Gangsta Paradise

30. Poslední rok

Bylo sobotní ráno. Dnes mě čekala oslava mých devatenáctých narozenin. Pro jiné lidi by to mohl být důležitý mezník. Pro mě to neznamenalo žádnou změnu. Pořád jsem byla ve své zlaté kleci. Jenže teď jsem aspoň měla naději, že to jednou skončí.

Urychleně jsem vstala a šla se připravit. Ještě před tím, než to všechno začne jsem si chtěla něco zařídit.

Proplížila jsem se domem, ve kterém vládl chaos. Přípravy vrcholily a matka na všechen personál dohlížela svým nekompromisním pohledem. Měla moc práce na to, aby se starala o to, kde je její dcera. Všechno muselo být perfektní, aby to na Woodovi a ostatní udělalo dojem. 

Podařilo se mi dostat včas na místo, kde jsme měli domluvený sraz. Za nedlouho přišel Harry. Moje srdce o něco poskočilo. Sevřel mě ve své náruči. Mým tělem se rozlilo hřejivé teplo. 

"Ahoj, krásko." 

"Ahoj, fešáku," pozdravila jsem ho na oplátku. Ruku v ruce jsme se rozešli lesní cestou. Musela jsem s ním mluvit. 

"Něco mi došlo," začala jsem pozvolna. 

"Víš, musím si Charlieho vzít. Pokud to neudělám, ublíží to mojí rodině." Poslouchal mě a nic neříkal, čekal, až mu povím vše, co potřebuji. Za to jsem mu byla vděčná.

"Celá dohoda je jen o tom, že se vdám, co bude potom, to nikoho nezajímá. Můžeme spolu někam odjet," dostala jsem ze sebe s nadějí v hlase. Měla jsem krásnou představu o tom, jak by náš společný život mohl vypadat. Byli by jsme daleko od všech a všeho. 

"Mám s tebou být, i když budeš žena jiného?" 

"Je to jen dohoda, nic víc. Pro mě to nic neznamená. Odjedeme od toho a zapomeneme."

"Elly, já nemůžu jen tak odjet. Mám tady mámu," podotkl. 

"Můžeme ji vzít sebou. Můžeme za ní jezdit," nenechala jsem se odbít. Potřebovala jsem si za všech okolností zachovat svou ideální představu o naší společné budoucnosti.

"Elly, mám tě rád, ale tohle všechno je tak rychlé. Máme snad ještě rok, ne? Mezitím vymyslíme, co bude dál, ano?" 

Byla jsem trochu zklamaná z toho, že se mnou hned nesouhlasil. Na druhou stranu jsem na něj mohla jít maličko pozvolna. Hlavní teď bylo, že můj návrh úplně nezavrhl. 

Domů se mi vůbec nechtělo. Kdybych mohla, tak už bych dávno utekla někam pěkně daleko. Harry měl naspěch, a tak mě nechal samotnou. Nevadilo mi to. Potřebovala jsem čas pro sebe. Přemýšlet o všem, co se stalo a co mě čeká.

Můj poslední rok. 

V mojí hlavě se začal rodit plán útěku. Potřebovala jsem sehnat finance. Musela jsem mít všechno připravené tak, aby se to za žádnou cenu nemohlo pokazit.