Pohled Phebe Falcon Blackové
,, Tak ,co vy na to?" Nelly nám vysvětlil svůj šílený plán. Chápu že jsme teď ve válce ale tohle je trochu moc.
,, Nepřeháníš to trochu?" Zmateně jsem se na ni podívala. Doufala jsem že se mnou Harry bude souhlasit. Jenže ten se přikláněl na stranu Nelly. ,, Nestačilo by je jenom nějak postrašit?"
,, Děláš si randu. Ani náhodou. Kde je stará Pheobe? Tahle mírná a divná verze tebe se mi nelíbí" Taky bych nevěřila že mi zrovna tohle Nelly někdy řekne. Normálně bych navrhla ještě něco horšího ale teď na takový blbosti opravdu nemám náladu.
,,Je to geniální. Hele ty se večer vkradeš k nim do pokoje, sebereš jim hůlky a vrátíš se zpátky. Na tom není nic těžkého. My s Nelly přesvědčíme Aragoga aby šel s námi. Pak ho k nim vypustíme a zamčeme. " Harry dokončil svůj monolog. Ne jen že je to zbytečně složitý. Ale i dost krutý.
,, Víte co? Najděte si na to někoho jinýho. Já to dělat nebudu!" Zajímalo by mě kdo jim v týhle blbosti pomůže. Hermiona se bude určitě učit. Sofí má teď hodně zkoušek se sborem. A Ron se bojí pavouků.
,, Fajn. Když myslíš, my to zvládnem sami. A Dean je volnej " Zavrčela Nelly. Ona nesnáší když s ní někdy nesouhlasím. Přestože jsem si na ni za ty roky zvykla, tahle věta mě naštvala. Vyřítila jsem z pokoje a práskla za sebou dveřmi.
,, Phebe!" Zaslechla jsem nějaký né moc známý dívčí hlas. Produce jsem se otočila abych viděla kdo tam stojí.
,, Enif. Co ty tu děláš?" Ve zmiozelské společenské místnosti stála blonďatá dívka. Měla na sobě tmavě modré džíny a Havraspárskou mikinu. Jak se Havraspárka dostala do Zmiozelu? Škatulata to být nemůžou. Ty platili jenom pro šestý a páty ročník. Podle toho co mi říkala je o rok starší než my takže se tahle země nevztahuje. ,, Počkat do které koleje ty vlastně chodíš? Seděla si u zmiozelského stolu ale máš na sobě mikinu z Havraspáru?"
,, Chodím do Havraspáru tady jsem jenom na skok. A ty taky sedíš u Nebelvírského stolu. Nejste jediní co na to kašlou." Pousmála se na mě. Na skok? To znamená že....?
,, Můžeme jít?" Přišel za ní kapitán zmiozelského týmu Marcus Flint. Chytil ji za ruku a propletl si s ní prsty. V tu chvíli jsem rozehnala všechny myšlenky na to že by mě s ní Blaise mohl podvádět. ,, Ahoj Phebe" pozdravil mě a pak oba dva odešli. Sedla jsem si na jedno z mnoha
křesel.
Přede mnou se z čista jasna objevil člověk které ho jsem chtěla vidět ze všech nejméně.
,, Ahoj." Pozdravil mě a sedl si na křeslo vedle mě. Nic jsem na to neříkala. Nemám chuť s ním mluvit, po tom co mi udělal. ,, Chápu že se mnou nemluvíš. Já bych s sebou taky nemluvil." Nebudu s tebou mluvit. Prostě budu dělat že neexistuješ. ,, Tak jo vidím na tobě že nejsi v pohodě "
,, Blaisi ty mě vůbec neznáš!" Zasyčela jsem na něho. Můj plán ignorovat ho do konce života nevydržel ani pět minut.
,, Neznám? Phebe vím o tobě první poslední. Líbila ses mi už od první chvíle co jsem tě uviděl. Narazila jsi do mě když jsme šli už tak pozdě." Věnovala jsem mu krátký pohled. A neměl zcela pravdu to on narazil do mě. ,, Vím o tobě víc než si myslíš. Třeba to že když jsi nervózní tak máš křiví úsměv, hrozně moc by sis přála kočku ale tvoje máma je na ně alergická, pro čokoládový pudink si schopná zabíjet, tvůj bubák je nějaký náhrdelník s žlutým kamenem, jsi pojmenována podle jednoho z Saturnova měsíce a bojíš se žab. Mám pokračovat?" Vážně toho o mě tolik ví? Jen pro vysvětlení, můj bubák je náhrdelník který ukradl můj táta Voldemortovi. Nebo ne přímo jemu, jakože z ruky nebo tak. Ale patřil mu. Věc kvůli které by jiní zabíjeli a taky se tak stalo. Táta byl ta oběť.
Věděl toho dost na to abych se na něj mile pousmála. Ale ten mini úsměv hned pominul.
