Dragon slayer (mha)✔

1. rozloučení

(Pět let po setkání s Kirishimou)

Tak jako každý den jsem si po splnění povinností opustil hrad a mířil jsem do lesa. Jako vždy jsem měl domluvené že se uvidím s Kirishimou, jenže dnešek je jiný. Dneska mu je už dvanáct a já mu chci něco dát. Za tu dobu co se známe se stal mým nejlepším kamarádem a spoustu mě toho naučil. Mě má být dvanáct až za měsíc a chci ho k nám pozvat. Nikdy nešel dál než za hranice lesa, ale doufám že řekne jo, až se ho zeptám.

Došel jsem k našemu místu kde se vždycky setkáme a rovnou jsem koukal do korun stromů. ,,Kiri ?" Žádná ozvěna.. Že by tady nebyl ? Poslední dobou se choval jinak a i když brzo odcházel tak, vždycky přišel. Sedl jsem si do trávy a nohy jsem si hodil do příjemně studené vody. Po několika minutách jsem to vzdal a lehnul jsem si. Jelikož bylo fakt příjemně a byl klid, za pár minut jsem usnul.

(Pohled Ejira)

,,Zase jdeš za tím lidským červem že ?!" ,,A víš ty co ? Jo ! Je mi stodvacet ! Nepotřebuju dohled a ani být na vodítku !" ,,Ejiro lidi jako on nás zabíjejí !" ,,Matko furt je to malý kluk, neví co jsem !" ,,Ale to nemění nic na tom že se draci a lidi nemůžou bratříčkovat !" Jen jsem naštvaně opustil svou vytočenou matku. Ve své lidské podobě jsem již byl, takže jsem se naopak změnil v draka a opustil jsem jeskyni. Letím pozdě, určitě tam Bakugo už bude. Dolétl jsem na kraj lesa tam jsem nabral svou lidskou podobu...opět.

Doběhl jsem k naší řece, kde ležel ve trávě a spal. Přišel jsem blíž. Vypadal mile když spal, takové bezmocné děťátko...vychovávano jako zabiják draků... Klekl jsem si vedle něj a začal jsem do něj lehce šťouchat. ,,Hej ? Bakubro ? Spíš ?" něco zabručel a pak zač otevírat oči. ,,Teď už fakt ne..." řekl mírně otráveně a pak se usmál a posadil. ,,Kiri, když už jsi tady, tak mám pro tebe dárek." Usmál jsem se na něj a tak jak mi řekl jsem zavřel oči a natáhl ruce. Slyšel jsem jak začal něco lovit v brašně.

Z brašny jsem vytáhl stříbrnou dýku s rukojetí z dračího zubu. Dostal jsem jí od dědečka. Byl to skvělý zabiják a taky skvělý král. ,,Tahle je pro mě strašně důležitá. Dal mi jí dědeček a řekl že je takhle dýka pro důležitého člověka. Za šest let se z tebe stane drakobijec a brzo začneš trénovat. Chci aby si jí měl u sebe. Budu tak vždycky s tebou." zaculil jsem se, ale úsměv mi opadl když Kiri otevřel oči. Celý stuhnul a v očích se mu zalesklo. ,,T-To je... d-dračí.." ,,Jo, dračí zub. Je z draka kterého zabil. Byl obrovský a měl rudou barvu. Taky chci jednou takového draka." Kiri vypadal divně. Z ničeho nic mi do rukou vtisknul tu dýku a se slzama v očích se otočil. ,,Promiň, ale to si nemůžu vzít. Musím už jít." ,,C-Cože ? Proč ?" chvíli mlčel, ale pak se na mě se slzama v očích podíval a z ničeho nic mě obejmul. ,,C-co to děláš ?!" ,,Jen aby si věděl, tak už nepřijdu. Nemusíš tu na mě čekat." řekl tiše a pak se rozeběhl pryč. Křičel jsem na něj a snažil jsem se ho dohonit, jenže marně. Byl moc rychlý a nereagoval na mě. Proč ? Co jsem udělal špatně...