Gangsta Paradise

9. První polibek

Elle

Stáli jsme tam a dívali se jeden na druhého. Byla jsem vyděšená. Zvládala jsem, když na mě křičeli doma, ale od něho se to zdálo být jako velký podraz. Nebyla jsem na to připravená, i když jsem asi měla být. 

Popošel ke mně blíž a já instinktivně ucukla. Nedokázala jsem odhadnout, co udělá dál.

"Elly," vzdychl poraženecky a natáhl ke mně ruku. Jeho ukazováček pomalu přejel po mém líčku a pokračoval dál, aby mi zastrčil pramen vlasů za ucho. Nedokázala jsem pochopit, že byl najednou tak něžný.

"Mluv semnou," řekl nakonec. Sklopila jsem pohled. Chtěla jsem s ním mluvit, ale nešlo to. On nebyl ten typ, kterému bych se chtěla svěřovat a povídat si o svých citech.

"Nemůžu," řekla jsem roztřeseným hlasem. Připadala jsem si jako malá holka.

"Proč? Proč bys nemohla?" rozhodil ruce v nechápavém gestu. 

"Prostě jsem to takhle nechtěla!" vyjekla jsem a po tváři mi stekla slza. Podíval se na mě s otázkou v očích a já ty svoje zavřela. Neměla jsem to říkat.

"O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě. 

"Neměl si být první. Aspoň v tomhle ne. Tohle jediné jsem si mohla vybrat," vydechla jsem nakonec v návalu hněvu.

"Jak to myslíš?" zeptal se a jeho hlas byl naprosto klidný. Povzdychla jsem si. Už nemělo smysl mu to tajit. 

"Neměl si být první, kdo mě políbí," řekla jsem polohlasně a oči při tom měla sklopené, abych neviděla jeho reakci. Uslyšela jsem, jak se tiše uchechtl. Pohoršeně jsem se na něj podívala. 

"To vážně?" zeptal se pobaveně. Tušila jsem, že mu budu k smíchu. Cítila jsem se trapně, jako nikdy. Charliemu došlo, že to myslím vážně a jeho postoj se rázem změnil.

"Proč si nic neřekla?" zeptal se. 

"A co jsem měla říct?" rozhodila jsem ruce v bezradném gestu. 

"Jak si to myslela, že jsem to neměl být já?" zeptal se najednou zamyšleně. Překvapeně jsem zamrkala. Myslela jsem si, že tohle je jasné. 

"Máš být můj manžel, můj první v ty víš čem. Polibek bylo to jediné, co jsem mohla rozhodnout sama. A i tuhle volbu si mi vzal," řekla jsem mu zklamaně. 

"Ty to ani nezkusíš?" zeptal se mě se zamračeným obličejem.

"Co?" zeptala jsem se nechápavě.

"Nezkusíš zjistit, jestli by nám to fungovalo?" upřesnil svojí otázku. Vypadal ublíženě. Musela jsem uznat, že má docela pravdu. Ani jsem mu nedala šanci. Jenže to nemělo smysl. On byl jako můj a jeho otec, s někým takovým bych žít nedokázala... Ne, kdybych nemusela.

"Charlie, já tě znám a znám i sebe. My dva jsme naprosto rozdílní," začala jsem obhajovat svůj postoj. Vlastně mě představa toho, že bychom spolu mohli být šťastní, tak trochu děsila.

"Neznáš mě. Nikdy si se nesnažila mě poznat," řekl. 

"Vím, co jsi zač. Všechno musí být podle tebe, neodoláš žádný ženský a v momentě, kdy něco není tak, jak si představuješ, tak se začneš vztekat!" vyjekla jsem. 

"Nevím, kdo se vzteká teď," podotkl chladně a já ho zpražila pohledem. Zhluboka jsem se nadechla.

"Mám ještě víc než rok. Ještě víc než rok, abych žila svůj život tak, jak chci. Slibuju, že až přijde čas, tak ti budu dělat poslušnou ženušku, ale teď chci být sama sebou, tak mě nech být," řekla jsem rázným hlasem. Charlie sklopil pohled k zemi.

"Nemůžu," řekl polohlasně. Vtiskl mi polibek na čelo a pomalu odkráčel pryč. Nechal mě tam stát samotnou. Jak to myslel, že nemůže? Jak to sakra celé myslel?

Ahoj děcka!

Jak se vám líbí nová kapitola? Jako vždy budu ráda za každý váš komentář i hlasování.

S láskou...Vaše Kirké..