Dragon slayer (mha)✔

49. souboj

Chvíli byl klid, ale pak se ozvala z místa kam šel Kiri rána a objevil se záblesk světla. ,,Kiris-" Chtěl jsem se rozeběhnout za ním, ale něco mě porazilo na zem. V zádech jsem cítil tupou bolest a když jsem zvedl pohled, tyčil se nademnou obrovský černý drak. Tohle se mi nelíbilo. ,,Ty parchante." Zasyčel jsem a chtěl jsem se zvednout, jenže on mi přišlápl plášť a tím mě držel na zemi. ,,Ts...Koukej mě pustit ty obludo." Zavrčel jsem a dýku kterou jsem držel v ruce jsem mu zarazil do nohy, kterou mě držel u země.

Chvíli jsem tam naháněl stín toho draka, ale pak jsem z dálky uslyšel řev. Já i ten stín jsme se podívali tím směrem. Na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem se k němu. Bakugo prosím buď v pohodě...

Asi se mu to nelíbilo... Hlasitě zařval a odkopl mě. Hlavou jsem narazil do zdi a pohled se mi rozostřil. Bolelo mě celé tělo. Poslední co jsem vnímal bylo, když se ten černý prevít začal přibližovat blíž.

Vběhl jsem do té části jeskyně kde jsem byl předtím. Bakugo ležel u zdi a jeho blond vlasy smáčela rudá krev. Stál nad ním velký černý drak, ale já byl větší. Zařval jsem, čímž jsem si získal jeho pozornost. Z nosu mi šla pára a celý jsem se chvěl. Zlostí a zároveň adrenalinem. Miloval jsem souboje a tihle draci bývají dobří soupeři, myslím že jejich dračí rod je Fumikage. Normálně bych si tu nějakou chvíli pobyl, ale pohled na Bakugovo tělo mě drželo při smyslech. Vylezl jsem na souš a z toho draka jsem nespouštěl pohled. To už se ukázal i jeho stín a splynuli spolu v jedno.

Výhružně jsem zavrčel a roztáhl křídla. To samé udělal i můj protivník. Nevím na co si to hraje. Jsem větší a silnější, i když oni jsou teoreticky dva. První se dal do pohybu on a skočil mi na hřbet, jelikož jsem měl zpevněné šupiny, nic mi to neudělalo.

Donutil jsem se otevřít oči. Pohled mi padl na Kirishimu bojující s tím černým drakem a něčím divným. Vypadalo to jak nějaký démon. Celé tělo mě bolelo a zůstat při smyslech bylo opravdu složité, ale tak souboj mezi draky se nevidí každý den. Ejiro vyhrával, narozdíl od toho černého neměl na sobě ani škrábánec. Té divné věci se podařilo srazit na něj kus nějaké skály a Kirishima bolestně zaklel. Spadlo mu to totiž na křídlo. ,,Kirishimooo !" Zařval jsem a snažil jsem se postavit. Nevím co dělám, asi bych se mezi ně neměl plést, ale bolí mě vidět ho v nesnázích.

Proč vstává ! Sakra vždyť sotva vnímá... Ten stín mě s tím kamenem dost nasral. Už před chvíli jsem si všiml že se oba vyhýbají tomu světlu co sem dosahuje, takže jsem se natáhl a silně praštil do skály. Ta se začala rozpadat a otvor kterým jsme přišli  se rozšířil. Jakmile se sem dostalo více světla, stín se stáhl a ten černý drak s řevem zmizel dál v jeskyni. Byl jsem si jistý že už nepřijde. Urychleně jsem se otočil na Bakuga a sklonil jsem k němu hlavu, o kterou se hned opřel. Taky jsem si zase vrátil šupiny do normálu. Z Bakuga táhla krev, byl hodně zraněný. Jen jsem k němu natáhl křídlo a on se kulhavě rozešel. Měl strašně rozedřená záda a jeho barva vlasů se podobala té mé. Musím ho rychle sehnat pomoc.