POHLED NELLY FRENCIS SCAMANDROVÉ'
Postele tady ve škole mají vždycky něco do sebe. Zajímavý že když jsem doma, tak mě probudí jakýkoliv malý zvuk který udělají u nás zvířata nebo kdokoliv, cokoliv a kdekoliv. Ale pak když přijdeme sem tak spím jak zabitá a podle všech dokonce i chrápu. Z toho že je Sofi už vzhůru jsem šťastná, ale to známe, že bude zase hrát tu hru s Deanem a koukat se na vás jako na svačinu, když ví něco co ostatní ne. I když ne úplně přesně.
,, Pst, hej Nelly" ozvalo se vedle mé hlavy. Něčí ruku na mých zádech přes deku, mě celkem vyděsila. Otočila jsem se tělem k hlasu a opatrně otevřela oči. Kdyby to byl někdo nebezpečný tak sem rozhodně lést nebude, protože nikdo by nebyl rád v pokoji plných knížek a bordelu, že se v něm dá utopit. V pokoji bylo šero, ale postavu před sebou nejsem schopna rozeznat. Zatím je to jenom velká šmouha.
Už vypovídá samo o sobě ta informace že v pokoji bydlím já, Hermiona a Ginny, která se vyměnila s Levandulí. Zaplať pánbůh. Ta holka je snad poháněná chechtací vodkou nebo co.
,, Sakra ženská, vzbuď se už " konečně jsem zaregistrovala obrys těla a dokonce i rozeznala obličej. Zmateně jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji. Hermiona v klidu spala s vlasy všude kolem sebe a Ginny byla tak hrozné divné zatočená, že můj pohled na ni spadl déle než jsem chtěla. Hodiny ukazovaly něco kolem 5 hodiny ranní.
,, Krucinál, vždyť jsem mohla ještě spát. Za tři hodiny vstáváme. Pokud chceš lehni si mi k nohám a nech mě spát dál " ospale jsem si protřela oči a zase si chtěla lehnout. V tom mi ale zabránila Blaisova ruka co mě chytla za zápěstí a znovu mě vytáhla do sedu. Opravdu nebudu takhle ráno přemýšlet nad tím co tu dělá Zabini a jak se sem dostal.
I když.
Ne nebudu. Ale je to zajímavý..
,, Hej! Neusinej zas a prober se " tiše se zasmál a zatřepal se mnou. Položila jsem si ruce na stehna a podívala se na něho.
,, Nespím. Teď už kvůli tobě ne." zamračila jsem se na něho a on si sedl na kraj mé postele. ,, Radši se nebudu ptát, jak si se sem dostal i když mě přirozeně zajímá, A co chceš vůbec" zvedla jsem na něho obočí.
,, Ty jsi ukecaná i ráno? Už chápu proč Phebe chodila za mnou" zasmál se ale mě do smíchu vážně nebylo. Chtěla jsem spát.
,, Těsně vedle. Za tebou chodila, protože jsem chrápala a protože tě má radši " odkryla jsem se a nazula si papuče vedle postele. Dostoupla jsem na dřevěnou podlahu našeho pokoje a ta zavrzala. Zavřela jsem oči a čekala, jestli se jedná z nich probere a nebo ne. Blaise se nervózně chytl madrace a semkl rty do tenké linky. Díval se na mě stejně jako já na něho. Ten pohled byl takový, že jsme oba čekali co se stane. Hermiona udělala nějaký zvuk, který se bodobal spíše Rarachovi než naší Hermioně. Ginny začala chrápat. Vydechl jsem úlevou a znovu se otočila na Zabiniho na moji posteli.
,, Jdem ven, co myslíš " ukázala jsem na dveře a on rychle přikývl a oba jsme se opatrně odebrali ke dveřím. Sáhla jsem na kulatou dřevěnou kliku a otevřela oválné dveře ke schodišti. Blaise za sebou zavřel a oba jsme šli dolů do společensky.
,, Upřímně jsem se bál, že mě zakleješ nebo kousneš, když jsem tě vyrušil z tvojí očividně nejoblíbenější činnosti "zasmál se Blaise a já se na neho zamračeně podívala. Nevím kdy se z nás stali takový přátelé, že mě bude v noci budit.
