Pohled Phebe Falcon Blackové
Nevím co s Nelly a ostatníma včera bylo. Chtěla jsem se jich na to zeptat jenže když jsem se ráno probudila nikdo kromě Blaise tam nebyl. Zdá se mi že se mi vyhýbají. Hrozně jsem si chtěla promluvit s Nelly, jenže jsem na to nikdy nenašla správnou chvíli. Dneska je ale výběr do Mrzimorského famfrpáloveho týmu. Ron to chce zkusit a my ho přijdeme samozřejmě podpořit.
,, Phebe měla by si po vyučování chvíli čas?" Zeptal se mě Blais když jsme šli na obranu proti černé magii. No popravdě se mi dnešek měla celkem dost nabitej. Chtěla jsem jít fandit Ronovi, musela jsem udělat seminářů do formulí a navíc jsou tu ještě zkoušky OPČM. Každou svou volnou chvíli jsem trávil s Blaisem a neměla čas se učit.
,, Hele, jsem s tebou opravdu hrozně ráda ale..." Nenechal mě ani doříct větu. Trochu mě to naštvalo. Nesnáším když mě někdo přerušuje a on to moc dobře ví.
,, Bude to je na chvíli." Snažil se mě přesvědčit. Nakonec se mu to podařilo. No co mám pro něj slabost. Navíc 1 malá chvilka nikomu neublíží.
Přišli jsme na do třídy. Celou hodinu jsem byla úplně mimo. Musela jsem pořád myslet na ostatní, byli naštvaní a nevím proč. Snad na to brzo přijdu. Další věc která se mi honil hlavou zítřejší nábor do Famfrpálu. Vážně bych se tam chtěla dostat. Ze dvou prostých důvodu. Ten první je že to bude určitě sranda obzvláště sledovat jak Nelly válí a Malfoy z toho šilí. Ten druhý je že se aspoň na chvíli zbavím Blaise. Jasně mám ho hrozně moc ráda možná i víc než to, ale je pořád se mnou. Trochu ho chápu kromě mě a Draca jiný kamarády nemá a když je teď pan Malfoy pořád pryč je se mnou. Ráda s ním trávím čas ale co je moc to je moc.
Hodina skončila a já šla za Ronem popřát mu hodně štěstí.
,, Rone." Zakřičela jsem na něj přes celý hrad. On se zastavil a velmi ochotně počkal.
,, Co chceš?" Zavřel na mě. Proč je na mě tak nepříjemný? Možná je jenom nervózní ale i tak. Vlastně jsou v poslední době všichni jakýsi divní.
,, Chtěla jsem ti jen popřát hodně štěstí" mile jsem se usmála, on měl pořád svůj kamenný výraz.
,, Fajn. A teď už radši běž za svým zmiozelem." Byl hrubí. Takhle jsme ho už dlouho neviděla. A zase naráží na to z jaké jsem koleje. Copak musí být každý zmiozel zlý a bodlý? Radši jsem odešla, nechtěla jsem aby ztropil nějakou scénku.
,,Tak co si chtěl?" Zeptala jsem se Blaise. Ten se na mě usmál, vzal mě za ruku a táhl mě někam davem dětí. Co zase dělá?
,, Kam to jdeme?" Chtěla jsem zjistit co plánuje, jenže on se jen tvářil hrozně pobaveně a táhl mě dál. Za chvíli jsem dorazil ke knihovně.
,, Proč jsme tady?" Nadzvednula jsem obočí. On se mi zasmála vtáhl mě dovnitř.
,, Chtěl jsem s tebou být chvíli sám." Pousmál se zatáhl mě do rohu knihovny.
,, Vždyť jsme spolu prakticky pořád." Zasmál jsem a sedla si na zem. Chvíli jsem si povídali o Famfrpálu pak jsem si stěžovali na Snapa. Pak si Blais vzpomněl že má dělat něco do dějin čar a kouzel. Já jsem tu ještě zůstala a učila se na zkoušky.
,, To se nenaučím ani za devět životů." Tiše jsem si povzdechla a dál se šprtala. Jsem si na devadesát sedm procent jistá že propadnu. Nic neumím. U všech Merlinových vousů já jsem tak moc nemožná až to bolí. Škoda že už tu není Fred s George. Oni by zase vymysleli nějaký úžasný plán jak se toho zbavit. No co, vždycky můžu dělat uklízečku u nich v krámku. Učím se tak moc že už si připadám jako Hermiona. ,, Hermiona- Ron- famfrpál. Já jsem na to úplně zapomněla. Pane bože tohle mi nikdy neodpustí." Rychle jsem si probrala všechny věci a vyběhla z knihovny.
