POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDROVÉ'
Rozběhla jsem se přímo za tetou Qenni a Jacobem. Sice se za mnou otáčeli všichni na chodbě ale tak co. Jacob se na mě zářivě usmál stejně jako teta. Přivítala jsem se s nima a s tetou zamířila do nebelvíru.
,,A mamka s taťkou přijedou kdy?" zeptala jsem se tety, když jsme šly po schodišti.
,,Zítra. Týnka je hodně naštvaná a pořád opakuje, že jsme se měli přestěhovat do Ameriky a, že tohle není normální. Mlok se jí to pořád snaží vymluvit, že jsou Bradavice to pravé a nic hrozného se už stát nemůže. Taky se na tebe moc těší a tvůj táta se hlavně těší na to jak se zase vrátí do své školy" usmála se na mě. Pokud jsou Bradavice bezpečné tak já jsem svatý Merlin ne? Pokud ale taťka útok obra, nebo baziliška v umývárně školy, učitel co je vlkodlak a nebo mozkomoři na školním pozemku, tak tedy dobrá. ,,Radši, ale tohle všechno neříkej Týnce." podívala se na mě a já se plácla do čela.
,,Na tohle-" naznačila jsem čtení myšlenek ,,-vždy zapomenu"v " zasmála jsem se. ,,Mamka se někdy trošku utrhne" podrbala jsem se a teta se zasmála. Dorazily jsme před nebelvírskou společenku a teta vypadala hezky překvapeně jak to tady všechno vypadá.
,,Musím uznat, že je to tady opravdu moc krásné. Naše škola v Americe nebyla ani dvakrát takhle veliká, ale Týnka se pořád může hádat, že jsou Bradavice horší škola" usmála se teta.
,,Bradavice jsou možná veliké, ale žáků je tady možná něco okolo dvou stovek. V každém ročníku je deset dětí v každé koleji" odpověděla jsem jí a podívala se na Buclatou dámu, která mezitím zase pochrupovala. Zakašlala jsem, abych trošku zaujala její pozornost. Skara ženská, je teprve odpoledne čerstvě po vyučování. ,,Granátové jablko" řekla jsem a Buclatá dáma otráveně otevřela oči a já se na ní usmála.
,,Nojo, hned tak po probuzení, mám otvírat dveře" řekla si naštvaně sama pro sebe.
,,Děkujem" usmála jsem se na ní a s tetou jsme vešly do společenky. ,,Pokud se nemýlím tak Ginny by měla mít už po škole a Colin je na ošetřovně se Sofí, protože ho Dean málem uškrtil" řekla jsem tetě a ta se pousmála.
,,To jsou mi, ale další dobré informace" řekla a zasmála se. U tety někdy nejde poznat co myslí a nemyslí vážně. Na to by jste ji museli znát celý život. Ironický tón, není její hlavní stránka.
,,Nelly, co tu děláš. Teď jsem chtěla jít za vámi na oběd" vyšla z poza rohu Ginny.
,,Jo, tam půjdem teď. Ginny, tohle je Sofíina mamka, moje teta Quenni. Teto, tohle je Ginny, sestra od Rona a dvojčat, ale myslím, že jste se už jednou nebo dvakrát viděli ne?" představila jsem je a teta Ginny obejmula. Ginny ji zmateně obejmula na zpět a podívala se na mě.
,,Ano už jsme se viděli, ale chtěla jsem ti i za jméno mého manžela poděkovat, že díky tobě a tomu Coulinu, není Sofí mrtvá" usmála se na ní a Ginny se usmála.
,,Colin" opravila jsem tetu.
,,To by udělal každý, ale pořád je v bezvědomí" spadl Ginny usměv a teta se na ní usmála.
,,Dá se říct, že jenom spinká. Jako malé miminko" usmála se teta. Nevím, co je to za styl úsměvu, ale takhle se asi teta vyrovnává s věcmi. ,,Taky už mám hlad" podívala se na mě teta a já nemusela ani nic říkat.
,,Teto, prosím. Nečti mi přímo z hlavy" usmála jsem se na ní a Ginny jen pohledem skákala z tety na mě a zase naopak. ,,Jinak Harry, já tě tam vidím" naklonila jsem se k závěsům z oken a Harry nervózně vylezl ven
,,Dobrý den paní Kowalski" řekl Harry.
,,Ahoj" usmála se teta. Fajn. Nechápu proč nám ti dva prostě normálně neřeknou něco ve stylu 'hej lidi, chodíme spolu' nebo třeba ' jsme hrozní lháři a neumíme se schovávat, takže to už všichni víte'. Můžou si vybrat. Jedno lepší jak to druhé. I když je pořád jeden člověk, kterému to fakt rozhodně nedošlo. Kdyby to totiž Ronovi došlo, tak nejenom, že by zabil Harryho, ale Ginny by přestěhoval jinam na školu, tak aby se už s Harrym nikdy neviděla. Vyšli jsme všichni ven ze společenky s teta si povídala s Ginny a Harry šel vedle mě a jenom se culil jako skřítek na vílím prášku.
,,My půjdem už rovnou na oběd, potkáme se tam" oznámil mi Harry a já přikývla. S tetou jsme se vydaly na stejné místo, kde jsme to opustili. Strejda si to tu očividně užíval a i po dlouhé době se usmívala naše profesorka na studium mudlů. Strejda byl jako atrakce. Phebe stála na chodbě a pozorovala zapálenou profesorku, která vyzvídala všechno od strejdy. Hádám, že stejně jako pan Weasley, se zeptala jak funguje toustovač a nebo třeba jak moc jsou nudné obrázky co se nepohybují. Jestli se ptala, třeba na to jak fungují gumové kachničky, kterýma je pan Weasley naprosto posedlí, to netuším, ale pak se strejdy zeptám. Došly jsme k nim a všichni i se strejdou jsem se vydali do Velké síně na oběd. Strajda se pořád fascinonovaně rozhlížel okolo sebe, jakoby mu slovo kouzlo nic neříkalo a pojem 'pohybující schody' by nikdy neslyšel. A jo, on to nikdy neslyšel, vlastně. Ale slovo kouzlo ano, logicky. pamatuji si na to jak se měla narodit Sofí, to mi byl rok a teta se strašně bála, že nebude umět kouzlit. Fajn nepamatuji si to, ale říkali mi to. Strejda tak nějak nevnímal ten fakt, že se vlastně může ujmout jeho geny a může být mudla jako on. Ale to se nestalo a i kdyby se to do mudly neřeklo, strejda už od doby co se Sofí narodila měl za to že z ní jednou bude velká čarodějka i když vlastně nikdo ještě nevěděl jak na tom vlastně malá Sofí je.
