Pohled Phebe Falcon Blackové
,, Opravdu ti to nevadí?" Zeptala jsem se. Musím si být naprosto jistá nechci aby došlo k další hádce.
,, Tak už asi po sto padesát. Běž si s ním kam chceš. Naše hádka byla o tom, že si byla s ním a s námi vůbec. Takže si ber svoje saky paky a jdi si s ním na to rande." otočila mě směrem ke dveřím, ale já se na ní ještě otočila.
,, Není to rande." Vzala jsem si tašku s nějakými věcmi. Nelly si založila ruce na hrudník a podívala se na mě stylem 'ty víš že mám pravdu'. Možná ji měla. Možná to bylo rande nebo taky ne. Na tom až tak nezáleží.
,, Pecka, tak teď už zmiz." Ona mě doslova vyháněla z pokoje. Nejspíš se bude zase učit na ty pitomý zkoušky. Její rodiče to moc řeší. Mojí mamce je to úplně jedno hlavně když nepropadnu.
Vyběhla jsem k hlavní bráně. Blaise už tam samozřejmě stál. Nejspíš jdu zase pozdě. Na to už ale musí být zvyklí. Zná mě přece už od prvního ročníku. Pamatuju si to do dnes. Jak jsem šla pozdě do zmiozelské společenské místnosti a narazila do něj. Ani jeden z nás nemá ve zvyku chodit včas. Když spolu máme za někým dojít je tu velká šance že na to úplně zapomeneme.
,, Jak moc jdu pozdě?" Zeptala jsem se zadýchaně.
,, To bych musel přijít v čas abych to věděl." Oba dva jsme se tomu zasmáli. Vyšli jsme z hradu. Ani nevím kam mě to vede. Možná k jezeru nebo do zapovězeného lesa kde mě plánuje zabít. Možné je všechno.
,, Má cenu se ptát kam to jdeme?" Blais zakrotil hlavou a táhl mě dál. Přišli jsme k lesu. Že by se moje teorie potvrdila. Chvíli jsme šli tím i ve dne děsivým lesem až jsme dorazili na nějakou louku s výhledem na horizont. Nikdy předtím jsme tu nebyla, do dnes jsem ani nevěděla že tu něco takového je.
,, Jak si tohle místo našel?" Bylo to tu nádherné. Obzvláště dneska. Na obloze nebyl ani mráček. Sice trochu foukalo ale nic co bych nepřežila. Jemné sluneční paprsky se dotýkali ještě orosené trávy. Blaise vytáhl z batohu který nesl celo cestu na zádech šedou deku na kterou jsme si následně sedli.
,, To je moje tajemství." Pousmál se. Seděla v turecké sedu. Položila jsem si hlavu na jeho nohu. Chvíli se na mě jen tak koukal. Zadívala jsem se mu do jeho tmavě hnědých očí připomínající čerstvou trávu. Nechápu co na mě vidí.
,, Zajímalo by mě jak tohle chceš rozmotat." Štěkla jsem na něj a sundala z něj hlavu. Začalo to tím že si hrál s mýma vlasama, to mi nevadilo vlastně to bylo docela příjemné. Jenže pak se rozhodl že mi uplete copánek. To jsem ale ještě netušila že to neumí a místo toho je zamotal. Nebylo by to tak hrozné kdyby se moje tmavě kudrnaté vlasy nerozhodli mu v tom pomoct a neutvořil dred.
,, Za to můžeš ty, neměla si mě nechat to udělat." Bránil se. Vím že to nemyslel zle. Tak jsem to nechala být s nadějí že to nebude muset ustřihnout. Přesunuli jsme se k obrostlé mu stromu. Ještě na něm zůstala spousta oranžovo červených lístečků. Seděli jsme si pod něj, každých pět sekund kolem nás spad nějaký lístek. Byl to mohutný strom na které spívala hromada ptáčků, občas bylo slyšet i vzpírání veverek lezoucích po stromě. Blais se o něj opíral zády a já měla hlavu položenou na jeho rameni. Rukou mě objímal kolem pasu.
,, Bojíš se?" Zeptal se mě a já mu udělila zmatený pohled. Kdo? Co? Já? Proč?
,, Koho? Tebe? " Zasmála jsem se mu. Snad poprvé v životě jsem nevěděla o čem to mluví. Naráží na něco konkrétního nebo jen tak obecně.
,, Ne. Toho všeho co se děje. Všichni si všimli že se něco chystá. Když se vrátil ty víš kdo a má na své straně ani nevím kolik smrtijedů. Pár lidí tvrdí že bude válka." Pronesl trochu smutně. Dokáže být tak citliví. To se mi na něm hrozně líbí.
