Pohled Phebe Falcon Blackové
Všichni se mě snažili celou dobu rozesmát. Bylo to od nic hezké že se tak snaží, ale já musela pořád myslet na to proč to vlastně udělal. Nenapadá mě nic jiného než to že jsem prostě otravná hnusná bestie se kterou nechce mít nikdo nic společného.
,, Tři Pobertové jdou v řadě za sebou.
Plácají se v blátě cesto necestou.
Plánek nemají a tak cestu neznají.
Vyšli prostě za Snaipem a vesele si zpívají..." Nelly s Deanem, Ginny a Harrym začali zpívat upraveno verzi písničky. Bylo to opravdu vtipné. Obzvláště když se k nim přidala Sofí která jako jediná z nich uměla zpívat.
Když jsem dojedla svůj milovaný pudink vyrazili jsme každý do svých pokojů.
,, A ještě znám jednu písničku" řekl Harry ještě než jsme se všichni rozdělili. Nemám páru co zase plánuje ale trochu mě děsí. Mrknul na Rona a Ginny jakoby snad ti dva měli vědět o co jde.
,, Na hradě Bradavic světla už nehoří
Bezhlavý Nick šel už dávno spát. A to měl ve zvyku o půl noci chodit hlavu přišívat. Od té doby co jsou tu Filčové nesmí nikdo z hradu pryč. A teď dole v podhradí se svou kočkou nedovádí Snaipe jim sebrala od komůrky klíč." Všichni tři začali zpívat a ostatní se k nim přidávali. Zajímalo by mě jak dlouho tuhle hloupost vymýšleli.
Všichni jsme se vrátili na své pokoje. Zabini s Malfoyem nikde nebyli. Možná se už ubytovali na svých nových pokojích. Převlékli jsme se do pyžam a zalezli do postýlky. Téměř už jsem spala když se do pokoje vřítil Blais.
,, Kde jsou naše věci?" Rozhlížel se po pokoji a zkoušel najít jedinou věc co by mu patřila. S Nelly jsme byli velmi pečlivé a nenechaly jsme tu jediné smítko.
,, Odešli, nějak moc jsme jim nebránili. Šli poznávat svět vedle do pokoje" začala mumlat ospale Nelly.
,,Nevidím důvod proč se tu mačkat, takže jsme vás odstěhovaly vedle, když je tam jeden celý volný pokoj." dovysvětlila jsem, protože po Nellyiné odezvě vypadal ještě víc zmateně, než před tím. Snažila jsem se na něho nekoukat. Nešlo to.
,, No tak dobře. To zní rozumě" pořád se díval na mě. Otočila jsem se tak aby jsem ho neviděla. Pohled na něho mi vháněl slzy do očí. Chybí mi. Ty jeho kávově hnědé oči ve kterých jsem se ztrácela. Ten jeho velký úsměv když se mě snažil rozveselit. Pořád nemůžu uvěřit že tohle všechno je pryč. Že jsem ho navždycky ztratila. Tyhle vzpomínky mě nutí čím dál tím víc k pláči. Blaise už odešel a já se taky plánuju nějak vytratit.
Oblékla jsem si bačkůrky a vydala se pryč. Za Uršulou se mi moc nechce a k astronomické věži je to daleko. Chvíli jsem bloudila po hradě jako nějaký duch. Pak jsme uslyšela pláč. Vycházelo to z komnaty nejvyšší potřeby. Stoupla jsem si před zeď kde se objevili obrovské dveře. Vešla jsem dovnitř. Na zemi seděl schoulený Malfoy.
,, Co tu děláš?" Sykl na mě roztřepeným hlasem. Nikdy jsem ho neviděla brečet. Sedla jsem si vedle něj.
,, Můžu se ptát na to stejné." Otřel si slzy a dělal že se nic neděje. ,, Co se děje?"
,, Co se děje tobě?" Počkat on snad ještě neví co se stalo mezi mnou a Blaisem? Řekla jsem mu jak mi dal Zabini košem a že vůbec nechápu proč. Samozřejmě se to neobešlo bez slziček.
,, Mám se ho na to zeptat?" Malfoy se právě snažil projevit soucit nebo je to jen iluze? Je to od něj hezké ale co tak nejednou. Jsem přece jeho vzdálená sestřenice které mu posledních šest let házela do kufru slimáky a měla z něj hroznou srandu. On taky nebyl žádný svatoušek ale i tak.
,, Teď mi řekni co se stalo tobě?" K odpovědi se moc neměl ale nakonec povolil.
