Dragon slayer (mha)✔

54. probuzení

I přes tu bolest jsem se posadil. V hlavně mi třeštilo a záda mě pálila. Co mě ten drak hodil o zeď si toho moc nepamatuju. Vybavuje se mi jen pár věcí, a to jen mlhavě. Souboj Kiriho s drakama, cesta z jeskyně, Kiriho ustaraná tvář, nebo něco o úplňku, vůbec netuším co bylo pak a jak jsem se sem dostal. Z mého přemýšlení mě dostal hlas našeho lékaře. ,,Princi, měl by jste ještě ležet. Nejste-" ,,Chci do svého pokoje." Řekl jsem s pohledem zabodnutým do země, ale to se mu očividně nelíbilo. ,,Ale princi, ta zranění-" ,,Mě to nezajímá ! Tady nechci být už ani minutu !" Řekl jsem vytočeně a zabodnul jsem do něj svůj pohled. Chvíli to vypadalo že bude ještě něco namítat, ale nakonec si jen povzdechl. ,,Dobrá, ale každý den vás přijdu zkontrolovat a nesmíte se namáhat !" ,,Jasně." Odsekl jsem a nějakým způsobem jsem se vyhoupl na nohy. Deku hned přiběhl a podepřel mě. Kdyby to tak nebolelo tak už je bez hlavy.

Ještě chvíli mi tam ten chlapík říkal co můžu a co ne, než konečně jsem mohl konečně vypadnout. S Dekuem jsme šli v tichosti, než to prolomil. ,,Co se stalo ?" ,,Do toho ti nic není." Odsekl jsem, ale on pokračoval. ,,Kacchan, našel jsem tě zakrváceného v lese v Kiriho náruči. Co se stalo ?!" Jen jsem si odsekl. ,,Prostě nás napadli draci. Zatímco Kirishima řešil jednoho, na mě zaútočil druhý. Pak se porvali a Kiri mě odtáhl pryč. Moc dobře si to pak nevybavuju." Deku na mě vytřeštěně koukal, ale pak se zadíval na cestu a už nic neříkal. Byl jsem za to rád, jelikož už mě z té brokolice bolela hlava. Zmínil jsem se někdy o tom jak nenávidím brokolici ?

Deku mě dotáhl až k mému pokoji, kde jsem ho odehnal. Jestli není Kiri vedle s půlencem, bude tady. Stejně si musím hned lehnout, všechno mě bolí. Odemkl jsem dveře a vešel jsem dovnitř. Nejdřív jsem si myslel že tu Kiri není, ale pak jsem si všiml rudých vlasů v peřinách. Uchechtl jsem se a i trochu bolestně zaskučel, jelikož jsem se blbě pohnul. To už se ale Kiri v posteli začal vrtět a po chvilce se rozespale probudil. Vypadal roztomile. Rozcuchané vlasy, ten výraz... Prostě k sežrání. ,,No dobré ráno."

Spal jsem jako zabitý, jelikož jsem nespal celou noc a co jsem tady, tak jsem brečel. Probudil mě až nějaký divný zvuk a když jsem se posadil a rozkoukal. Všiml jsem si obvázaného Bakuga s úsměvem na tváři. ,,B-Bakugo..." Hlesl jsem tiše a vyskočil jsem z postele. Hned jsem ho sevřel v objetí a začal jsem mu brečer do ramene. ,,Bakugo je mi to strašně líto, neměl jsem tě opouštět když jsi se neměl jak bránit, měl jsem být rychlejší, kdyby nebyl ten podělaný úplněk tak jsem mohl být s tebou a-" ,,K-Kiri pusť ... Celkem to bolí." Zasyčel a já si uvědomil že jsem ho držel za ty záda. ,,P-Promiň. Pojď si lehnout, musíš být unavený." Řekl jsem a vzal jsem ho do náruče. Jeho řeči o tom že chodit ještě zvládá jsem ignoroval. Opatrně jsem ho posadil a on si lehl na břicho. Jen jsem tam stál a ustaraně ho pozoroval. ,,Ty si nelehneš ? Taky nevypadáš zrovna vyspale." Zamumlal a věnoval mi takový zvláštní pohled. ,,Ty mě vedle sebe chceš ? I po tom co jsem tě neubránil ?" ,,Ejiro, kdyby jsi tam nebyl, tak ze mě byla dračí jednohubka. A pojď si lehnout, chtěl jsem sem hlavně kvůli tobě tak pohni." Zabrblal a mě se na tváři usadil úsměv. Hupsnul jsem vedle něj do peřin a opatrně jsem se k němu přitulil. Ruce jsem mu obmotal kolem pasu a nechal jsem si trochu zvýšit teplotu abych hřál. ,,Mmm...Teplo..." Zamumlal rozespale a víc se na mě natsiskl. Je rozkošný.