POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDROVÉ'
Viděla jsem tmu. Takovou tmu, kterou jsem v životě ještě nikdy neviděla. Pronikavou, až skoro průhlednou. Oximoron. Pamatuju si na to, jak jsem se vydala za Phebe po tom, co jí Harry obvinil ze smrtijeda a najednou jsem se na chodbě před pokojem ponořila do tmy. Ucítila jsem tvrdý a bolestný náraz na zem. Slyšela jsem tlumené hlasy co volaly moje jméno. Jsem v nebi? Už? Tak brzo? Ty hlasy, jsou to moji strážní andělé? Blbost já půjdu do pekla. Dělám si srandu. A nebo nedělám? Tolik otázek najednou. Někdo mě vzal do náruče. Vnímala jsem, ale nemohla jsem otevřít oči. Nešlo to. V tu chvíli to pro mě bylo fyzicky neschopný. Slyšela jsem hlasy, co mě uklidnovali, že všechno bude zase dobrý a že jí zabijou, až se ráno uvidí. Co bude zase v pořádku? Koho zabijou? Nevěděla jsem o čem se baví. Nedokázala jsem přidělit ty známé hlasy co na mě mluvily. Cítila jsem jenom úžasnou vůni a teplo něčí náruče, ve který jsem právě ležela jako mrtvola. Jako tělo bez duše, co už jenom čeká na to, kdy jej hodí do velké díry a řádně pohřbí. Co to zase melu. Nejsem mrtvá, doufám.
Pomalu jsem otevřela oči do ostrého světla. Nemohlo být víc jak 7 podle ostrosti denního světla co mě ozařovalo z oken ošetřovny. Ošetřovny?!.
,,Sakra" vyjekla jsem a rychle jsem se posadila. Tak rychle jak jsem si sedla, jsem si zase zpátky lehla, protože nízký tlak a železo.
,,Slečno Scamandrová, to je milé. Konečně jste vzhůru" usmála se na mě paní Pomfreyová.
,, Ano to určitě, ale prosím, mohla by jste mi říct co tu dělám?" zeptala jsem se jí a ona se na mě mile usmála. Položila vedle mě lektvar a nějakou další věc ve skleničce.
,,No včera kolem půlnoci, vás sem mladý pan Malfoy odnesl. Omdlela jste podle všeho, co mi vyprávěl pan Potter." objasnila mi situaci, ale já i tak měla pořád vokno.
,, Kdo že to mě sem odnesl?" nevěřícně jsem se na ní podívala. To mi nesedí. Hlavně měl být s Penicílíkou a proč mě tam prostě nenechal ležet, byl tam Harry.
,,Pan Malfoy. Nebýt jeho pana Pottera co otvíral dveře, dopadlo by to jinak" odpověděla mi a podala mi lektvar. Byl nechutný. Odešla a já nemohla uvěřit tomu, že ti dva spolupracovali. Hlavně mě nemohl unést.
,, Nelly!" ze dveří vyběhla Hermiona a běžela ke mně.
,, Slyšela jsem, že jsi na ošetřovně, co se stalo" vyvalila na mě a sedla si na židli vedle mojí postele.
,, Od koho?" zeptala jsem se jí. Vždyt je až na druhém konci hradu, jak to mohla vědět.
,,No Lenka byla opět náměsičná a probudila se na chodbě, kde prej probíhal Harry a Malfoy." vysvětlila mi.
,,Chytrý." usmála jsem se. Začala jsem jí povídat všechno o sázce a o tom jak jsem na řadu přišla já a zakopla o židli a pak hádku Phebe a Harryho. Hermiona mi zase povídala o tom jaký to je v Havraspáru. Cho je otravnější jak kdy jindy a Lenka je pořád stejná, jinak tam je nuda. Nedivím se jí. Hermiona je chytrá, ale podle mého se do havraspáru zkrátka nehodí . Tam jsou všichni klidní a vyrovnaní a to se můžem shodnout na tom, že to Hermiona není ani z půlky.
,,Kolik je hodin" zeptala jsem se jí po dokončení jejího monologu.
,,Skoro 7. Všichni ještě spí, je sobota" usmála se na mě. Paní Pomfreyová prošla kolem mé postele a mířila ven z ošetřovny.
