"Myslím, že by ti více slušela slonovinová kost, než sněhově bílá," rozjímala matka nad barvou mých svatebních šatů. Netušila jsem, že s touhle akcí tak pospícháme, ale najednou jsem stála ve svatebním salónu a debatovala s mojí matkou o šatech. Abych byla upřímná, nechápala jsem, jak jsem se dostala až sem.
Neplánovala jsem, že uteču? Nedoufala jsem, že si své svatební šaty vyberu podle sebe? A dost možná i ženicha, když jsme u toho?
"Krajku nechceme, četla jsem, že dnes už se tolik nenosí," diktovala majitelce salonu. Napadlo mě, jestli bych v tomhle neměla mít prostor říct svůj názor, ale raději jsem se nahlas neptala.
"Už máte datum svatby?" zeptala se švadlena, která mi právě brala míru pasu.
"Ne," řekla jsem nejistě a zaměřila se pohledem na mou matku. Čekala jsem, že mě snad opraví a já zjistím jestli se na něčem dohodli bez mého vědomí. Máma si zachovala svůj přísný výraz, ale nevyjadřovala se. Neměla jsem zdání, co to pro mě znamená.
Zbytek návštěvy v salonu proběhl docela klidně. Poslušně jsem dělala vše, co se po mně chtělo. Když jsme vyšly ven, neubránila jsem a musela něco říct.
"Mami? Ty víš, kdy to bude?" zeptala jsem se narovinu. Měla jsem snad právo vědět, kdy se budu vdávat.
"I kdybych to věděla, tak tobě to říct nesmím," podotkla máma. Sama vypadala, že je z té situace nesvá.
"Proč ne?"
"Bojí se, že by sis mohla naplánovat něco, co by celý plán překazilo," odpověděla stroze. Nemohla jsem mít nikomu za zlé, že si tohle myslí. Přece jen, jsem párkrát dala najevo, že se mi jejich dohoda nepozdává.
"Mami? Proč na to teď tak spěchají?" zkusila jsem své štěstí, když po delší době byla takhle otevřená. Matka semkla rty do úzké linky. Moje otázky se jí nelíbily. Asi se sama bála, aby neprořekla něco, co bych neměla vědět.
"Není to jedno? Charlese si vezmeš. Je snad důležité kdy?" Měla pravdu. Datum bylo už jen bezvýznamný detail. I tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že to potřebuji vědět, abych se na to mohla připravit.
"Chtěla si někdy něco jiného?" zeptala jsem se jí.
"Moc se zaobíráš tím, co by mohlo být a přehlížíš to, co máš," podotkla. Šla svižně, sotva jsem jí stačila. Jenže moje myšlenky ji dostihly docela rychle.
Mohla mít moje máma pravdu? Zabývala jsem se moc tím, co bych mohla mít a neviděla, co mám?
ČTEŠ
Gangsta Paradise
RomantizmElle se stala loutkou dvou mafiánských rodin. Už od dětství má určeno koho má milovat a koho si jednoho dne bude muset vzít. Přesto se v jejím životě objeví někdo, kdo by ji mohl dostat daleko od všech pravidel. Má šanci na šťastný život? A získá lá...
