Dragon slayer (mha)✔

44. tržnice

Do hodiny už jsme stáli na městské tržnici. Bylo tu kupodivu celkem málo lidí, ale jako vždy se mi většina lidí s ukloněním vyhýbala. ,,Takže Kiri, jdeme sice pro oblečení, ale kdyby jsi- KIRI ?!" Vyjel jsem po něm a vytrh jsem mu jablko z ruky. ,,Můžeš mi říct kde jsi to vzal ?!" ,,Tam.." Poukázal na nedaleký stánek s ovoce. ,,Pitomče ! Za věci se musí vždycky zaplatit. Kdyby tě někdo viděl krást v mé přítomnosti, měl bych nehorázný problém !" ,,Ale já kradu už několik let, mám v tom praxi." Jen jsem si vyčerpaně povzdechl. ,,Tak už toho nedělej, peněz mám dost. Řekni mi když něco budeš chtít, ale tohle už nedělej." Jen kývl a podíval se na to jablko. Rozhlédl jsem se po okolí, nikdo tu nevypadá že by si toho všiml a ten chlápek má moc práce s nabalováním ženské ve vedlejším stánku, takže o tom taky neví. Jen jsem mu vrátil to jablko s tím ať už to nedělá a rozešel jsem se k části oblečení.

Nechápu sice co na tom těm lidem vadí, ale fajn. U nás draků bylo vždy normální dělit se o něco co ten druhý neměl. Lidi mají divný systém. Chvíli jsme šli, než jsme se dostali do části kde bylo strašně moc oblečení. ,,Vyber si zatím co chceš, jdu to tu omrknou. Pak tu na mě počkej, hned jsem zpátky." Řekl Bakugo a než jsem stačil cokoliv říct tak zmizel. Začal jsem se přehrabovat v těch věcech, dokonce jsem našel i něco zajímavého. V jednu chvíli mi někdo poklepal na rameno, myslel jsem že to bude moje princátko, ale spletl jsem se. Stál u mě takový černovlasý kluk, nevypadal z mojí přítomnosti moc nadšeně... ,,D-Dobrý den. Jmenuji se T-Tamaki. M-Mohu vám s něčím pomoci ?" Zeptal se tiše a nejistě, než jsem stačil cokoliv říct, už k nám přiběhl nějaký obtloustlý chlápek. ,,Tamaki ! Trochu života do toho umírání... Omlouvám se pane, tady Tamaki je ze všeho moc nervózní." Pousmál se a poplácal ho po rameni. ,,Hledáte něco konkrétního ?" ,,V pořádku, každý má z něčeho strach. A ne... Vlastně jen koukám a čekám tu na přítele." ,,Dobrá, kdyby jste cokoliv potřeboval, tady Tamaki vám bude k službám. Že prcku ?" Zaculil se a černovlásek jen s mírným úsměvem přikývl.

Asi po patnácti minutách jsem konečně našel to, co jsem potřeboval. Všiml jsem si že si Kiri dost oblíbil různé šátky a podobně, tak jsem mu jeden našel. Rudý s černými pruhy...Doufám že se mu bude líbit. Prošel jsem tržnicí až tam kde jsem ho nechal a začal jsem ho hledat. To se mi taky po chvíli povedlo a žaludek mi udělal tak tři kotrmelce. Všiml jsem si jak si zkoušel nějakou vestu a motal se kolem něj nějaký kluk. A Kiri se na něj jako smál ?! Cože ? Tak to v žádným případě, Kiri je můj. Dešel jsem až k nim a odkašlal jsem si. Ten černovlásek se při pohledu na ně zarazil a rychle odstoupil od mého dráčka tak na dva metry. ,,Neruším ?" Řekl jsem ironicky a propálil jsem toho skrčka pohledem. ,,Baku konečně, tady Tamaki mi pomohl něco vybrat. Chceš to ukázat ?" Řekl nadšeně a přiskočil vedle mě. ,,Jistě Kiri." Zabručel jsem a chytil jsem ho za ruku. Viděl jsem jeho překvapený, ale zároveň nadšený výraz. ,,Tak se měj Tamaki, zase příště." Řekl vesele Kiri a rozloučil se s ním. Žádné příště nebude, Ejiro je jen můj....