,,Paní Pomfreyová?" promluvila jsem směrem k ní a postarší žena se na mě s úsměvem otočila.
,,Ano slečno" kývla na mě
,,Mohla bych už prosím jít?" opatrně jsem se zeptala. Už jsem chtěla být pryč z toho přehnaně bílého místa.
,, Neměla by jste" odpověděla vážně.
,,Prosím, já se už cítím úplně nejlépe jak mohu" prosila jsem jí. Udělám všechno, abych se už odsud dostala. Jsem tu ani né den, ale i ta noc mi stačila.
,,Neměla bych" zaváhala. Hermiona to tiše sledovala.
,,Prosím" zkusila jsem znovu.
,,Fajn, ale hned na koleji si půjdete lehnout, ano?" zeptala se a já jenom zakývala hlavou.
,,děkuji moc" poděkovala jsem a už jsem se zvedala z postele. Měla jsem na sobě pořád oblečení ze včerejška a byla jsem za to více než ráda.
S Hermionou jsme vyšly z ošetřovny a mířili chodbami hradu ke schodům, kde se naše cesty opět rozdělily. Se slovy 'uvidíme se na snídani' jsem zamířila po schodech do nebelvírské věže, než jsem si uvědomila, že tam vlastně jít nemám. Otočila jsem se a zamířila jsem teda do přízemí hradu, kde se nacházela zmiozelská kolej. Šla jsem po schodech přímo dolů a tak by to i pokračovalo, kdyby si mě nevšimnul Snape.
,,Ne tak rychle, slečno" ozval se chodbou jeho nepříjemný hlas a já se zastavila a pomalu se k němu otočila.
,,Ano pane profesore?" snažila jsem se to říct co nejklidněji, abych nedala najevo, že se ho bojím.
,, První den na jiné koleji a vy už jste s úrazem na ošetřovně. Je vám jasné, že za vaše zdraví ted zodpovídám já a budu muset vědět co se stalo? Že ano slečno Scamandrvá" řekl svým velice chladným a děsivým hlasem. Kdyby nevymysleli ty škatulata hejbejte se, což úžasně vystihuje vystřídani koleji, toto by se nestalo.
,,Ano pane profesore" kostrbatě jsem mu odpověděla a při tom se koukala do země.
,,Dobře. Jelikož nemám rád vás ani Pottera, nejsem z toho nějak kdo ví jak nadšený, ovšem jde o prospěch mé koleje, kdo které patříte bohužel i vy. Udělám vyjímku a nebudu to dále řešit. Ovšem varuju vás, ještě jednou a dostane školní trest všech vás šest a bude mi jedno jestli za to bude moct opět slečna Parkinsnová nebo vaše neohrabanost." skončil svůj monolog a já se radši ani neptala jak to ví.
,,Dobře" odpověděla jsem a pořád při tom sledovala podlahu nebo zeď za ním.
,,Můžete jít" poručil mi a já se bez výmluv vydala ke zdi do společenky, zadala jsem heslo a vyběhla schody do pokoje. Bez klepání jsem vešla do pokoje, kde ještě všichni spali a protože jsem byla na ošetřovně, každý měl postel. No, teď je otázka kam si lehnu já. Za Parkinskovou rozhodně nejdu. Stála jsem uprostřed tmavé místnosti se zataženými okny a koukala se po čtyřech postelích. Zadívala jsem se na klidného blonďáka. Byl hezký i když spal. No, konec přemýšlení. Šla jsem k posteli kde spala Phebe a jemně jsem s ní zatřepala. Nic se nestalo ani po druhé.
,,Vstávej ospalče" řekla jsem jí víc nahlas do ucha a ona se konečně probrala.
,,Co tu děláš!? Ty si utekla!?" vyjekla
,,Ježis neřvi! Ne neutekla. Byla za mnou Hermiona a paní Pomfreyová mě pustila. Teď se šuň." vysvětlila jsem jí a strčila do ní. Udělala mi místo a já si lehla za ní pod peřinu. Přesně takhle jsme spávali ještě s Hermionou v Doupěti, když jsme byly malý.
