Dragon slayer (mha)✔

74. opět zraněný

Za pomocí Aizawi se mi podařilo vyčistit a obvázat Bakugovo ruku, kterou měl opravdu celou popálenou. Podle Aizawi měl štěstí že mu ten výbuch tu ruku neroztrhl. Eri se mezitím postarala o toho kluka, tomu podle všeho nebylo nic vážného. Taky se po pár minutách probudil a představil se jako Denki. Toho si vzal ale na starost Shinso a někam si ho odtáhl. ,,Sensei ? Rozbilo se pár slenic s úhoři, j-já..." Zamumlala z něčeho nic ta holčina a nervózně si promnula ruce. ,,Eri, jsou to jenom úhoři. Vždyť to ani nejsou poradní hadi." Zabručel Aizawa a jí se zalesklo v očích. ,,Ale jsou jim podobní !" ,,Fajn..." Prohodil otrávené ten jejich "sensei" a pak se otočil na mě. ,,Ty tu s ním buď a až se probudí, vem ho dovnitř. Rád bych věděl proč mi vyhodil barák do povětří." Zabrblal a pak vstal ze země a rozešel se do domu za tím malým dráčetem.

Nehorázná bolest ruky a hlazení po vlasech mě donutilo otevřít oči. Podle všeho jsem ležel hlavou na Kiriho klíně a ten s prázdným pohledem koukal někam do lesa a podvědomě mě drbal ve vlasech. ,,K-Kiri...Jsem rád že jsi v pořádku." Věnoval mi ustaraný úsměv a pak se předklonil a líbnul mě na čelo. ,,Já v pořádku jsem, ale ty jsi mohl přijít o ruku. Co tě to napadlo ?" Tak proto to tak bolí... ,,Musel jsem zmizet. Je Kaminari v pohodě ?" ,,Ten blonďák ? Jo, má jen trochu sedřenou tvář a kolena." Alespoň něco. ,,Kde to vůbec jsme ? Jo a co ta kočka ?! To ta chlupatá koule nás unesla." Zavrčel jsem a on se mírně pousmál.

,,Ta chlupatá koule je Aizawa Shoto. Drak který žil ve stejné slůji jako já. Učil mě o lidech, ale kvůli mé blbosti ho otec vyhodil stejně jako mě a matku. Jen s tím rozdílem, že jemu nenechal žádnou pečeť. Tady se naučil být zvěromágem, takže se dokáže změnit na jakékoliv zvíře chce. Postupně zachránil Shinsa i Eri a teď tady žijí." Řekl jsem jednoduše a pak jsem si zaraženého Bakuga vytáhl víc do objetí. ,,Jsem rád že jsi v pořádku."

Snažil jsem se tak nějak pobrat co říká, ale šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven. ,,Taky jsem rád. Nemohl jsem se s tebou spojit, byl jsem celkem nervózní..." Zamumlal jsem a obmotal jsem kolem něj ruce. ,,Měli by jsme jít dovnitř. Už je dávno po půlnoci, bylo by nebezpečný jít takhle pozdě v noci domů." Řekl Kiri a já s pohledem zabodnutým do černého lesa kývl. I když Kiri hřál, zima se mi opírala do zad a tak jsem se po chvíli zvedl a následoval svého rudovláska do chajdy. Uvnitř seděl jen takový černovlasý chlápek. ,,Nejsme tu zvyklý na návštěvy, takže vám na spaní bude muset stačit gauč. Jen tak mimochodem, ráno si promluvíme. Ani nezkoušejte zdrhnout. Pro teď dobrou noc." Řekl ten chlápek a zmizel po schodech nahoru. ,,A to byl jako kdo ?" Zeptal jsem se Kiriho a ten se na mě jen ustaraně podíval. ,,Ten Aizawa o kterém jsem ti říkal, pojď. Půjdeme si už lehnout." Pousmál se a za ruku mě táhl ke starému gauči. On si lehl ke zdi zády ke mě. Tohle ještě nikdy neudělal. Proč je tak odtažitý ? Navíc je celkem zamlklý a furt mimo. ,,Kiri ? Stalo se něco ?" ,,Co ? Ne, nic se neděje. Dobrou." Řekl tiše a pokračoval v mé ignoranci. Nemůžu se mu dostat do hlavy a normálně se mnou taky nemluví... Co mu je ?