Pohled Phebe Falcon Blackové
,, Jak dlouho myslíte že ti dva spolu vydrží" uslyšela jsem Ginny jdoucí za námi. Šli jsme na oběd do velké síně. Já s Blaisem jsme se drželi za ruce. Ostatní šli za námi a nejspíš si myslí že je neslyšíme.
,, To jako vážně? Nejsme spolu ani čtyři a dvacet hodin a oni už řeší kdy se rozejdeme." Povzdechla jsem si. Blais se mé připomínce zasmál.
,, Tak jak dlouho si myslíš že vydržíme?" Zeptal se mě Blais. Otočila jsem se na skupinu vzadu a musela se jim zasmát. Byli u sebe namačkání jako nějací agenti probírající tajnou operaci. Jenže probírají nás a taky neumí moc dobře šeptat. Ale zpět k Blaisově otázce.
,, ... Tři měsíce..." Zahuhlal někdo ze skupinky ' tajných' agentů. Nevím kdo přesně to byl ale moc velké šance nám nedával.
,, Pfff. Tak málo?" Podotkl Blais když uslyšel ty dvě slova. Dorazili jsme do velké síně. Všichni jsi sedli k Nebelvírskému stolu jenom mi dva k zmiozelskému. Blais se rozhlížel po celém místnosti
,, Hledáš někoho?" Začala jsem se rozhlížet abych zjistila koho tak může hledat.
,, Jo, čekal jsem že tu někde bude Draco." Zadívala jsem se na pár míst v síni ale ta po jeho blonďaté hlavě nebyla ani památka. Zajímá mě co má v plánu.
,, Promiň to jsem nechtěl" nedokázal ani doříct větu, protože dostal hrozný záchvat smíchu z toho že na mě hodil bramborovou kaší. Nabrala jsme si plnou lžíci kaše a hodila ji po Blaisovi. Přistála mu přímo na obličeji. Imperio vrací úder.
,, Promiň to jsem nechtěla" utrousila jsem sarkastickou poznámku. To jsem ale neměla dělat. Na vlasech mi totiž přistála další část té bramborové omelety. Nabrala jsme si tedy další lžičku abych mu vrátila. Jenže co se nestane. Přímo za ním se oběví Snape a celá várka brambor mu přistane na levé tváři.
,, Oba dva do mého kabinetu. Hned!" Řekl profesor Snape svým typickým chladným hlasem. Oba jsme se zvedli, ještě pořád celí od kaše a vydali jsme se za ním. Tohle nedopadne dobře. Určitě nám nadělí doživotní školní trest.
,, Může te mi vysvětlil proč po sobě házíte jídlem?" Zasyčel na nás, když jsem dorazili k němu do kabinetu. Podívala jsem se na Blaise pokrytého bramborovou kaší. Musela jsem se štípnout do ruky abych nevybouchla smíchy. ,, Za trest oba dva roztřídite učebnice OPČM pro první a druhý ročník."
To nemůže myslet vážně!? První a druhý ročník v každé koleji. To budeme dělat do konce života.
Přišli jsme do jakého si skladů učebnic. Leželo tam tak milion knih na roztržení. Začali jsme třídit jednu učebnici po druhé. Šlo by to rychleji kdyby jsme u sebe měli hůlky. Jenže ty jsme při odchodu na oběd nechali v pokoji.
,, Příště si radši sedneme k Nebelvírskému stolu" zkusila jsem nahodit nějako konverzaci aby tu nebyla taková nuda. Přece jen třídit učebnice nebyla moc velká zábava.
,, Jo a ještě by si strefila McGonagallovou." Zasmál se mi Blaise. Protočila jsem oči a pokračovala v třídění. ,, A navíc myslím že nejsem u Nebelvírského stolu dvakrát vítány"
,, Blbost, Brumbál už si zvykl že u svých stolů nesedíme." Mávla jsem nad tím rukou. Sice ze začátku pár učitelů protestovali ale pak to přestali řešit. Určitě mají na práci něco důležitého než řešit to kde sníme oběd.
