Gangsta Paradise

35. Na rozdíl od tebe

To, že jsem zasnoubená se dost rychle rozneslo. Mohl za to fakt, že moji rodiče se o tu novinu dělili s celým městem a také to, že smaragdový prsten na mé levé ruce nemohl jen tak někdo přehlídnout. 

Musela jsem uznat, že ten prsten byl dokonalý. Sama bych si nevybrala lepší. Jen ten kdo mi ho dal, o něm jsem jisté pochybnosti měla. 

S Charliem jsem od té doby nemluvila. Nevěděla jsem, co bych mu měla říct. Jistě, nemohl za to a stejně by se to jednou stalo. Jen jsem doufala, že to nebude před tolika lidma  a hlavně ne před Harrym. 

A když je řeč o Harrym, ten se zase vyhýbal mně. Zdálo se, že se to v něm všechno pere. Věděl, jaká je moje situace a že jsem neměla na výběr. Ale viděl mě, jak souhlasím s tím, že si vezmu jiného muže. To není dobrá věc pro začátek vztahu. 

Ve škole jsem nedokázala fungovat. Všechno šlo kolem mě. Nedokázala jsem se soustředit. Musela jsem myslet jen na mou oslavu. Sledovala jsem mou ruku na lavici a prohlížela si ten zelený kámen na mém prstu. Byl to paradox. Kde jaká dívka by byla štěstím bez sebe, kdyby si ji chtěl vzít úžasný Charles Wood. Ale z nějakého posraného důvodu jsem zrovna já musela být ta poslední na světě, která by ho chtěla. Můj život by byl o tolik jednodušší, kdybych ho dokázala milovat. 

Zvonění ohlásilo konec výuky. Urychleně jsem si posbírala věci a vyrazila za svým cílem. Harry se mnou možná mluvit nechtěl, ale já mu to nehodlala dopřát. 

"Harry, můžeš počkat?!" křikla jsem na něj na chodbě, aby věděl, že se ho snažím pronásledovat. Slyšel mě, věděla jsem, že mě slyší, ale i přes to šel dál k východu z budovy. Popoběhla jsem, abych ho neztratila z dohledu. 

"Harry, tak stůj přece!" zachytila jsem ho za paži. Otočil se ke mně čelem. Rázem mi vyschlo v krku. Tolikrát jsem si představovala, co mu řeknu a najednou se mi nedostávalo slov. 

"Promiň mi to," dostala jsem ze sebe. Klepala jsem se jako malá holka. Byla jsem nervózní. Nechtěla jsem ho ztratit. 

"Co přesně, Elly?" Jeho hlas byl dost nabroušený. Chápala jsem ho.

"Všechno. Erik tě tam neměl vodit," začala jsem. 

"Elly, není přece problém, že jsem tam byl, ale to, že se to vůbec stalo!" Přikývla jsem. Měl pravdu. 

"Nemůžu za to," snažila jsem se obhájit. 

"Vím, že ne, ale je to těžký. Holka, co mám rád je zasnoubená s někým jiným. Na veřejnosti tě nemůžu vzít ani za ruku!" V očích mě zase pálily ty otravné slzy. 

"Bude to lepší," přesvědčovala jsem spíš sama sebe. 

"Tvůj snoubenec je tady," řekl ironicky Harry. Vyděšeně jsem ohlédla. Měl pravdu. Charlie zrovna zaparkoval u krajnice a lhostejně vylezl z auta. Skvělý, ten tady chyběl. 

Rozhlédl se kolem sebe, až se jeho pohled zastavil na mně. V ten moment jsem chtěla zmizet, utéct někam daleko, kde by mě nikdy nenašel. Rozhodným krokem si to mířil přímo k nám. 

"Ahoj, lásko," pozdravil mě naschvál takhle provokativně. Chtěl Harrymu ublížit a já za to na něj měla větší vztek, než kdy před tím. 

"Co tu děláš?" zeptala jsem se ho dost  ostře. 

"Vyzvedávám tě."

"Díky, ale to není třeba," odsekla jsem a chtěla se vrátit ke konverzaci s Harrym.

"Shelly, nedělej blbosti a pojď se mnou," Charlie se nevzdával. 

"Řekla, že nikam nejde," postavil se mezi nás Harry. Na jednu stranu jsem mu byla vděčná, na druhou jsem se o něj bála. 

"Nevím o tom, že by tobě do toho něco bylo," procedil Charlie mezi zuby. Nebyl zrovna trpělivý a Harry nepatřil mezi jeho oblíbence, takže kdykoliv mohlo dojít k něčemu velmi nepříjemnému. 

"Je mi do toho dost, protože teď je tu se mnou." Líbilo se mi, že se Harry nevzdává tak snadno. Jenže jsem tušila, že Charles to tak jako já neocení. 

Charlie se natáhl pro mou ruku a zdvihl ji před Harryho obličej, tak aby měl výhled na můj levý prsteníček. 

"Vidíš ten prsten? Nevím, jestli si takový blb, že ti to nedochází, nebo vyloženě toužíš po nakládačce, ale tahle holka je evidentně zadaná," usmál vítězoslavně Charlie. 

"Na rozdíl od tebe já jí nemusím vyhrožovat tím, že jí zabiju blízké, aby se mnou byla." Tohle byla poslední kapka. Poznala jsem to na Woodovi v momentě, kdy to Harry dořekl. Nečekal ani další vteřinu a vpálil mu ránu pěstí. Harry zavrávoral, ale ustál to. Napřáhl se a oplatil Charliemu jeho ránu. A pak už to šlo ráz na ráz. 

Prali se a já tam jen bezmocně stála a netušila jsem, co mám dělat. Lidé kolem přihlíželi. Někteří se smáli, jiní měli obavy. 

"Dost! Přestaňte!" křikla jsem na ně, ale vůbec mi nevěnovali pozornost. Měla jsem toho plné zuby. 

Nevím, kde se tam vzal, ale najednou tu byl Will, kterému se ty dva pitomce podařilo od sebe odtrhnout. Postavil se mezi ně a natáhl paže tak, aby je udržel, co nejdál od sebe. 

"Uklidněte se, vy magoři," přikázal jim rozhodně. V tu chvíli byl Will můj anděl strážný, který zachránil mě, i tuhle celou situaci.

"Pusť mě, Belly!" nehodlal se Charlie vzdát. Obličej měl od krve. Nebyla jsem si jistá, odkud se ta krev brala, ale zdálo se, že ji vůbec nevnímá.

"Jdi do auta!" Will byl neústupný. 

"No tak," dodal a ukázal mu hlavou na mě. Charlie se narovnal a natáhl ke mně ruku. Bylo mi jasné, co se mi snaží naznačit. Měla jsem jít s ním. 

Pohlédla jsem na Harryho. Byl řádně pomlácený, ale vypadal, že není v ohrožení života. Musela jsem se rozhodnout rychle. Pokud bych zůstala, pak by Charlie udělal takovou scénu, že už bych se do konce života nemohla vrátit. Pro tuto chvíli jsem to musela vzdát. Svěsila jsem ramena a poraženecky kráčela k autu. Při tom jsem nezapomněla ignorovat jeho nabízenou ruku. 

Beze slov jsem se posadila na sedadlo spolujezdce a čekala, až se Charlie rozjede. Na jeho tváři byl samolibý úsměv. Byl si vědom toho, že v tomhle kole zvítězil.