Dragon slayer (mha)✔

53. přežitá noc

Celou noc jsme přežili nějakým způsobem v klidu. Jednou se neudržel Todoroki a chtěl utéct, no a pak jsem neudržel já, takže jsem na zbytek noci zůstal zamražený v ledu. Skvělá noc, fakt že jo... Nad raném mě Todoroki rozmrazil a my oba jsme se změnili do lidské podoby, jen jsme si nechali křídla. Tuhle noc jsme strávili v jedné takové trhlině nedaleko řeky. Měsíc sem nedosáhl, takže to bylo v pohodě. ,,Shouto, musím do hradu. Mám nervy z toho že nevím jak na tom je Bakugo..." Zabručel jsem a nervózně jsem si prohrábl vlasy. ,,Ty ho máš fakt rád, že jo?" Uchechtl se a já s úsměvem kývl. ,,Tak proč s ním neutvoříš pouto ? Dost by to pomohlo v takových situacích jako je teď." ,,Ts... Myslíš že jsem o tom nepřemýšlel ? Jenže by to hned zjistil otec, navíc nevím jak by na to reagovalo jeho tělo..." Jen si povzdechl. ,,Ejiro. To že je to princ vím. Jde po něm můj otec a ty moc dobře víš co je to za draka. Bude důležité aby jste spolu zůstali v kontaktu." Řekl Todoroki a naštvaně vydechl. Nenáviděl ho celý život a já se mu nedivím. To s tím poutem je komplikované, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám že to asi rysknu... Pokud on sám bude chtít.

*Izuku*

Celý večer jsem strávil s Bakugem. Sem tam jsem prohodil pár slov s Urarakou, ale jinak jsem mlčel. Bylo mi zle z toho jak jsem obvinil Kirishimu. Očividně mi to chtěl vysvětlit, ale já ho hned nařkl z toho že ho malém zabil... Doufám že jsou s Todorokim spolu a brzo budou zpátky.

*Kiri*

V tichosti jsme procházeli lesem a následně jsme proběhli vesnicí. U hradu jsme sice narazili na nějaké ty stráže, ale bez problémů jsme je obešli. Po několikaminutovém bloudění v zahradě jsme konečně našli ty správné pokoje. ,,Todoroki, jdu teď do svého. Kdyby přišel Izuku, dej mi prosím vědět." ,,Můžeš jít k nám." ,,Ehm...Chci být teď chvíli sám..." Zamumal jsem a on jen tiše kývl a vyletěl do svého pokoje. Já si v klidu lehl do Bakugovo postele, kde jsem se zachumlal do deky. Voněla po něm. Fakt doufám že bude v pořádku. Kdybych ho tam prostě nenechal samotného, nestalo by se to. Navíc u sebe neměl žádnou zbraň a neměl se jak bránit....

Probudila mě ostrá bolest hlavy a zad. Vlastně mě bolelo celé tělo, ale snažil jsem se to ignorovat. Pomalu jsem otevřel oči a párkrát zamrkal. Moc si toho nepamatuju... ,,Kacchan !" Tak tohodle si pamatuju až moc dobře. ,,Kacchan ! Ty žiješ ! Proboha bál jsem se že už se neprobudíš ..." ,,Deku jestli nezavřeš tu tvojí klapačku tak už se neprobudíš ty." Zabručel jsem a rukou jsem si přejel po spánku. Jen se tiše uchechtl a zamumlal něco o lékaři, než opustil místnost. Jsem v hradě, ale absolutně si nepamatuju jak jsem se sem dostal. Kde je vůbec Kiri ? Je on v pohodě ? Je den, nebo noc ? Jak dlouho jsem spal ? Sakra chci do svého pokoje, tady se mi nelíbí.