POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDROVÉ
,,Chodím sem jako na druhou možnost. " opřel se o práh dveří a sledoval mě pohledem. Popošla jsem si na místě a polka.
,, Teď jsi na řadě ty" kývl ke mě hlavou.
,, Jen jsem posílala dopis dvojčatům" ledabyle jsem prohodila a byla připravena na to odejít.
,, Weasleyovic děcka" ušklíbl se a větu spíše zašeptal tak pro sebe.
,,Cože prosím?" povytáhla jsem na něho jedno obočí. Slyšela jsem to a moc dobře, ale jistota je jistota.
,,Nic, všechno se točí jenom kolem nich. Jeden Weasley sem a druhej Weasley zase tam. " zamračil se a podíval se někam za mě. Super, zase je tu ten otravný, hrozný a nedobitně nechutný Malfoy, kterýho nemám a nikdy nebudu mít ráda.
,,Bych se nedivil, kdyby sis s jedním už nezačala plánovat budoucnost" dodal a zrovna teď ve mě něco umřelo. Jo už vím. Ty poslední mozkové buňky, které nezničily debilní kecy Pancy, teď zabil on. Status Barbie a šklíba se mění na vraha.
,,Řekni mi, že si děláš jenom srandu" nadějně jsem se na něho podívala.
,,Proč bych to dělal Scamandrová" sykl na mě.
,,Jakoby si nevěděl, že jsou pro mě jako bráchové. " obešla jsem ho ,,A mimochodem já vás tenkrát slyšela. Před dvěma lety. " podívala jsem se mu do očí. ,,Kam se poděl ten ranní Malfoy" zašeptala jsem. Otočila jsem se, ale chytl mě za zápěstí.
,,Já to tak nemyslel. Kde je ta stará Scamandrová co si nic nebrala" koukal mi do očí a já se falešně usmála.
,,Před tebou, ale zrovna si objevil otevřenou ránu, který sis za ty roky nevšimnul" můj úsměv se změnil na znechucený obličej. Vytrhla jsem se mu a mířila po schodech dolů. Zvláštní to pocit, co ve mě teď byl.
,,Nelly!" zařval na mě. Prudce jsem se zastavila a pomalu se k němu otočila.
,,Cože to?" zmateně jsem se na něho podívala.
,, Potřeboval jsem zaujmout tvou pozornost, i když mě mrzí že nestačím já" ušklíbl se a já protočila očima. ,,Nemohla jsi to slyšet, nebyla si tam" dodal.
,,Ale ano byla, a taky moc dobře slyšela" vyšla jsem ty schody co jsem pracně sešla, zpátky nahoru a prošla kolem něj. Stoupla jsem si ke kraji zdi a hlavou mu pokynula, ať jde za mnou.
,,Se mě bojíš?" zeptala jsem se, když tam pořád stál. Jenom se ušklíbl a ujmul se místa vedle mě. ,,Tam jsi stál ty a dvojčata" ukázala jsem na nádvoří školy, na které byl úžasný výhled ze sovince. ,,A tam kousek za kašnou jak je tam ta zeď, jsem stála já, když jsem šla za profesorkou vyřešit..už ani nevím co, ale to je jedno. Slyšela jsem každičké slovo co jste řekli. Co se změnilo? " podívala jsem se na něho.
,,Všechno se změnilo. Nebylo to sice tak hrozný jako teď , ale stalo se toho ve čtvrťáku dost, aby to skončilo. Nemusím ti nic vysvětlovat. Nejsem blbej a ty taky ne. Jenom přestaň pořád zkoumat tu ruku. Nikomu to neříkej jasný?! Ani ty by jsi to vědět neměla. " řekl úplně bez emoce a já se otřásla nad tím, jak chladně to vyslovil.
,,Promiň " řekla jsem tak polohlasně. Usmál se. Jakože vážně usmál.
,,Přiznáváš to?" podíval se mi do očí.
,,Nic přesného jsem neřekla já a ani ty. Řeknu to, až ty se odhodláš mi to říct bez slov 'tamto, tohle, takle'" řekla jsem a dál zkoumala jeho oči. Pro upřesnění. Šla jsem za profesorkou Prýtovou a uslyšela jsem hlasy. Šla jsem blíž a uviděla ty tři jak si spolu povídají, normálně, jako přátelé. Pamatuji si, že řešili fanfrpál, jak jinak. I další věci, ale bylo to dva roky zpátky. Vím jenom to, že byli přátelé a pak se něco stalo. Po skončení turnaje tří kouzelníků, vlastně čtyř.
Pořád jsme si koukali do očí. V jeho pohledu byl jenom strach, asi. Já to nevím, ale hádám z toho výrazu. Těch pár vteřin bylo jako několik hodin.
