Pohled Phebe Falcon Blackové
Už zbývala jen polovina léta. Pořád se mi z Blaise nepovedlo vymámit kdo je ta vyvolená. Je moc divný že jsem na tu neznámou holku žárlila. Přece jen Blais je vážně úžasný kamarád a já ho nechci ztratit.
,, Phebe, v sobotu za námi přijde na oběd Narcisa s Dracem" jako vážně už zase.
,,A ne aby tě napadlo zase se 'nenápadně' vypařit" mamka dala velký důraz na slovo: nenápadně. Řekla to velmi sarkastickým hlasem. A já zakroutila očima.
,, Děláš jako bych to dělala vždycky" mamka se na mě podívala tázavým výrazem. Dobře párkrát už jsem možná odešla hrát famfrpál nebo jsem šla hledat různé bylinky. To mi asi mamka moc nežrala. ,, Dělám to jen tehdy když sebou Narcisa bere svého úžasného synáčka." Pokračovala jsem i když mi bylo jasné že na to máma bude mít milion připomínek.
,, Tentokrát se z toho nevykroutíš" to nemůžeš myslet vážně.
,, A co mám asi tak dělat? To si s ním mám povídat o tom co dělal o prázdninách nebo jaký je to být smrtijedem?" Nejsem ráda že jsem to řekla,ale už to nejde vzít zpátky. Vím že Draco nechce být smrtijedem, ale i tak.
,, Už jsem ti říkala proč je Draco smrtijed. Tak si třeba napiš Nelly Scamanderové, ať taky přijede" to je nápad. Proč mě to nenapadlo?
,, Jo, hned teď jí půjdu napsat a za to s Dracem se omlouvám já vím že za to nemůže" mamka se na mě usmála. Vyběhla jsem do pokoje a okamžitě napsal Nelly. Chtěla jsem jí říct že tu bude i Draco ale to jsem v zápětí zavhrla. Určitě by nepřijela. Obzvláště teď když mezi nima panovala taková divná energie. Nebyla to čistá nenávist bylo v tom něco jiného.
Čas plynul rychle. Dneska je sobota. Sakra, sice sem ráda že po dlouhé době uvidím Nelly ale nejsem ráda že tu bude i Draco.
Někdo zaklepal na dveře.
,, Ahoj teto Narciso" otevřela jsem dveře s falešným úsměv. Za ní se objevil Draco.
,, Narciso, Draco jsem tak ráda že jste tady" vyhrkla ze sebe mamka, řítící se z kuchyně. ,, Pojďte dál" teta vešla a za ní se táhl ten blonďatý sopel. Ani jsem se na něho nepodívala. Nebylo by vhodné zvracet hned u dveří. Všichni jsme si sedli k jídelnímu stolu.
,, Jak se máte" optala se nás Narcisa s velkým úsměvem.
,, Dobře" odpověďela jsem co nejkratším způsobem který jsem znala.
,, Phebe pojď mi pomoct s tou kávou" řekla máma. Bylo mi jasné že si chtěla promluvit, silně pochybuju že by neunesla dva šálky kávy. ,, Snaž se být aspoň trochu milá" zasyčela na mě potichu, tak aby nás nikdo neslyšel. Nic jsem neříkala, vím že by to nemělo cenu.
Chvíli jsem tam jen tak seděla a poslouchala velmi zajímavý rozhovor mezi mámou a Narcisou. Bylo to něco o různých bylinkových čajích.
Nedočkavě jsem se koukala na hodiny visící na zdi. Nelly už tu měla být před půl hodinou. To já vždycky chodila pozdě ne ona. Že by to ode mě okoukala?
,, Halo, obyvatelé tohoto domu" to byla Nelly. Ten její hlas jsem poznala zkoro okamžitě. Vyšla jsem z kuchyně přímo za ní. Stála vedle ní nějaká blonďatá holka. To bude nejspíš ta její sestřenice. Po té co se máma pořádně přivítala se všemi přítomnými zamířili jsme do kuchyně kde seděli Malfoyovi.
,, Ty budeš asi Sofia, že?" Zeptala sem se malé blondýnky.
,, Jo, to jsem já" usmála se na mě a šly jsme směrem k jídelně. ,, Ty jsi nervózní že?"
,, Jak to můžeš vědět?" Proč? Jak? To je to na mě tak moc vidět. Jasně, že jsem nervózní. Nelly bude zuřit,až se dozvíte, že v jídelně schovávám Malfoye.