,, Ne, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct že tam zrovna moc kamarádů nemám. Třeba takovej Weasli by ze mě nebyl dvakrát nadšenej" otočil se ke mě zády a dal nějako učebnici na hromadu.
,, Rona neřeš. On ty koleje bere trochu moc vážně. Dokonce měl ze začátku problém i se mnou." Pamatuju si jak se mnou Ron nebyl schopný prohodit jediné slůvko. Já to mu moc nepřidala když jsem na něj omylem použila zaklínadlo ale teď už se v pohodě bavíme jako bych ani nechodila do Zmiozelu. ,, Dokonce zatím neřekl ani jednu poznámku na to že spolu chodíme"
,, Jo, taky jsem čekal na nějakou hrozně vtipnou připomínku." Musela jsem se zasmát. Ron a vtipná hláška. To mi nejde dohromady.
Takhle jsme si povídali ještě dlouho. Nebylo tu žádné okno ani hodiny takže jsme neměli nejmenší pojem o čase. Učebnice jsme měli téměř roztříděné a já začínala být unavená. Doděli jsem svou práci a vyšli z místnosti ven. To není možné. Venku byla tma jako v pytli. Potichu jseme se dostali do našeho pokoje. Všichni už tam spali. Byla jedna hodina ráno. Zbyla tu jedna postel. Vyčerpáním jsme padli do postele. Blais mě rukou objal.
,, Dobrou noc" zašeptal mi do ucha a já se mírně usmála. Byla jsem už v takovém polospánku, takže jsem mu ani nepopřála hezké sny. Zavřela jsem oči a na lusknutí prstů jsem tvrdě usnula.
,, Crucio" Nelly padla na zem v bolestech. Chtěla jsem za ní běžet jenže někdo mě pevně držel za ruce. Za chvíli se ozval další křičící hlas. Kousek od svírající se Nelly spadl Blais, hned po ním Harry, Ron, Ginny, Sofi, Hermiona. Všichni předem mou leželi a křičeli bolestí.
,, Prosím nechte je" zaškemrala jsem. Nějaká postava zahalená celá v černém se na mě podívala. Ten někdo vzal hůlku a vší silou zařval.
,, Avada kedavra" všichni mí přátelé přestali křičet. Všichni do jednoho byli mrtví.
Samým zděšením jsem se vyhoupla do sedu. Nejspíš jsem všechny vzbudila protože na mě ospale koukali. Asi jsem křičela ze spaní.
,, Klid byl to jenom sen" Blais se mě snažil uklidnit. Držel mě ve svém náručí a hladil mě po zádech. Ani nevím kdy jsem začala brečet, nejspíš někdy během toho snu. Jediné co jsem teď chtěla bylo někoho pevně obejmout. Neštěstí pro mě tu byl Blais
,, Bylo to tak skutečné. Někdo, někdo na vás použil crucio a pak..." Vzlykala jsem každé slovo. Snažila jsem si uvědomit že všichni jsou teď předemnou v pořádku.
,, Klid Phebe byl to jen špatný sen, nic z toho se nestane." Nelly mě uklidňovala svým ospalím hlasem.
,, Kolik je hodin?" Zeptal se Harry který byl tak unavený že snad ani nevímal co se děje.
,, Pět hodin ráno" odpověděl mu Draco. Musel tady být dřív než jsme přišli protože všechny postele kromě jedné byly zabrané.
Poslední slza mi stekla po tváři, Blais si toho všiml a jemně ji setřel palcem. ,,Už je to dobrý"
Všichni jsme si lehli zpátky do svých postelí. Byla jsem hrozně unavená ale nemohla jsem usnout až do rána. Musela jsem tady tím pořád přemýšlet. Vím že to byl jenom sen. Jenže já jsem se bála znovu usnout aby se nevrátil. Takže za celý den jsem spala jen čtyři hodiny.