Vyběhla jsem z hlavní brány a zamířila k hřišti.
,, Pozor nebo se ještě zabiješ" zakřičel na mě Dean. Po cestě jsem uklouzla v kaluži. Samozřejmě jsem spadla přímo na obličej. Jsem celá od bláta. Úžasný tohle se může stát jenom mě.
,, Počkej. Už začal nábor do Famfrpálu pro Mrzimor?" Zvedla jsem se z bláta a otřela jsem si ho z obličeje.
,, Ne" v tu chvíli jsem si oddychl. Ještě mám šanci to stihnout. ,, Už totiž dávno zkončil." Dokončil a já myslela že ho asi zabiju. To je parchant. Do háje! To jako vážně? Proč zrovna já?
,, Tak teda pěkně děkuju" řekla jsem sarkastickým hlasem. Pořád jsem šla směrem k hřišti s nadějí že tam ještě budou. Bohužel nebyly. Sedla jsem si doprostřed hřiště. Co teď? Budou na mě hrozně naštvání.
Vůbec se mi nechtělo se vracet zpátky do pokoje. Vím že bych si slízla pěknou dávku všelijakých nadávek na téma, Kde jsem byla a proč jsem za nimi nepřišla. A no jsem opravdu neměla náladu. Neměla jsem náladu ani na Blaise. Potřebuju aspoň trochu soukromí. Což mi připomíná že musíme vymyslet co s Pansy. Možná bychom jí mohli dát něco do pití. Nebo do jídla na tom až tak nezáleží. Blížil se večer a rychle se setmělo se. Nebylo vidět moc hvězd jen měsíc který zrovna dorůstal. Chvíli jsem se procházela okolo hřiště.
Někde ze tmy se ozvali nějaké zvuky. Instinktivně jsem sáhla po hůlce. Z prva jsem si myslela že je to jen nějaký veverka. Jenže pak jsem od tam tud vynořila nějaká postava. Vytáhla jsem hůlku na obranu.
,, Je tam někdo?" Vykoktala jsem. Adrenalin mi stoupl na maximum. Byla jsem připravená každou chvíli vystřelit nějaké zaklínadlo. ,,Lumos" rozsvítila jsem hůlku.
,, Blacková? Co tu u všech svatých děláš?" Ozvala se známí hlas a postava se vynořila ze tmy.
,, Co tu u všech svatých děláš ty?" Předemnou stál sám Malfoy. Trochu se mi ulevilo, přece jen lepší on než třeba profesor Snape.
,, Já se ptal prví" zasičel. Z jeho hlasu bylo slyšet zděšení a nervozita. Pořád jsem držel rozsvícenou hůlku abych viděla na krok.
,, Potřebovala jsem být chvíli sama." Odpověďela jsem mu a oba jsme se rozešli směrem k hradu. ,, Ty?"
,, Musel jsem být na schůzce smrtijedů" povzdechl si a mě překvapilo že mi to řekl. Nechápavě jsem se na něho podívala. ,, Nedělej překvapenou vím že to víš. Ale nemysli si že mě to těší."
,, Neboj. Můžu se tě na něco zeptat?" Ani nevím co mě to napadlo.
,, Jo, ale nevím jestli ti odpovím." Podotkl a já se nad tím musela pousmát.
,, Co ste probírali?" Na tohle jsme se ho zeptat nechtěla. Chtěla jsem vědět co má za úkol. Jenže by mi na to stejně neodpověděl.
,, Nic co by si chtěla vědět" opáčil a zadíval se do země. ,, Teď se budu ptát já. Proč si to řekla Scamanderové?" Jak to může vědě?
,, To bylo omylem" zalhala jsem. Nevěřícně zíral ale dál už to neřešil.
Došli jsme do hradu a za chvíli jsem stáli před naší kolejí. Socha hada už neřešila takový blbosti jako třeba že jsem přišli protože. Vklouzli jsme do pokoje. Vzala jsem si peřinu a polštář a lehla si někam na zem.
