Gangsta Paradise

13. Probuzení ze snu

Elle

Myslela jsem si, že to byl nejlepší den mého život a taky že byl, tedy až do chvíle, kdy jsem přišla domů.

Zavřela jsem za sebou dveře a na tváři mi stále zůstával zaláskovaný úsměv. Nevěděla jsem jak, ale v tu chvíli jsem prostě doufala, že já a Harry máme nějakou budoucnost.

"Elle!" křikl otec z jídelny a já polekaně nadskočila. Z jeho hlasu jsem poznala, že něco není v pořádku.

Poslušně, jako vždy, jsem se rozešla za jeho hlasem. V naší jídelně mě čekalo nemilé překvapení.

U stolu seděl můj táta, moje máma a pan Wood, v rohu dál od nich stál Charlie se sklopeným pohledem, od toho večera v jejich zahradě jsem ho neviděla. Byla jsem si jistá, že tohle nevěstí nic dobrého. 

"Sedni si," řekl chladně můj otec. Poslechla jsem ho. Ruce se mi začaly třást a v hlavě mi začalo hučet. Měla jsem strach.

"Můžeš mi nějak vysvětlit, co je to za kluka, se kterým se to stýkáš?" zeptal se a já věděla, že tímhle můj sen končí.

"Je to kamarád," řekla jsem polohlasně. Doufala jsem, že neví, co se stalo mezi mnou a Harrym před několika minutami.

"Kamarád," odfrkl si posměšně pan Wood. Pomalu vstal a přešel ke mně. Byl děsivý.

"Holčičko, ty si asi neuvědomuješ, co děláš," zavrčel skrz zaťaté zuby. 

"Tvoje jednání dopadá na nás na všechny." Bylo vidět, že mu to dává dost práce, aby své nervy udržel aspoň částečně na uzdě. 

"Nechápu to," začala jsem, ale neměla jsem šanci říct víc. 

"Nechápeš?! Co ksakru nechápeš?!" vykřikl a přitom pěstí udeřil do stolu přede mnou.

"Máš být poslušná a ne se někde kurvit s bůhví kým!" Jeho hlas se stupňoval s každým dalším slovem. Nechtěla jsem vědět, kam až tohle může zajít.

"Nic takového nedělám," snažila jsem se bránit. Další rána do stolu. Tušila jsem, že když budu dál mluvit, tak další bude patřit mně.

Pan Wood se napřímil a popošel k oknu. Ulevilo se mi, když byl dál ode mě. Věděla jsem, že dokáže být velmi zákeřný a taky jsem věděla, že by mi před ním nikdo z přítomných nepomohl. On tu byl králem a jemu se nikdo nesmí protivit. 

"Zklamala si nás," ujal se slova můj otec. V očích mě začaly pálit slzy. Snažila jsem se být silná, ale věděla jsem, že to nevydržím dlouho.

"Máš všechno, co jen chceš. A takhle se nám odvděčíš?" zeptal se. Věděla jsem, že o mojí odpověď nestojí. Navíc, co bych jim řekla? Že jsem se zamilovala do někoho, koho by mi nikdy neschválili? Jo, myslím, že to by určitě všichni pochopili...

"Měla bys být ráda, že se pan Wood nerozhodl zrušit tu smlouvu, kterou máme," poznamenal můj otec. Smlouva, takhle se tu mluví o mojí svatbě. 

"Nejsi nic víc, než bezcenná děvka, a tak teď s tebou bude zacházeno," začal pan Wood a chtěl mluvit dál, ale byl přerušen. 

"Tak dost!" křikl Charlie přísným hlasem. Celou dobu byl zticha a nepohnul ani brvou, až do teď. Přestal se opírat o zeď a pomalým krokem se rozešel ke mně. 

"Má být mojí ženou, takže si to s ní vyřídím sám," řekl rozhodně a jeho hlas byl tak chladný, jako niky před tím. Přišel ke mně, popadl mě za loket, přinutil mě vstát a táhl mě za sebou pryč z místnosti.

Nevěděla jsem, co si mám myslet. Netušila jsem, jestli je lepší být s ním, nebo bych raději zůstala tam. Věděla jsem, že by mě čekala dlouhá a potupná přednáška. Jenže být sama s Charliem, to mohlo být ještě horší, o to víc, když byl naštvaný.

Charlie mě vyvedl z domu. Táhl mě až na ulici k obrubníku, kde stálo jeho auto. 

"Nastup si," řekl chladně a otevřel mi dveře. Bála jsem být s ním, ale víc jsem se bála ho neposlechnout. Posadila jsem se na místo spolujezdce a nechala ho, ať za mnou zavře dveře. Posadil se vedle mě. Chvíli se jen díval před sebe, jakoby si promýšlel, co udělá dál. Pak auto nastartoval a rozjel se do neznáma.

Ahoj děcka!

Tak co si myslíte o tom, jak se příběh vyvíjí? Co myslíte, že bude dál? Budu ráda za každý váš komentář i hlasování.

S láskou...Vaše Kirké..