,,Kde si celý den byl?" ani nevím, že jsem plánovala se na to zeptat. Prostě to ze mě tak vypadlo a vrátit to už nemůžu.
,,To tě nemusí zajímat" řekl stejným tónem jako všechno před tím. Znovu mi z toho naskočla husina a já se zatřásla. ,,Je ti zima?" zeptal se už jinak. Ten tón hlasu jsem slyšela dneska ráno. Ten u kterého vím, že mi nic nehrozí, ale to stejně všechno zase pomine.
,,Ne není" řekla jsem rychle a odešla ke dveřím co vedly dolů ze schodů. V sovinci jsem byla asi hodinu. Zkontrolovala jsem jestli, nejde za mnou. Nešel. Bylo mi to líto? To já jsem utekla, pokud to tak můžu nazvat.
Vešla jsem do společenky. Byla poměrně prázdná. Všimla jsem si hnědovlasého kluka, co koukal do knížky.
,,Lukasi?" přišla jsem k němu. Zvedl hlavu od knížky a usmál se na mě. Je z havraspáru a pořád mi nejde k sobě, že ho dali do zmiozelu. Já se tady taky necítím dobře. Nejsem nějaká hnusná, nebo z bohatý rodiny atd.. Jsem prostě nebelvírka, jako Harry a Hermiona s Ronaldem. To je naše místo.
,,Co potřebuješ Nelly" opověděl mile a čekal na mou odpověd.
,,Neviděl si Phebe?" zeptala jsem se ho a čekala na kladnou odpověd. Jo, je to jenom den, ale já jsem zvyklá na její věčný oxidování vedle mě.
,,Bohužel, naposled s Blaisem na obědě" smutně se na mě podíval.
,,Jak jinak, jo dobře děkuj ti" usmála jsem se na něho a odešla jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře. V pokoji byl jenom Harry.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho
,,Ahoj" usmál se na mě. S hlasitým bouchnutím jsem si sedla na postel. ,,Co se stalo?"
,,Já jim to přeju vážně jo, ale i když to není ani den, ona je pořád se Zabinim a o mě ani pohledem nezavadila. Je mi z toho špatně. Opovaž se se mnou přestat bavit Harry Pottere, je ti to jasné" vysvětlila jsem mu co se mi honilo hlavou a u toho posledního jsem se zasmála.
,, Já? Neboj se" usmál se na mě. ,,Chci zpátky do své koleje. Tady je to blbý. Nemůžu si ani s Ronem popovídat a Ginny...no prostě mi...chybí...jo chybí mi pohled na Ginniiny ..vlasy?" vykoktal ze sebe a to poslední jako by se mě ptal. Musela jsem se zasmát.
,,Vlasy? To je ještě horší než kdyby si normálně řekl 'líbí se mi a chybí mi'" podotkla jsem a usmála se. Harry se zasmál se mnou a vzal si z kufru učebnici. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Úspěch byl, že jí alespoň vytáhl po měsíci.
,,Harry ne. Už před měsícem ti Hermiona říkala ať jí dáš pryč. Nevíš co tam může být nebezpečného. Ani nevíš kdo ten zatracený princ dvojí krve je. " vytkla jsem mu.
,,A abych se vzdal místa nejlepšího ve třídě a nechal ho tobě? Ani náhodou. Lektvary ti jdou, mě ne, mám na ní právo" odpověděl mi sebejistě
,,Jak myslíš" zasmála jsem se.
,,Brumbál chce abych za ním příští sobotu přišel. Myslíš, že to je ohledně těch soukromých hodin jak říkal?" položil mi otázku a podíval se na mě.
,,Podle mě ano, pak mi všechno řekneš co se stalo" usmála jsem se na něho. Zvedl se z postele a sedl si na postel ke mně. Docela dlouho jsme si ještě povídali. Prostudovali jsme plán jak se dostávat co nejčastěji do nebelvíru nebo být prostě se Sofí a Ginny. A i plán jak být co nejčastěji s Hermionou a Ronem. Je to složité. Po pár hodinách do pokoje vešel Malfoy a vražedně se na nás podíval.
,,To jako nebudete večeřet?" řekl nepříjemně.
,,Já hlad nemám." stručně jsem odpověděla.
,,Tak to ne, celý den si nejedla" zamračil se Harry.
,,To je pravda Scamandrová. I kdybychom to jídlo do tebe měli s Potterem nacpat" ozval se Malfoy. Proč se tak zajímá.
,,Nemám-hlad" řekla jsem jim s úsměvem a pomalu. Neměla jsem hlad a bylo mi ze všeho špatně dneska. Asi poprvé co jsem celý den nic nejedla. Jídlo je pro mě nejlepší kamarád. Ale že bych byla zase jak Ron, to ne, jenom jsem nenažraná.
