Dragon slayer (mha)✔

7. Noční výlet

Když byla noc, tak se mi nějak podařilo vypadnout z klece. Jelikož hlídači chodili v pravidelných intervalech, nebylo těžké si vypočítat kdy kdo kudy půjde. Jako člověk jsem opět proběhl nádvořím a jelikož hlavní brána byla zavřená, musel jsem zdrhnout jinudy. Navíc mám jen pár minut než si někdo zase všimne že jsem pryč. Našel jsem zahradu a tak jsem do ní zaběhl. Zaprvé je ta zahrada velká a je možnost se tu skrýt a zadruhé by tu mohl být nějaký východ.

Nemohl jsem spát, prostě to nešlo. Seděl jsem na okně ve svém pokoji a pozoroval mrtvou zahradu. Jenže najednou tam něco...lépe řečeno někdo proběhl. Rudé vlasy, Kirishima ?! Chtěl jsem se za ním okamžitě rozběhnout, ale po chodbách hradu by to mohlo být nebezpečné. Proto jsem si řekl že slezu po stromě, jako vždycky když zdrhám ven. Vylezl jsem z okna a po takové menší zíďce jsem se dostal až k vysokému dubu co tu roste. Skočil jsem na jednu větev a pak už jsem bez problému slezl.

Procházel jsem tou podělanou zahradou a nemohl jsem se vymotat ven. Štvalo mě to, neměl jsem zrovna moc času než po mě půjdou. Z mého přemýšlení mě vytrhl nějaký zvuk. Někdo mě sleduje ?! Zalezl jsem si za jeden takový keřík a přikrčil jsem se. Jakmile se ta osoba ukázala, skočil jsem mu po krku a bezmyšlenkově jsem tomu chlapovi zaryl drápy do krku. ,,K-Kiri ?!"

Něco po mě skočilo. ,,K-Kiri ?!" Hned mě pustil. Chytil jsem se za bolavý krk a otočil jsem se na zaraženého přítele. ,,Bakugo ? Co ty tady ? Mohl jsem tě zabít ty idiote." ,,Cože ? Co já tady dělám ? Budeš se divit, ale tohle je moje zahrada, můj domov a moje království. Lepší otázka by byla co tady děláš ty. Proč jsi celý den nebyl k nalezení ? Ptal jsem se po tobě a řekli mi že netuší kdo jsi." Kirishima si jen povzdechl, ale nic na to neřekl. ,,Sakra jsme přátelé ! Proč mi lžeš ?!"

,,A jsi si jistý že po těch letech přátelé ještě jsme ?!" Nenechám na sebe řvát, natož od člověka jehož jediným snem je zabíjet. Zaraženě se na mě podíval. ,,T-Ty mě snad nebereš jako přítele ?" mlčel jsem, nevěděl jsem co mu na to říct. "Jako beru tě jako přítele, ale ty mě stejně brzo zabiješ tak k čemu by to bylo" mu asi neřeknu. Z ničeho nic mě chytil za remena a vytočeně mě pozoroval. Dokonce měl i slzy v očích.

,,Ale proč ?! Já to nechápu... Vždycky jsi byl mým nejlepším a jediným přítelem a teď ? Sakra byl jsi to ty kdo před několika lety zdrhnul a z ničeho nic se jen tak objevíš a řekneš mi tohle ?!" začal jsem s ním třást. Jeho pohled se mi vyhýbal, moje slova s ním nic nedělala a já se cítil hrozně. ,,P-Proč ?! Co ti na mě tak vadí že si takový ?! Řekni mi důvod !" ,,Chceš důvod ? FAJN ! Možná je to kvůli tvému chování k drakům ! Všichni mluvíte jen o tom jak je chcete zabít, mít je jako nějaký pohár vystavený někde na stěně, ale už vás nezajímá že draci jsou taky živá stvoření !"