofí. Babička se na ní přísně podívala a teta Qeunii vypadala hodně vystresovaně stejně jako Sofí. Mamka se jenom koukala a strejda radši dělal, že tu není.
,,Weasleyovi ti vadí, ale jedna Blacková ne?" zvedla jsem obočí.
,,Ti ušmudlanci sem nevkročí a ta Blacková taky ne a tečka" zvedla se od stolu a všechny si nás prohlédla.
,,Takhle jim už neříkej babi" zamračila se Sofí.
,,Tak když to nejde po dobrým tak buď odejdu já a oni tu budou na Silvestra a nebo já zůstanu" přísně se na nás podívala a nikdo se ani nehnul. Prosím už odejdi a nevracej se. ,,Fajn" odkráčela a už jsme slyšeli jen dveře. Tak to bychom měli vyřešený Silvestr. Babička taková vždycky nebývala. Jacoba zkousla ale pak nevím co se stalo a bum je tady naše nepříjemná bábi kterou nemám ráda.