,, Moje máma je nitrospytka. Já jsem tak poloviční. Sice nevidím tvoje myšlenky, ale vidím tvoje pocity. Chápeš?" Vysvětila mi Sofia. Super to bude ještě zajímavé. To asi celou dobu uvidí jen to, jak se mi chce zvracet.
Přišli jsme do jídelny kde seděli Malfoyovi. Nelly s Dracem se na sebe dívali. Vypadá to, jako by si snad chtěli dát pusu...... Fuj. .....Automaticky se mi spustil dávicí reflex. Nelly od něj konečně odvrátila pohled. Bohužel ho namířila přímo na mě.
Tak teď to bude ještě zajímaví.
Nelly to samozřejmě nevydržela a začala mi nadávat,jak to,že jsem jí neřekla, že tu bude. Všechno jsem ji vysvětlila,sedli jsme si a nikdo krom rodičů nemluvil. Nelly s Dracem se na sebe občas podívali. Jak mám přijít na to co se mezi nimi děje? Jak mám vědět co k sobě cítí...tak počkat to je ono. Sofia umí číst pocity.
Vzala jsem ji za ruku a odtáhla z místnosti.
,, Tak mluv. Co Draco cítí k Nelly a naopak?" Vyvalila jsem na ni. Nemůžeme tu totiž klábosit celou věčnost, Nelly by určitě bylo divné kdyby jsme byli pryč dlouho.
,, Nevím, nedokážu to poznat jsou to moc smíšené pocity" vykoktala ze sebe Sofia. To mi teda pomohlo. Vrátili jsme se ke stolu. Čas běžel a než jsem se ztihla vzpamatovat byl už večer. Se všemi jsme se rozloučili. Byla jsem hrozně moc unavená. Neměla jsem sílu cokoliv udělat. Sotva jsem vyšla nahoru po schodech. Dobelhala jsem se do pokoje a samou únavou jsem se zřítila do postele. Zavřela jsem oči a odebrala jsem se do říše snů.
Ráno jsem se probudila v tom samém oblečení které jsem měla včera na sobě. Byla jsem tak unavená že jsem se ani nepřevlékla do pyžama.
,, Dobré ráno" došla jsem do obýváku kde seděla náma a popíjela tam svůj šálek čaje.
,, Ráno? Je skoro odpoledne" zasmála se mi. ,, Jsem ráda, že už jsi oblečená, musíme jít totiž nakoupit nějaké věci do školy" vyvalila jsem na ni bulvy. Jo určitě jsem se šla obléct a vůbec jsem v tom včera večer neusla.
,, Nemůžeme ty hloupý učebnice koupit někdy jindy?" Postěžovala jsem si.
,, Ne, a jestli zase nějakou učebnici prokleješ a spláchneš na záchodě tak si je budeš kupovat sama. " Mamka si dala ruce v bok a já si svoje neučesané kudrnaté vlasy dala do drdolu.
,, Vždyť jo" špitla jsem.
,, Tak můžeme jít?" zeptala se mě a já přikývla. Letaxovou sítí jsme se dostali na příčnou a koupili všechny potřebné učebnice a další blbosti. Vrátili jsme se domů. Já byla pořád jako chodící zombie.
____________
Už zbývali posledních deset dnů do konce prázdnin. A já mamce stále neřekla že poslední týden pojedu k Weasliům.
,,Mami Weasleovi nás všechny pozvali na poslední týden prázdnin k nim do doupěte, tak jsem si říkala jestli bych tam nemohla taky přijet?" Snažila jsem se co nejšetrněji zeptat.
,, Rozhodně ne" tak tuhle odpověď jsem nečekala. Nebo ne až tak rychle. Vím že máma nemá ráda Weasleovi ale jsou to moji kamarádi.
,, Proč ne?" Prostě chci znát vysvětlení proč bych nemohla trávit čas se svými kamarády.
,, Víš že je moc nemusím a navíc poslední týden před tím než na rok odjedeš pryč? Lepší termín si opravdu vybrat nemohli"
Dořekla a já začínala být čím dál tím víc naštvaná.
,,Mami prosím. Jsou to mi přátelé a na Vánoce mě zase uvidíš prosím" přesto že jsem to nerada dělala uchýlila jsem se k fázi prošení.
,, Běž si zabalit kufr" řekla a já to brala jako souhlas.