,, A ty tomu věříš? Myslíš že bude válka?" Já osobně si myslím že ano. Podle toho co nám říkal Harry že mu říkal Brumbál se něco určitě stane a nebude to nic pěkného.
,, Přestože si jako ostatní přeju aby k ničemu takovému nedošlo. Jsem si zkoro jistý že se to bez boje neobejde." Má naprostou pravdu. Ale nebudeme si přece kazit tak krásný den. Dohodli jsme se že si zahrajeme hru. Každý má tři otázeky na které ten druhý musí odpovědět úplně popravdě.
,, Čeho se nejvíc bojíš?" Začal první otázkou.
,, Žab." Odpověděla jsem bez jakýchkoliv přemýšlení. Žáby jsou naprosto nechutné stvoření. Jsou zelený a mají na sobě bradavice. Nechápu jak jí Sofí může chovat a ještě k tomu jí říkat 'princezna Lotý.
,, Jaký je tvůj patron?" S otázkou jsem byla na řadě. Nic lepšího mě nenapadlo. Blaise s náma nebyl v Brumbálově armádě takže nevím jaký je jeho patron.
,, Já neumím vyčarovat patrona." Řekl potichu. Téměř jsem ho neslyšela. Vyskočila jsem na nohy a chytila ho za ruku. ,, Co to děláš?" stoupl si vedle mě. Vytáhla jsem hůlku a on to zopakoval.
,, Naučím tě vyčarovat patrona. Vzpomeň si na nejstarší vzpomínku co máš. Nech ji proudit celý tělem a pak vší silou řekni expektro patrona." Už vím jak se cítil Harry. Blais udělal tak jak jsem řekla. Z hůlky mu vystřelilo malé modré světýlko které zmizelo tak rychle jako se objevilo.
,, Nevadí, nikomu se to nepovedlo na poprvé. Zkus to znovu." Pobídla jsem ho. Zkusil to tedy ještě jednou. Tenkrát úspěšně. Z moudrého světélka se vynořila malá veverka. Nečekala jsem zrovna veverku.
,, Já jsem to zvládl" zakřičel s velkým úsměvem na tváři. Byl šťastný jako malé dítě když dostane lízátko. ,, Jaký je tvůj patron?"
,, Expektro patrona" řekla jsem silným hlasem. Z modrých jisker se proměnil obrovský Fenix poletující kolem nás.
,, Teď si na řadě s otázkou ty." Sedli jsme si zpátky pod strom, ale jen na chvíli protože se začalo pomalu stmívat.
,, Kdo z naší party podle tebe nakonec skončí?" Ani nad tímhle dotazem jsem moc dlouho neuvažovala.
,, Ginny s Harrym, Hermiona s Ronem, Sofí s Deanem možná. A..." Na chvíli jsem se musela zarazit. Zbyl nám tu Draco a Nelly. Všimla jsem si těch jejich pohledů ale zatím nemám nic ověřené. ,, A to je asi všechno."
,, Hermiona a Ron? Tak chytrá holka a skončí s někým jako je Weasli?" Chvíli jsme se dohadovali ale nakonec jsme usoudili že to stejně záleží jen na nich.
,, Hmm. Oblíbený předmět?" Vážně jsem nemohla vymyslet lepší otázku. Ještě pořád mi zbývá jedna.
,, Astronomie" vypadlo z něj a já si v hlavě musela třikrát zopakovat jeho odpověď. On mě nikdy nepřestane překvapovat. Nejdřív se dozvím že jeho patron je veverka a pak tohle. To je jedna rána za druhou.
,, Kolik trestů si dostala za celý rok co jsi tady?" Vím to naprosto přesně. S Nelly jsme si dělali seznam všech průšvihů a všech trestů co jsme dostali. Nelly jich měla přesně 98 a já s tím posledním 102. Mám jich o trochu víc protože Nelly se z některých vymluvila a taky možná pro to že nevyráběla woodů panenky.
,, Poslední otázka. Když uteču chytíš mě?" Rozběhla jsem se tou stejnou cestou kterou jsme přišli. Přece jen za chvíli byla tma a jít v lese ve tmě. Ne, děkuji. Já se toho lesu bojím i ve dne natož v noci. A navíc Blaise nesnášel když jsem mu utíkala takže je to dobrý způsob jak ho naštvat. Do pokoje jsem se vůbec nevrátili protože jsem si povídali ve společence a jaksi jsme tam usnuli. Už zase.
