Dragon slayer (mha)✔

14. Překvapení

Nijak jsem nepochopil co se večer stalo, ale šel jsem pak spát taky. Dneska ho podrobím pořádnému výslechu, jelikož toho mám plnou hlavu. Už asi deset minut sleduju jak v klidu oddechuje. Mám strašné nutkání se zase dotknout těch křídel. Ta jemnost a hrubost zároveň... Prostě mě to strašně lákalo. Jednou si ho chci prohlédnout v jeho plné velikosti. V jednu chvíli s sebou trochu pohl a protáhl si křídla, která v zápětí zase složil. Jemně jsem je pohladil hřbetem ruky. Nic neudělal, a tak jsem se posadil blíž k němu. Stejně jako včera jsem ho po nich hladil. Usmíval se ve spaní, působil tak roztomile. Chtěl jsem vědět co způsobilo tu včerejší změnu nálad, takže jsem pomaličku přejížděl po hřbetě jeho krásných rudých křídel.

Zdál se mi krásný sen. Byl jsem tam já a Bakugo, zase jsme byli děti a hráli si u vody. Všechno bylo v pořádku, dokud neskončil do řeky. Rychle jsem tam skočil za ním, vynořil se dospělý. Začal se smát a chytil mě do náručí. Vynesl mě z řeky ven a položil mě do měkké trávy. ,,Bakubro..." ,,Jsi můj přítel, že Kiri ? Že už mě znovu neopustíš ..." ,,Jistě že jsem tvůj přítel ! J-Jen ... Jsem drak, vážně ti to nevadí ?" ,,Ne. Chci tě jen mít u sebe." Řekl s úsměvem a obejmul mě. Ani nevím kdy jsem vyrostl, ale teď jsme tu byli dospělí oba. Ani nevím proč, ale přitáhl jsem si ho do polibku. Spolupracoval a já se cítil skvěle.... Tedy do chvíle, než mě něco začalo tahat do reality.

Sahal jsem mu na křídla opravdu opatrně, ale čím víc jsem mu sahal blíže k zadům, tím rychleji se mu zrychloval dech. Přejel jsem doslova po konci jeho křídel na záda a on docela hlasitě zavzdychal. Překvapeně jsem stáhl ruku, ale o vteřinu později jsem ruku vrátil na místo kde byla před chvilinkou a ještě jednou jsem ho tam pohladil. Opět se ozval sten a pak se začal probouzet. Párkrát zamrkal a pak mi věnoval pohled. Okamžitě vyskočil z postele a celý rudý se na mě podíval.

Cítil jsem tlak u křídel, nejdřív jsem si myslel že se mi to zdá, ale pak mi to došlo. Okamžitě jsem vystřelil z postele a zařazené jsem se na něj podíval. ,,C-Co to zase děláš ?!" ,,Heh, oplácím ti včerejšek." Uchechtl se trochu červený se opřel o lokty. Nejdřív jsem nechápal, ale pak jsem zahlédl svůj "stan" v kalhotách. ,,Do prdele..." špitl jsem a odběhl jsem do koupelny. Jeho smích jsem ignoroval a já se v té koupelně radši zamknul.

Dostal jsem výbuch smíchu když zdrhnul. Tak alespoň vím co na něj platí. Být drak musí být super...i když, je pravda že se nedivím tomu proč mi to neřekl. Však já jsem celý život chtěl draky zabíjet. Říkal jsem to před ním každý den, nedivím se tomu že to kryl. Jen nechápu jak se mu to podařilo udržet v tajnosti takhle dlouho. A taky přemýšlím o tom, jak to udělám se zkouškou...Bez draka...budu nikdo, budu ostudou království. A hlavně matka mi to nikdy neodpustí. Cítím se jak v kleci...