Dragon slayer (mha)✔

17. let

Nějakým způsobem jsem mu vylezl na hřbet. Cítil jsem jeho dech a jakýkoliv pohyb. Je to jako sedět na koni... Velkém a okřídleném. ,,A co jako teď ?" Zeptal jsem se, ale to už roztahoval křídla. ,,C-Co ? P-Počkeeeeeeej !"

Jedním máchnutím křídel jsem se dostal do vzduchu. Miluju létání a cítit zase vítr kolem mě bylo opravdu příjemné. Vyletěl jsem dostatečně vysoko a pak jsem se zastavil ve vzduchu. Nenápadně jsem se na něj podíval. Držel se mě jako klíště, ale tváře měl růžové a pusu otevřenou úžasem. ,,To je skvělý !" Zvolal a pak se začal smát.

Já letěl, opravdu jsem letěl. Na drakovi, který je zároveň můj nejlepší přítel. Všiml jsem si toho jeho pohledu, ale teď jsem to neřešil. Viděl jsem odsud naše království, zámek a dokonce šlo vidět i nedaleké pohoří, které mizelo v mracích. Ten vítr ve vlasech, dračí šupiny pod rukama a náš společný dech splývající v jedno... Bylo to úžasné. Ucítil jsem jak se jeho tělo pohnulo a my vyletěli směrem pryč od království. Bylo zbytečné ptát se kam letí, stejně by mi neodpověděl. Užíval jsem si tedy výhledu a pozoroval jsem všechno, jako kdybych teprve teď otevřel oči.

Letěl jsem klidně a užíval si tu svobodu po dlouhé době, bylo to skvělé. I když jsme letěli poměrně dlouho, připadalo mi to jako jen krátký okamžik. Před námi se objevilo moře a z mraků začala vystupovat obrovská hora. Sletěl jsem až k hladině a zadíval jsem se na svůj odraz. Po vteřince vykoukl i Bakugův veselý obličej. Naše pohledy se střetly, projela mnou taková zvláštní elektrická vlna. Tohle jsem vždycky chtěl, aby mě měl rád takového jaký jsem. Opět jsem se začal dívat před sebe...radši. Tady v té oblasti už si musím začít dávat pozor na ostatní draky.

Sice netuším kam letíme, ale miluju létání. Je to úžasný, nechápu jak jsem bez toho mohl žít. Kirishima letěl stále nad hladinou k obrovské hoře které říkáme Blad. Moc toho o té hoře nevím, ale říká se že se ještě nenašel člověk co by se vrátil živý. Někdo říká že tak žije obří drak co zabije všechny co přijdou. Někdo že je tam díra do jiného vesmíru a někdo, že je to konec světa. Nevím co je na tom pravdy, ale Kiri to tam očividně zná, jelikož letí přímo do té husté mlhy v okolí. Ani pořádně nevím kde Kiri přistál. Vypadá to jako kdyby stál v mracích. Pokynul mi hlavou a nastavil mi křídlo. Opatrně jsem z něj slezl a dopadl jsem na nějaký měkký povrch, očividně písek.

Když slezl tak jsem se změnil v člověka, ale křídla jsem si pro jistotu nechal. Nikdy nevíte kdy budete potřebovat pláchnout. ,,Bakugo, pojď." ,,Kiri co děláme na Bladu ?" ,,Kde ?" Lidi to tu snad znají ? ,,No... Říkáme tomuhle místu Blad, je to místo kde se umírá Ejiro..." ,,Jo, to je pravda." Řekl jsem klidně a za ruku jsem ho začal táhnout pryč. Znám to tady jako své boty, ještě aby ne když jsem tu vyrůstal. Dostali jsme se z písčité pláže zakryté mraky do úzké tmavé díře ve stěně. Tou jsem Bakuga protáhl a konečně jsme se dostali na určité místo odkud je výhled na celou slůj. ,,Katsuki... Vítám tě v dračím hnízdě...mém domově."