,, Phebe já to nedokážu. Nemůžu zabít nevinného člověka. Jenže když to neudělám zabijou mě i mámu." Zhluboka se nadechoval aby mohl pokračovat dál.
,, To není zdaleka všechno. Když pominu to že se blíží válka a já musím vybrat stranu smrtijedů. Jinak si na mě opět vyzkouší pořádnou dávku crucia." Byl naštvaný a zároveň tak zranitelný. Nechtěla bych mít jeho život. Nevím koho přesně má zabít a asi jsem ráda že to nevím.
,, To je mi líto. Vím že na tebe Lucius používá mučící kledby už od malička ale nevěděla jsem že až tak často." Je mi líto co se mu děje. Aspoň že má ještě mámu bez ní by to asi nepřežil. ,, Proč si líbal s Pansy když ji tak hrozně nesnášíš?" Takhle věc by mi nedala spát. Kvůli Nelly sice tvrdí že jí je to fuk ale není.
,, To není tvoje starostm" zavrčel na mě. Už je tu zpátky ten starý Malfoy. City schované hluboko pod maskou. Začínala jsem být už vážně unavená z toho pláče už mě neskutečně bolela hlava. Vrátila jsem se zpátky do pokoje. Všichni už spali. Zavřela jsem oči a odebrala jsem se do říše snů.
,, Phebe vstávej. Musíme jít" Nelly se mnou třela jako s nějakým chrastítkem. Včera jsem šla dost pozdě spát. Dneska tedy budu naprosto nepoužitelná.
,,Co je za den?" Promnula jsem si obě oči a začala se převlékat. Vůbec nikam se mi nechce. Všichni se mě budou zase ptát 'jak mi je?' nebo 'jestli už je to lepší?' jak to může být lepší?
Vešli jsme do velké síně. U Nebelvírského stolu seděl Ron který se cpala nějakou kaší. Vedle něho Dean který si povídal se Sofí. Ginny s Hermionou jedli toast. Snažila jsem se nepodívat k zmiozelskému stolu. Bohužel marně. Můj pohled se automaticky zapřel na Blaise. Seděl naproti jedné holky a hrozně se smáli. Vypadali oba tak strašně. Jako my dva dřív. Nemohla jsem odtrhnout zrak. Vlastně jsem se nemohla téměř ani pohnout. Stála jsem uprostřed síně, koukala se na ty dva a lapala po dechu.
,, V pohodě?" Nelly si všimla že se mnou není něco v pohodě. ,, Ajaj" podívala se stejným směrem jako já.
,, Tohle nedám." Mávla jsem rukama a s pláčem odběhla pryč. Na chvíli jsem se otočila. Nelly si to znovu mířila k zmiozelům. Tentokrát ale k Malfoyovi. Nevím co mu chtěla a upřímně je mi to jedno.
Vběhla jsem na nejbližší dívčí záchody co byly na patře. Opřela jsem se rukama o umyvadlo a nahlas vzlykala. Jak to že je tak v pohodě? Proč ho to netrápí tak jako mě? To jsem opravdu tak příšerná?
,, Dobrý?" Zeptal se mě nějaký dívčí hlas za mnou. Nikdo z mých kamarádů to nebyl poznala bych ho. Otočila jsem se. Stála tam ta holka co si tak rozuměla s Blaisem. Měla světle kudrnaté vlasy a modré oči. ,, Ahoj já jsem Enif. Ty budeš určitě Phebe." Přistoupil ke mě a nabídla mi ruku.
,, Promiň. My se odněkud známé?" Vůbec jsem ji nepoznávala. Ani její zvláštní jméno mi nic neříkalo.
,, Ne. V podstatě ne. Já jsem Blaisova stará známá. Celkem dost o tobě mluví, takže jako bych tě skoro znala." Zasmál se.
,, Jak dlouho se znáš s Blaisem?
Jak dobře ho znáš? A proč je tak v pohodě?" Položila jsem jí hned několik otázek.
,, Známe se už od malička, je něco jako můj mladší bratr." Z toho jsem pochopila že je starší než on. ,, Myslím si že ho znám dost dobře na to abych věděla že mu na tobě záleží. V pohodě? Vždyť já s Dracem a Goylem děláme první poslední aby jsme ho rozveselili." Z toho jsem zase pochopila to ráno. Nesmál se proto že by mu na mě nezáleželo. Smál se protože se ho snažili rozesmát a nejspíš se jim to povedlo.
Chvíli jsme si povídali a pak jsme se obě vrátily zpátky na snídani.
