Dragon slayer (mha)✔

18. dračí slůj

Kirishima mě protáhl nějakou dírou ve zdi a když jsme prošli na její konec tak mi spadla čelist. Pod námi byla obrovská propast plná krystalů, různých výklenků, rostlin a dole tekl vodopád co plnil velké jezero. Ale hlavě tu bylo tolik draků... V životě jsem jich tolik na jednom místě neviděl. ,,Létají tu všemožné potvory, být tebou tak tu pusu zavřu." řekl s úšklebkem a položil mi ruku na rameno. Radši jsem tu pusu fakt zavřel.

Přešel jsem ke zdi a seškrábl jsem z ní takové mazivo co je tu všude. Je to nehořlavý materiál, je to po celé slůji a náš dračí čich to necítí. Plácl jsem to Bakugovi na obličej. ,,Hej co to- EEE Fuj ! To je nechutný !" ,,Buď ticho, tohle na sobě musíš mít, jinak tě někdo ucítí." I přes jeho protesty jsem mu to rozpatlal po obličeji. ,,E-Eh ! Ale to smrdí." ,,Ty jsi mi padavka." Zabrblal jsem a seškrábl jsem ještě něco a chtěl jsem mu to plácnout na hruď, ale on mě zastavil. ,,Co je ? Musíš to mít nejlépe všude." Otráveně jsem se k němu zase natáhl.

V žádným případě na mě nesmí sahat. ,,Já sám !" řekl jsem otráveně a z jeho dlaně jsem si nabral trochu toho slizkého blivajzu. Napatlal jsem si to na hruď a na ruce. ,,Dobrý ?" Kiri se ke mě naklonil. ,,Hm...dobrý, už nesmrdíš." ,,To si děláš srandu... S tímhle na sobě ? Smrdím jako deset let stará hromada hnoje." ,,Tahle věc zachycuje zápach, takhle nejde cítit lidský pach." ,,Vy draci jste divní..." Kiri se jen uchechtl a pak se sklonil tak aby viděl dolů. Pak se ušklíbl a přešel opět ke mě. ,,Věříš mi ?" ,,Ehm...asi jo ?" Řekl jsem nejistě a on se jen pousmál. ,,Fajn, tak pojď sem." Roztáhl ruce. Nejistě jsem ho tedy obejmul. Bylo u něj hezky teplo, jeho objetí je fakt příjemné. Najednou jsem ale ucítil jak mě chytil za stehna. Celý jsem stuhnul. ,,K-Kiri ?!" ,,A hop." Když si mě lehce nadhodil tak jsem vyjekl automaticky obmotal nohy kolem jeho pasu a ruce kolem krku. ,,Ejiro !" Řekl jsem tiše a studem jsem zabořil hlavu do jeho ramene.

Byl roztomilý a dokonce i zrudl. ,,Teď se drž." Řekl jsem klidně a i s ním jsem se rozeběhl a skočil jsem z útesu. Roztáhl jsem křídla a nechal jsem se unášet větrem ve vlasech. Bakugo se ke mě tiskl jako klíště. Musel jsem se usmát. Zavřel jsem oči a ve vzduchu jsem se změnil na draka. To vyděšené princátko jsem držel v tlapách a zbrzdil jsem až těsně před vodní hladinou. Potřeboval jsem si promluvit s otcem a chtěl jsem aby viděl že i draci jsou inteligentní stvoření která dokáží myslet jako lidi, i když zrovna otec není asi nejlepší příklad... Přistál jsem na písčitém povrchu kolem vody před vchodem do otcovo "jeskyně" jakožto hlavní drak a vůdce téhle dračí slůje má zde své speciální místo. Zastavil jsem se na místě kde nás nikdo nemohl vidět a opět jsem se změnil na člověka. ,,Proč jsi nezůstal v téhle podobě i předtím ?" ,,Protože by tě mohl někdo vidět. Teď mě poslouchej. Jdu za svým otcem, ty se schováš tak aby tě nikdo neviděl, ale zároveň chci aby jsi viděl ty na nás, ano ?" Jen zařazeně kývl a rozešel se za mnou. ,,Tady zalez, když to projdeš tak se dostaneš k takové škvíře, počkej tam a za jakékoliv situace tam zůstaň dokud nepřijdu, ano ?" ,,Jasně..."