Dragon slayer (mha)✔

22.Problém

Tak nějak jsem nechápal co se stalo. Když mě od sebe prudce odstrčil a z ničeho nic po mě hodil moje oblečení, rozešel se pryč. Udělal jsem něco ? Jen jsem ležel, asi mu vadilo že jsem u něj byl tak blízko. Oblékl jsem si na sebe suché oblečení, nechápu jak to mohlo tak rychle uschnout, ale fajn. Pak jsem vstal a vydal jsem se ho hledat. ,,Kiri ?....Ejiro ?.... Ty debílku rudovlasý koukej se ozvat !" Nic. Hledám ho tu už tak patnáct minut. Divný pocit se dostavil hned jak jsem na okraji lesa viděl svázaného Kirishimu v obložení vojáků. Co se tu děje.

Proběhl jsem celým lesem a snažil se dostat z hlavy polonahého blonďáka vzdychajícího ve spánku moje jméno a vůbec jsem nedával pozor na mé okolí...což se mi vymstilo. Z ničeho nic kolem mě začali létat šípy a dokonce mě jeden trefil. Slyšel jsem hlasy, ale ty se postupně vzdalovaly a moje mysl  přestala vnímat realitu. Poslední co jsem vnímal byl naráz mého těla na tvrdou zem. Pak už byla jen tma.

Běžel jsem rychle za ním. ,,Heeej ! Okamžitě ho pusťte !" Zařval jsem když jsem viděl jak ho nějací dva chlápci vzali a doslova ho hodili do nějaké klece jako kus hadru. ,,Kluku běž pryč, tady nemáš co dělat." Odsekl jeden ten chlápek a nevěnoval mi ani pohled. ,,Kluku ?! To si děláš prdel. Ty idiote hned ho pusť !" Zařval jsem a to už se mi dostalo alespoň trochu pozornosti. ,,Komu říkáš idiote,hm ?" Zavrčel ten chlap a konečně se na mě otočil. Měl zrzavé vlasy a vousy, jizvu přes oko táhlou po celé tváři a uhrančivě modré oči. ,,Tobě, víš ty vůbec kdo já jsem ?!" Snažil jsem se ze sebe dostat co nejvíc rázný hlas, ale očima jsem stále těkal očima na bezvládné Kiriho tělo. Co mě překvapilo bylo, když mě ten chlap chytil pod krkem.

,,Ty skrčku jeden vypatlanej, chybí ti disciplína..." Zavrčel, ale to už jsem si všiml takového vychrtlého vyklepaného blonďáčka. ,,E-Endaovor-san ... T-To je m-místní p-princ." Vykoktal a ten chlápek po mě hodil takový zvláštní pohled. I když jsem sotva cítil krk, škodolibě jsem se usmál. Ten idiot mě pustil a nahlas si odfrknul. Popadl jsem dech a celý jsem se důležitě napnul. ,,Je mi jedno kdo jste, ale říkám vám že ten kluk půjde se mnou. Pokud to půjde dobře, tak vás možná nenahlásím za napadení člena královské rodiny a budoucího krále."

Cítil jsem jak na mě někdo sahá a později jsem i začal slyšet něčí hlas, sice byl hodně daleko, ale byl tam. Neměl jsem energii na to ani vnímat, natož otevřít oči, nebo promluvit. Bylo mi hrozně špatně.

,,Co jste mu to sakra dali ?!" Zeptal jsem se vytočeně toho blonďatého kluka co upozornil na to kdo jsem. On jako jediný vypadal že nemá místo mozku slámu. ,,No, stříleli po něm uspávadlo..." ,,Jaké množství ?" ,,Ehm...no, bylo to vyměřené na draka..." ,,Doprdele, co když ho to zabije ?!" Vyhrkl jsem vytočeně a zase jsem se otočil na Kirishimu v bezvědomí. ,,Kiri prosím vzbuď se..."