Gangsta Paradise

24. Nezbyde nic

"Měli jste sex na záchodech?" zeptal se pobaveně Will, když jsme se vrátili ke stolu.

"Jsi debil, víš to?" reagoval Charlie na jeho poznámku, posadil se vedle něj a strhl si mě na svůj klín. Nemůžu říct, že by mě to nějak překvapilo, ale zdálo se, že to popudilo část osazenstva kolem nás. Rozhodla jsem se, že si nebudu všímat jejich pohledů. Byla jsem tu s ním, abych zapomněla na celý svět kolem sebe a to mi nikdo nemohl vzít. 

"Charlie, v sobotu pořádám menší party. Doufám, že se ukážeš," řekla Amber a bylo poznat, že na jeho odpovědi jí záleží až moc. Bylo mi jasné, že to schválně zmínila přede mnou. 

"Už něco mám," odsekl Wood a otočil se k Willovi, aby se s ním mohl bavit o autech. Zklamání v očích Amber by si všiml asi každý. Kdyby se ke mně před tím nechovala tak nepřátelsky, tak by mi jí teď i bylo líto. Jenže podle jejího pohledu bylo jasné, kdo je podle ní viníkem toho všeho. Jestli mě před tím neměla ráda, tak teď už mě nenáviděla do morku kostí.

"Snažíš se před svojí novou holkou tvářit jako hodný kluk," neubránil se Erik jízlivé poznámce. Cítila jsem, jak Charlie dlaní více zmáčkl mé stehno. Dneska si tu všichni pohrávali s jeho nervy a on byl na pokraji velkého výbuchu. 

"Víš, asi budu muset jít domů, zítra mám školu," řekla jsem urychleně, abych změnila téma. Charlie se na mě zadíval a přikývl. Nebyl zvyklý na to nechat věci být a nehádat se. Za normálních okolností už by to řešil pěstmi.

Unaveně opřel své čelo o mou tvář a přitáhl si mě blíž ke svému tělu. Vdechoval mou vůni, jakoby ho to mělo uklidnit. Nechala jsem ho. Měla jsem pocit, že teď tohle prostě potřebuje. 

"Zůstaň u mě," špitl prosebně tak, že jsem ho mohla slyšet jen já. Překvapeně jsem zamrkala a mírně se odtáhla, abych mu mohla vidět do obličeje. Myslel to vážně. Nevěděla jsem, co bych na to měla říct. Neměla jsem tušení, co je správné. 

"Charlie, já nevím," povzdechla jsem si. Jeho dlaň putovala výš po mém stehnu a druhá ruka tančila krouživými pohyby po mých zádech.

"Woode, když se nechceš dělit, tak si nech některé věci na doma," uchechtl se pobaveně Erik. Ta naše chvilka musela vypadat jako předehra něčeho intimního. Zdálo se, že už Erik zapomněl na to, co mu Charlie řekl. 

"Opatrně Eriku," řekl varovně Will. Ani on nechtěl, aby tohle skončilo špatně. Pro mě to bylo jasné znamení, že odsud musím Charlieho dostat pryč. 

"Odskočím si na záchod a půjdem?" zeptala jsem se ho a on přikývl. Nechala jsem ho tam, ale ještě před tím jsem Willovi věnovala pohled, kterým jsem mu říkala, ať ho pohlídá před tím, než udělá nějakou blbost.

Zkontrolovala jsem svůj vzhled v zrcadle. Nevypadala jsem tak špatně na to, jak dlouhý večer to byl. Vlas jsem měla maličko pocuchané, ale to mi dodávalo lehce rajcovní nádech. Sama sobě jsem se vždy jevila jako malá holka, ale dnes ne, dnes bych o sobě dokázala říct, že se dívám na ženu.

Vyšla jsem ze záchodu do chodbičky před ním. Měla jsem v úmyslu zamířit zpět ke stolu, už jsem tu nechtěla být ani o minutu déle. 

Zadívala jsem se k našemu stolu. Na malou chvíli jsem se zamyslela. Co tu vůbec dělám? Viděla jsem Amber, která dělala vše pro to, aby upoutala Charlieho pozornost. A já? Dělala jsem dnes večer vlastně to samé. Ale proč vlastně? Celý život jsem přesvědčená, že ho nechci. Nutí mě být s ním, ale já ho nechci. Nebo je to jinak? 

"Můžeme už jít," řekla jsem rozhodně, když jsem přišla k němu. Rozloučil se se svými přáteli a vyrazili jsme. 

Ani jeden z nás moc nemluvil. Oba jsme se ponořili do našich myšlenek. Cítila jsem se klidně, ale měla jsem pochybnosti. 

"Na co myslíš?" přerušila jsem ticho, které mi začínalo připadat nesnesitelné. 

"Na toho tvého kluka," řekl bez okolků. Zarazila jsem se. Tohle bylo poprvé, co někdo Harryho označil za mého kluka. O to šokující to bylo, že to vyšlo zrovna od Charlieho. 

"On nic neprovedl," zdůraznila jsem.

"Proč mi to říkáš?"

"Protože si dovedu představit, co by si mu mohl udělat," podotkla jsem. Charlie se pobaveně zasmál. 

"Shelly, věř mi, že si vůbec neumíš představit, čeho jsem schopný." Rozhodla jsem se, že nebudu zpochybňovat, co říká. 

"Harry o ničem neví a neudělal nic špatného. Nemůžeš ho trestat," snažila jsem se bránit Harryho. Měla jsem strach z toho, co by mu Charles mohl v návalu vzteku udělat. 

"Nemám v plánu ho trestat, to uděláš za mě ty."

"Jak to myslíš?" zeptala jsem se zaraženě. 

"Přitáhla sis ho do života a nechala ho myslet si, že můžete být spolu. Až zjistí, že nic z toho nebylo skutečné bude to dostatečný trest." Píchlo mě u srdce. 

"To co spolu máme je skutečné," řekla jsem odhodlaně. Charlie se prudce zastavil a chytil mě za lokty, aby si mě otočil čelem k sobě. 

"Vážně? Jak moc skutečné to může být, když si tady teď se mnou? Jak moc skutečné to je, když si svůj první polibek dala mně? Jak moc skutečné to bude, až to nezůstane jen u polibku?" Jeho slova mě donutila jednat bezmyšlenkovitě. Prudce jsem se mu vytrhla a vší silou se napřáhla, abych mu mohla vrazit facku. Ruka mě poté brněla, ale v tu chvíli mi to stálo za to.

"Možná ten polibek bylo to poslední, co si ode mě dostal," řekla jsem s ledově klidným hlasem. V jeho tváři se mísilo překvapení a vztek. Nevím, jestli ho víc naštvala ta facka, nebo to, co jsem řekla. Záleželo na tom snad? 

Jako děsivý posel pomsty se nade mě postavil. Byl u mě tak těsně, že jsem cítila jeho horký dech na své tváři.

"Teď mě pozorně poslouchej. Řeknu to jen jednou. Jestli se s ním nebo s kýmkoliv jiným vyspíš, tak ho zabiju." Jeho hlas byla tak chladný, jako nikdy. Věřila jsem, že to myslí vážně. Určitě by toho byl schopný. Bála jsem se, ale pocit nespravedlnosti byl silnější.

"Není to fér, že ty můžeš a já ne!"

"Život prostě není fér! Smiř se s tím," odsekl a pustil mě.

Byla jsem zmatená. Nic už nedávalo smysl. Charlie, Harry, moje rodina. Chtěla jsem mít všechno, ale začínala jsem cítit, že mi možná nezbyde vůbec nic.