,, Neříkej hop dokud neřeskočí, Zabini" odpověděla jsem mu a on se na mě zmateně podíval. Mávla jsem nad tím rukou.
,, Chtěla jsem říct, že pokud si mě, zrovna mě, budil v pět ráno, tak to nebude něco ve stylu, nevím kde sem nechal svůj suspenzor" vysvětlila jsem mu a u toho se otočila a podívala se nahoru přes zábradlí, jestli někdo náhodou neposlouchá. Až teď mi došlo co přesně jsem mu řekla. No co, už to zpátky nevezmu. Znovu jsem se k němu otočila a založila si ruce na hrudi.
Zabini byl oblečený normálně a já měla na sobě pyžamo se zlatonkou a fanfrpálovym hřištěm. Pobaveně se na mě koukal.
,, Ještě chvilku se na mě budeš koukat tak ti jednu vrazím a nechtěj abych to řekla Phebe. Nechtěj to po mně Zabini " pohrozila jsem mu a zasmála se. Bylo to fakt vtipný. Ale něco je už příliš.
,, Hej, co si o mně myslíš. Jenom se koukám jak zajímavý pyžamo máš" ukázal na mě a zasmála se.
,, Žárlíš co? Že ja mám tak super pyžamo a ty ne" mrkla jsem na něho. To pyžamo jsem dostala od Phebe asi k desátým narozeninám. A překvapivě mi pořád je. To bylo naposledy kdy mi dala nějaký dárek. Na naše přátelství nikdo nemá. A nemluvě o dvojčatech a nás, to je sen všech. Stejně jako Blaise sní o mým bezva pyžamu.
,, Strašně. No a teď proč jsem tady " promnul si čelo a sedl si do křesla u okna. Venku se pořád víc a víc rozednivalo a to znamená jenom jedno. A to, že se každou minutou přibližujou páteční hodiny s Havraspárem na OPČM se Snapem. Naštěstí až třetí hodiny po dvouhodinových lektvarech se Zmiozelem
,, pohádal jsem se s Phebe a asi je to moje chyba " vyhrkl ze sebe a já zpozornila. No jasně že se s ní pohádal, na co jsem čekala. Vždyť mě ani na chodbě nezdraví. Nevím co chce slyšet.
,, A co chceš slyšet?" zasmála jsem se a založila si ruce v klíně. Blaise se podíval za mě a já se automaticky otočila, abych zkontrolovala jestli nás někdo neposlouchá. Nikdo.
,, Já ani nevím, ale pohádali jsme se, protože mi nechtěla říct, kde byla přes vyučování a já se pak naštval a vytáhl něco z minulosti " přiblížil mi více situaci a já se zasmála. Tak to bude mít teď těžký. Prvně to že ji nenechá mít svoje soukromí a druhá věc je, že Phebe je zrovna ten typ co je hakliva na věci co už byly a někdo to vytáhne proti ní.
,, To je teď celkem velká kapitola Zabini. Já taky nevím.. kde... v tu dobu.. byla " řekla jsem nějak divně zaškrceně. Vím že byla se mnou u Brumbála, ale pak zas nevím co řešili.
,, musíš ji taky nechat prostor a to druhý si musíte vyříkat, ale ona tohle fakt ráda nemá. Myslím to, že se vracíš k něčemu co je už uzavřená kapitola. Můžu zkusit, aby nějak povolila a ty to měl pak lehčí, ale nemůžu zaručit, že se více nenaštve" odpověděla jsem a on se na mě usmál.
,, To by jsi udělala? " nejistě se zeptal. Protočila jsem očima nad jeho odpovědi. Ne říkám ti to jen tak ze srandy a místo toho jí přivážu k posteli a hodím do jezera. Nevím kde se tenhle nápad vzal..
,, Už to tak bude, nemusíš mi děkovat" zasmála jsem se a Blaise se na mě děkovně podíval. Zvedl se a s rozloučením odešel pryč. Už neusnu, takže jsem seděla v křesle a koukala do blba asi další hodinu, než přišel dolů Harry. Měl dobrou náladu, takže nás vtipný rozhovor byl lehce navázanejsi.
