Dragon slayer (mha)✔

50. zranění

Vyškrábal jsem se nahoru, ale cítil jsem jak se Bakugo sotva drží. Hned jak jsme vylezli, jsem natáhl křídlo a on s bolestným zaskučením seskočil. ,,Co je ?" Zeptal se tiše a posadil se, nevypadalo to zrovna hezky... Sklonil jsem se k němu a jemně jsem vzal do zubů roztrhaný plášť a sundal jsem mu ho, opravdu jsem se snažil opatrně, ale i tak zasyčel bolestí.

Bolelo to opravdu hrozně. A to nevím jestli je horší ta hlava, nebo záda. Mám pocit že tu každou chvíli zkolabuju. Kirishima mi sundal plášť a když jsem se na něj nechápavě podíval jen lehce pootočil hlavou a tu ránu mi olízl. Nejdřív to ukrutně pálilo a já ho chtěl seřvat, ale pak se mi po zádech rozlilo příjemné teplo a já měl pocit že ta bolest postupně odplouvá. Jen jsem s vydechnutím sklopil hlavu.

Očividně se mu trochu ulevilo, za což jsem byl rád. Sliny většiny draků mají totiž léčivé účinky a tak to rány začne postupně léčit. On to má ale opravdu hluboké a asi by nebyl nadšený kdybych ho tu celého poslintal. Změnil jsem se do lidské podoby a kleknul jsem si vedle něj. Opatrně jsem mu rukou přejel po tváři, ke které se lehce přitáhl. Mírně jsem se pousmál a vtiskl jsem mu pusu na tvář. Vypadal unaveně. Nejvíc mě štvalo že večer se neúprosně blížil a následky úplňku se začínaly projevovat čím dál víc. ,,Bakugo, teď mě prosím poslouchej..."

Kirishima zněl celkem utrápeně. Taky jsem zahlédl že už má šupiny i na tváři, což předtím neměl. ,,Dneska je úplněk a já musím zmizet před východem měsíce. Tvoje zranění ale nevypadají dobře, takže budeme muset najít nějakou pomoc. Nelíbí se mi sice že bych tě musel v tomhle stavu opouštět, ale bude to lepší než za úplňku, už teď mám problém vydržet v téhle podobě a už od rána se cítím divně. Proto musíme hned letěl. Budu tě držet, kdyby jsi mi sedl na záda a udělalo se ti zle, mohl by jsi spadnout. Rozumíš ?" Moc jsem to nechápal, ale bylo mi zle a třeštila mě hlava, takže jsem mu to všechno jen tupě odkýval a opřel se o něj. Hezky hřeje...

Myslel jsem že se změním a rovnou poletíme, ale on se o mě opřel. Jemně jsem mu přejel po vlasech a on sykl. Na prstech jsem cítil jeho krev a v očích se mi zalesklo. Musím pryč, čím dýl jsem tu, tím je horší nic neudělat. Draci totiž při úplňku zrácí vědomí, je těžké se pak hlídat. Je to něco jako když jsou lidi náměsíční. Neví o sobě. Opatrně jsem vzal Bakuga do náruče a změnil jsem se v draka. Držel jsem ho v tlapách a rovnou jsem vyletěl směrem do "našeho lesíka". Přemýšlel jsem proč nás vůbec napadl ten drak v jeskyních. Nikdy dřív jsem ho neviděl, nedělali jsme nic co by ho mohlo rozzuřit a tihle draci bývají většinou tiší a nenápadní. Nechal jsem ho plavat a rychle jsem si to mířil na místo. Bakugo nejspíš usnul, což se mi zrovna moc nezamlouvalo. Doufám že v těch ranách nemá třeba jed, to by byl fakt problém.