Gangsta Paradise

43. Jak jsem se sem dostal

Propadal jsem jí každý den víc a víc. Lezlo mi to na mozek. Musel jsem se nějak zaměstnat. Rozhodl jsem se pokračovat ve své misi a to v hledání toho, kdo řekl Erikovi, aby na tu oslavu přivedl toho kluka, co mi dělal do holky. Ne, že by mi vadilo, že to všechno viděl. Popravdě, tu část, kdy se díval, jsem si docela užíval. Problém byl, že to ublížilo mojí holce a to nemůžu nechat být jen tak.

Na mém seznamu podezřelých byl na prvních příčkách můj otec. Rozhodl jsem se, že nejprve se podívám u něj v pracovně. Mohl tam nechat něco, co by mi řeklo, proč tak spěchají.

Počkal jsem si, dokud otcovo auto nevyrazilo po příjezdové cestě. Ujistil jsem se, že mě nikdo nesleduje a proklouzl do jeho pracovny. Jako vždy tu měl perfektně naklizeno, všechno mělo své místo. 

Začal jsem u šuplíků, prošel jsem jeden po druhým. Spodní byl zamčený. Vytáhl jsem svůj kapesní nůž a pokusil se pohrát si se zámkem. Nemohlo to být tak těžké. 

"Tvůj táta říkal, že tě máme hlídat, aby si neudělal nějakou pitomost. Nemyslel jsem, že to bude tak rychlý," ozval se známý hlas ode dveří. Erik. Tohle bylo totálně v hajzlu.

"Jsi první, kdo mi řekl, že jsem moc rychlý," pokusil jsem se o vtípek, i když jsem věděl, že nemám šanci se z toho vykecat.

"Jistě chápeš, že teď to bude muset jít po zlém," podotkl Erik.

"Tvůj táta řekl, že je mu jedno, co s tebou bude, hlavně, když zůstaneš žít."

"Jsme snad přátelé," zkusil jsem zahrát na jeho lidskost. Což byla docela blbost, měl jsem vědět, že to bude k  ničemu. 

Rázným krokem mířil za mnou. V ruce jsem stále svíral svůj nůž a byl jsem připravený ho použít. Ohnal jsem se po něm, ale vyhnul se. Neváhal jsem ani minutu a pokusil se mu zasadit další ránu. Erik mě vykryl a podařilo se mu vypáčit mi nůž z ruky a odhodit ho někam do kouta. Skvělý, teď z toho byl pěstní souboj a já v něm přišel o svou výhodu. 

Byl by to vyrovnaný boj a snad bych měl i šanci, jenže to by Erik nesměl být slizký podvodník. Nebyl na mě sám, jistěže nebyl. A když mu začalo téct do bot, tak si zavolal posily. Proti němu a dvěma dalším poskokům jsem neměl moc šancí. Ne, že bych se nesnažil, ale potřeboval bych mít tak o deset rukou víc.

A tak jsem se dostal sem, na chladnou zem v našem sklepě. Do téhle místnosti se vodili lidé, kteří nešli na ruku mému otci. Nejednou jsem se podílel na tom, abych sem někoho dostal a teď jsem tu byl sám. Miluju tyhle životní paradoxy. 

Nebál jsem se toho, co mi může udělat Erik. Nebyl moc vynalézavý a já těch jeho několik ran byl schopný vydržet. Co mě děsilo byl můj otec a jeho vztek.