Gangsta Paradise

7. Starý pan Wood

Elle

Auto zastavilo na příjezdové cestě u domu Woodových. Bydleli v domě, který byl o moc větší, než ten náš. Měli tam více pokojů, než kdy opravdu potřebovali.

Já, můj otec a máma jsme zastavili před domovními dveřmi a čekali, až nám přijde někdo otevřít. Ještě před tím se ke mně otec nahnul, aby mi důrazně připomenul, jak se mám chovat.

"Hlavně mi to nepodělej," zasyčel skrz zaťaté zuby a já mírně přikývla. Tohle byl můj jediný úkol. Jak bych to mohla pokazit?

Dveře se otevřely a v nich stála vždy dokonalá Paris Woodová, moje budoucí tchýně. Věděla jsem o ní hlavně to, že umí organizovat ty nejokázalejší party a že nesnese, když všechno kolem ní není perfektní. Bohužel pro mě, já podle ní perfektní nebyla, rozhodně ne pro jejího syna. Jenže stejně jako já, ona do toho neměla vůbec, co mluvit.

"A Spencerovi jsou tady, jak úžasné!" vyjekl s hraným nadšením paní Woodová a postupně se objala s oběma mými rodiči. Její pohled pak padl na mě. 

"Elle, ráda tě vidím," řekla a kriticky si mě přeměřila pohledem. Mile jsem se na ní usmála a pevně jsem doufala, že tohle je dnes můj poslední kontakt s ní.

Vešla jsem do domu. Hala byl prostorná a dominovalo jí široké schodiště. Vlevo byl obývák, o kterém paní Woodová vždy mluvila jako o salónku. Vpravo byla jídelna. Obě ty místnosti byly stejně zbytečně velké, jako celý tenhle dům. Kdybych šla za schodiště, dostala bych se do kuchyně.

Bylo tam plno lidí, ale nikdo, s kým bych se já chtěla bavit. Plánovala jsem, že si vezmu nějaký tác s jednohubkami a schovám se někde v koutě, dokud nebude čas jít domů.

Přešla jsem do jídelny, kde jsem popadla první skleničku, kterou jsem viděla. V rohu místnosti stálo křídlo, na které hrál najatý pianista. V místnosti bylo několik párů, které tančili do rytmu. Musela jsem se usmívat při tom pohledu. Zdálo se to být idylické, ale když člověk věděl, co je pod povrchem...

Našla jsem si židli, které byla, co nejdál od toho všeho a posadila jsem se. Kéž bych si sebou vzala nějakou knížku, problesklo mi hlavou. Měla bych tu pak, co dělat, ale takhle jsem tu jen musela sedět a hlavně nic nepodělat. Nezbývalo mi, než pozorovat, co se kolem mě děje.

Viděla jsem mého otce, jak se srdečně baví s panem Woodem a dvěma dalšími muži. Moje matka tu nikde nebyla, tak jsem přepokládala, že je v obýváku, tedy vlastně salónku. Kousek ode mě seděl starý pan Wood, Charlieho dědeček. Přísným pohledem si přeměřoval všechny v místnosti. Nezdálo se, že by byl moc nadšený touhle společností.

Do místnosti právě vstoupil Charlie a po jeho boku byla nějaké vyhublá blondýna. Dost se k sobě měli. Sklopila jsem pohled, abych na ně přestala zírat. Mělo mi to být jedno, ale nebylo. Štvalo mě, že pravidla platí jen pro mě. On si mohl dělat, co chtěl a s kým chtěl. Nebylo to fér a mně se z toho chtělo akorát brečet.

"Jste v pořádku, slečno?" ozval se hlas starého pana Wooda, který si přisedl blíže ke mně. Zvedla jsem k němu pohled. Vypadalo to, že je rád, že se ukázalo nějaké rozptýlení, kterého dostalo z téhle akce.

"A-a-ano," vykoktala jsem ze sebe, ale neodpustila jsem si krátký pohled Charlieho směrem. V očích mě začaly pálit slzy. Proč on mohl a já ne?

Pan Wood zřejmě pochopil, proč jsem rozrušená. 

"Víte, jednou jsem chodil s jednou dívkou, byla moc krásná. Měla kamarádku, kterou jsem dlouho dobu přehlížel, ale pak když jsem jí konečně pořádně poznal, tak jsem zjistil, že je mnohem zajímavější, než ta dívka, se kterou jsem v té době chodil. Chci tím říct, že nám chlapům to někdy prostě trvá dýl, než nám dojde, která za to opravdu stojí," řekl mi a podal hedvábný kapesník. Pousmála jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem se starým panem Woodem mluvila a už teď jsem dokázala říct, že je lepší, než kdokoliv jiný z jeho rodiny.

"A co se stalo potom?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem a otřela si slzy z tváře. 

"No, vzal jsem si ji," řekl, jakby to bylo nanejvýš jasné. Pousmála jsem se.

"A kterou?" chtěla jsem se ujistit. Pan Wood se pobaveně uchechtl.

"Tu kamarádku," mrkl na mě spiklenecky. Chtěla jsem vědět víc, ale v tom nás někdo z našeho hovoru vyrušil.

"Balíš mi dědu, Shelly?" zazněl ten otravný Charlieho hlas mojí hlavou. Podívala jsem se na něj a uvědomila si, že jeho blonďatý doplněk někam zmizel. 

"Ne, jen je tu jediný, s kým se dá bavit," odsekla jsem a na Charlieho tváři se objevil pobaven úšklebek. 

"Nevadí, když ti jí odvedu?" obrátil se ke svému dědečkovi a ten jen s potutelným úsměvem pokývl hlavou. 

Charlie se usmál jako malý kluk, který rozbaluje dárky. Natáhl ke mně ruku. Zamyslela jsem se. Je dobrý nápad s ním jít? Jak by tohle mohlo dopadnout? Podívala jsem se na pana Wooda, který na mě opět spiklenecky mrkl. Zhluboka jsem se nadechla a chytla jeho nabízenou ruku. Stejně už jsem mu patřila, tak co by se mi mohlo stát horšího?

Ahoj všichni, dva moji pravidelní čtenáři,

doufám, že se vám nová kapitola líbila. Budu moc ráda za každé hlasování i komentáře.

S láskou...Vaše Kirké..