POHLED PHEBE FALCON BLACKOVÉ
,, jaká romantika" pronesl sarkasticky Blaise. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla sobota ráno, vedle mě ležela Nelly která zdrhla z ošetřovny a zbytek našeho převážně klučičího pokoje nás vesele pozoroval.
,, Nežarli tak okatě Blaisi" Draco do něj šťouchla loktem. Ospale jsem se vyhoupla do sedu. Nelly ještě spala. Po včerejšku se jí ani nedivím. Přece jen přežít deset minut s Pansy ji muselo stát hodně sil, ta rozbitá hlava byla jen bonus.
,, Měli bychom jít na snídani" zašeptala Harry aby Nelli nevzbudil. Myslí že i kdyby se tu objevila nějaká partička smrtijedů a začali s námi bojovat na život a na smrt, spala by klidně dál.
,, Probudíme ji." oznámil Harry šeptem.
,, Zbláznil ses víš jak musí být po včerejšku unavená!?" Vyjel na něj Draco. Docela mě to překvapilo. Ne, to že byl hnusný na Harryho, ale to že se tak zajímal o Nelly.
,, Jo, a víš jaký bude mít asi hlad když prošvihne snídani!?" Harry pokračoval v hádce. Malfoy si tiše povzdel a podíval se na Nelly.
,, Uklidněte se" okřikla jsem je a oba se na mě naštvaně podívali. ,, Uděláme to následovně. Já s Blaisem a Harry půjde na snídani a vezmeme ji i pro Nelly a Draca." Blaise souhlasně pokrývala hlavou. Harrymu se moc nelíbilo že tu s ní zůstane Malfoy, ale já si s naší brejlovcem potřebuju ještě něco vyřídit.
,, Draco ty tady zůstaneš kdyby se Nelly vzbudila." Rozdala jsem úkoly.
Při odchodu do velké síně na snídani, jsme Harryho chytila za ruku a zatáhla do tmavého rohu.
,, Jak sis mohl myslet že bych se přidala k smrtijedům? Jak dlouho se známe a... " Harry mi přiložil prst k puse na znamení abych byla zticha.
,, Phebe moc se omlouvám. Vůbec nevím co mě to popadlo" sklonil hlavu k zemi. Bylo mu to opravdu líto.
,, V pohodě. Teď už pojď na tu snídani nebo budeme dneska všichni o hladu" prododili jsme si úsměvy a odešli na snídani. Sedli jsme si k Nebelvírskému stolu za Sofí a Ginny. Je mi úplně jedno že tady nemáme co dělat, je to jenom kolej. Otočila jsem se za sebe k zmiozelskému stolu. Blais tam seděl úplně sám. Já s Harrym jsme seděli tady, Malfoy byl s Nelly na pokoji a kromě nás Blais jiné kamarády neměl. Cítila jsem Sofiin pohled. Podívala jsem se zpátky na ni a měla jsem pravdu.
,, Mohla by si mi prosím nečíst myšlenky"
Opáčila jsme se zvednutým. Natáhla jssem se pro opečený toust se sýrem.
,, Nečtu myšlenky ale pocity" opravila mě Sofí, tvářila se u toho hrozně hrdě že je teď o něco chytřejší než já. ,, Tak už za ním běž" pobídla mě. Otočila jsem se zpátky na oné ho kluka. Sofí se na mě pobaveně dívala. Nechala jsem tam ležet svůj toast do kterého jsem neměla šanci ani kousnout a vydala jsem se k zmiozelskému stolu.
,, Můžu?" Ukázala jsem na volné místo naproti němu. Byla to už taková dost pozdní snídaně takže tu skoro nikdo nebyl.
,, Jasně" přikývl hlavou. Seděli jsme tam v úplné tichosti. Pořád jsem přemýšlela jak prolomit to hrobové ticho. ,, Měli bychom si promluvit" začal mluvit dřív než jsem stihla vymyslet jiné téma.
,, O čem přesně?" Tuším na co naráží ale chci si být jistá. Rozhlédl se kolem sebe jakoby někoho hledal.
,, Nejsem si jistý jestli o tom chci mluvit tady" povzdechl si. Kam jako chce jít?
,, Pojď" rychlostí světla se zvedl od stolu. Udělala jsem to stejné.
,, Počkej a co ta snídaně, kterou jsme měli donést Nelly a Dracovi?" Stáli jsme před jídelnou když jsem si na to vzpomněl.
