Gangsta Paradise

5. Cukrárna

Elle

Ačkoliv jsem věděla, že moje budoucnost je jasně daná a že není dobrý nápad zapéct se s někým jiným, nemohla jsem si pomoct. Harry byl prostě jiný, než většina kluků, které jsem měla možnost poznat. Bylo tak osvěžující, že někdo neví, ze které rodiny pocházím a nemá tak předsudky. Chtěla jsem si to užít, dokud to šlo. 

Harry se mě po škole zeptal, jestli bych s ním nešla ven. Přemýšlela jsem nad tím, jen krátkou chvíli. Věděla jsem, že to je hloupé, ale souhlasila jsem. 

Vydali jsme se směrem do města. Nejdřív jsme nějakou dobu oba mlčeli, protože jsme byli trochu nesmělí. Nakonec se Harry rozhodl to hrozné ticho přerušit.

"Takže? Kam chceš jít?" zeptal se mě.

"Já nevím. Něco vyber," řekla jsem nervózně. Pobaveně se na mě podíval.

"Uvědomuješ si, že jsem tu nový? Neznám to tady," podotkl s úsměvem. Přikývla jsem, to byla pravda.

"No, na kraji náměstí je taková malá cukrárna. Mohli by jsme tam," navrhla jsem. 

"To zní dobře," řekl souhlasně.

"Takže, kde si se tu vzal?" zeptala jsem se ho zvědavě, abych se o něm dozvěděla víc.

"Máma tu dostala novou práci, tak se sem musela přestěhovat a já šel s ní," řekl Harry.

"A co tvůj táta?" zeptala jsem se a až pak mi došlo, že to možná není ta nejlepší otázka. Měla jsem si to líp promyslet.

"To je trochu složitý," řekl zachmuřeně a sklopil zrak k zemi. V tu chvíli jsem se zastyděla. Nikdy jsem si neuměla dělat přátele, taky jsem to nikdy nepotřebovala, protože se semnou opravdu nikdo kamarádit nechtěl.

"Promiň, neměla jsem se na to ptát," řekla jsem polohlasně.

"V pohodě, o nic nejde," usmál se na mě mile. Úlevně jsem si oddychla. Už jsem se začínala bát, že na tomhle náš vztah ztroskotá. Tedy, pokud bylo vůbec něco, jako náš vztah. Musela jsem se uklidnit. O nic přece nešlo. O nic ani jít nemohlo.

"Jsme tady," řekla jsem nakonec a poukázala na budovu cukrárny.

Posadili jsme se v rohu a objednali si horkou čokoládu. Já s extra šlehačkou navíc. Moje oblíbená pochoutka. Jistě, jednou toho nejspíš budu litovat, až se nedostanu do kalhot, ale do té doby si porci šlehačky navíc budu užívat plnými doušky.

"Máš ráda šlehačku," podotkl Harry, když jsem se nějakou dobu věnovala svému pohárku. Pousmála jsem se a do tváří se mi nahrnula červeň.

"Jo, nepohrdnu jí," přiznala jsem.

"A co ty? Co máš rád ty?" zeptala jsem se zvědavě a přeměřila si ho pohledem. Prohrábl si vlasy a na chvíli se zamyslel.

"Nepohrdnu pořádným burgerem," řekl a na jeho tváři pohrával lehký úsměv. Sklopila jsem pohled ke svým rukám na stole.

"Takže cukrárna nebyl úplně nejlepší tah," podotkla jsem zamyšleně. Uchechtl se.

"Cukrárnu zvládnu, neboj," ujistil mě.

Dál jsme se bavili o škole a o historkách z našeho dětství. Po dlouhé době to bylo velmi příjemné odpoledne. Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale musela jsem se vrátit domů, jinak bych měla velké problémy. 

"Neměl bych tě doprovodit?" zeptal se mě starostlivě Harry. To bych moc chtěla, pomyslela jsem si. Jenže pak jsem si představila, co by se asi dělo, kdyby ho semnou zahlédl někdo z mé rodiny. Naběhla mi husí kůže při té představě.

"Možná někdy příště," řekla jsem s úsměvem. 

"Tak zítra?" řekl Harry a v jeho hlase byl náznak nervozity. 

"Zítra," ujistila jsem ho a při tom se culila, jako nějaká hloupá puberťačka.

Rozhodla jsem se, že domů půjdu pěšky, abych si utřídila myšlenky. Nevěděla jsem, co dělat. Můj osud byl jasný od chvíle, co jsem se narodila, ale teď jsem chtěla víc. Víc času s Harrym. Nechápala jsem to. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, ale měla jsem pocit, jakoby moje srdce zrovna začalo bít.

Ahojky,

hlásím se vám s novou kapitolou. Jak se vám líbí? Co čekáte, že se stane dál?

S láskou...Vaše Kirké..