Dragon slayer (mha)✔

71. strach

*Todoroki*

Celý vytočený jsem zabouchl dveře v Izukově pokoji. Ten hned překvapeně vykoukl z koupelny. ,,Todoroki-kun ? Já myslel že jsi někde s Kirishimou. Ty jsi lítal po hradě ?!" Řekl ustaraně a celého si mě prohlédl. Měl jsem špatnou náladu. Rozhovory s otcem nikdy neprobíhaly v klidu, ale dnešek dopadl hůř než jsem čekal.
,,Promiň, musel jsem si něco zařídit." ,,A co ? Stalo se něco." ,,Ne." Řekl jsem jednoduše a posadil se na postel. ,,Něco tě trápí, tak mi to řekni." ,,Nic se neděje." Zabručel jsem a prohrábl jsem si vlasy. Midoriya se zamračil a sedl si vedle mě. ,,Ale děje, vidím ti to na očích. Ty se bojíš.."

Měl jsem o něj starost, jenže o to asi nestál. Jakmile jsem to dořekl, tak do mě strčil tak že mě povalil na postel a sám se skláněl na čtyřech. ,,Říkám ti že se nic neděje, tak se o mě nestarej !" Zavrčel a já se automaticky začal třást. Nelíbil se mi ten jeho pohled. V jeho očích byl čistý vztek a já ho takhle neznal. ,,S-Shouto..." Zamumlal jsem a když se mu zalesklo v očích, tak jsem ty své automaticky stiskl k sobě a ruce jsem zabořil do matrace. Čekal jsem řev, nadávky, část mě očekávala že mi třeba vrazí, ale on ne. Z ničeho nic mi totiž zabořil hlavu do hrudi.

Nevím co to mnou projelo za pocit, ale když jsem viděl v jeho očích strach, připadal jsem si hrozně. A ještě když ty oči zavřel, jako kdyby si myslel že mu chci ublížit. Svalil jsem se na něj a začal jsem se omlouvat. ,,Promiň mi to, už nás tebe nebudu zlý. J-Já mluvil s otcem. T-Tak moc mě naštval až jsem to přenesl na tebe, j-já... Promiň mi-" Zarazil jsem se když jsem ucítil dotek v mých vlasech. On se usmíval. Nevadí mu to ? ,,To je v pořádku. Každýmu to někdy ujede. Jen... Ať už máš jakýkoliv problém, pomůžu ti. Tak to v sobě nedrž, ano ?" Cítil jsem jak mi stekla po tváři slza... První za dobrých sto let. Přitulil jsem se k němu a hlavu mu položil na zvedající se hrudník. ,,Děkuju že mě chápeš Izuku." Pousmál jsem se a nechal se od něj hladit. Dokáže mě tak rychle uklidit že to snad ani není možný.

Podařilo se mi otevřít oči, ale bolest hlavy mi bránila v rychlém orientovaní. ,,K-Kiri..."Hlesl jsem a následně jsem se rozkašlal. Kde to jsem ? Proč mám svázané ruce a nohy k okovům ? To jsem v nějakém smradlavém sklepě nebo co ? ,,Oi, Bakugo ! Konečně jsi vzhůru !" Otočil jsem se za hlasem, který už několik let v kuse znám. ,,Pikatchu ?" ,,Ts... Neříkej mi tak ! Vždyť to ani neexistuje. Vymýšlíš si slova." ,,Říkám ti, že jsem viděl velkou žlutou krysu co vypadala jako ty !" ,,Ale krysy nedělají "pika pik"..." Zabručel a já se uchechtl nad tou vzpomínkou. Otec mě doteď seřvává za to, že jsme s Dekuem, Denkim a ostatními vyplenili jeho vinici. ,,Byla tam a říkala to. Mimochodem kde jsme, proč tu jsme a jak jsem se sem dostal. Jo a hlavně kde je Kir- takový červenovlasý kluk...Viděl jsi ho ?"