,, Potter to zvládne" pokračovali jsme ke schodům až k astronomické věži. Sedli jsme si na zem a koukali se na nebe. Bylo zataženo, dokonce to vypadalo že každou chvíli začne pršet.
,, Už mi řekneš o čem si chceš promluvit?" Usmál se na mě jako na sluníčko, které právě chybělo na obloze. Zadívala jsem se mu do jeho krásných tmavě hnědých očí. V tuhle chvíli jsem byla ráda za to že sedím.
,,No víš... To o tom včerejšku" odvrátil zrak spět na zem. Byl značně nervózní, to já ale taky. Nemám tušení jak pokračovat v tomhle dost komplikovaném rozhovoru. Co když to pro něj nic neznamenalo? Počkat, co když to něco znamenalo pro mě? Tak jo v klidu. Hlavně na sobě nenech nic znát.
,, Není na tom co probírat nic tak hrozného se nestalo." Co jsem to řekla? Jak nic hrozného? Co to zase melu? Chci umřít.
,, Takže to pro tebe nic neznamenalo? " Posmutněle se zeptal. Nebyla jsem schopná se mu podívat do očí. Koukal jsem někam mimo něj. Nevím jak mám odpověďet když nevím jestli to pro mě něco znamenalo. Vzpomněla jsem si na ty dopisy které jsme si posílali o prázdninách. Říkal v nich něco o tom že se mu někdo líbí nikdy mi ale nenapsal kdo.
,, A pro tebe?" Chci aby odpověděl první a já se podle toho mohla nějak zařídit. Jenže on ani já jsem se k tomu moc neměli.
,, No myslím že moji odpověď znáš. Po tom dopisu co jsem ti napsal." Mírně se pousmál. V hlavě jsem si začala přemítat všechny dopisy které jsme si kdy poslali. Nemohla jsem si vzpomenout na žádný který by vysvětlovat situaci.
,, Co, jaký dopis?" Opravdu dlouho jsem přemýšlela. Když jsem na nic nepřišla tak jsem se zeptala.
,, Víš jak jsem ti psal že se mi někdo líbí?" Souhlasně jsem přikývla. ,, No a ty si pak chtěla vědět kdo to je. Tak jsem ti to jednoho dne napsal. Došlo ti to?" Zatracený Kevin. Ta sova mi ztratila dopis o který jsem teď stála víc než o cokoliv jiného.
,, Ne, nejspíš ho ztratil Kevin. Co v něm bylo?" Já tu sovu jednou opravdu zabiju.
,, No to je jedno" mávl rukou. Zvedla jsem se z studené země. Je čas vrátit se za Nelly. Už nechci poslouchat další informace které mě ničí.
,, Já už asi půjdu. Jdeš taky?" Zamířila jsem ke schodišti. Blaise pořád seděl na zemi ke mě zády.
,, Ne zůstanu tady" řekl a na jeho hlase bylo poznat že taky není moc rád z toho jak náš rozhovor skončil. Seběhla jsem všechny schody dolů až k naší kolejí.
Otevřela jsem dveře do pokoje a čekala jsem jen dvě varianty.
1. Nelly bude ještě spát. I když silně pochybuju, vždyť už je skoro půl desáté. Cože byla jsem s Blaisem pryč hodinu?
2. Oba už budou mrtví.
,, Tak co nezabili jste se ještě?" Vystoupila jsem do pokoje. Zvláštní Nelly byla vzhůru, vypadala celkem upraveně takže se nevzbudila teprve teď. Ale co mě zarazilo úplně nejvíc bylo to že seděli vedle sebe oba dva ještě živí.
,, Neseš nám snídani? Padám hlady" povzdechla si Nelly. Jenže já pro ně snídani nemám.
,, Harry vám ji nepřinesl?" Zvedla jsem obočí. Nelly s Dracem zakroutili hlavami.
,, No tak to máme jen dvě možnosti... Ta první je že vydržíte do oběda." Zděšeně na mě zírali.
,, Zapomeň tak dlouho nevydržím" obhajovala se Nelly. Ona nebyla zrovna ten typ člověka co by si někdy stěžoval že má hlad ale po tom všem co se jí včera stalo by snědla i celého pečeného krocana na posezení.
,, Ta druhá je že si uděláme výlet do Prasinek a vy dva se najíte" myslím že tenhle nápad se jim líbil mnohe víc. Šly jsme sehnat Ginny, Sofí, Hermionu, Rona, Blaise a Harryho.
