Gangsta Paradise

25. Pravda?

To ráno se mi do školy moc nechtělo. Byla jsem unavená a zmatená. Chtěla jsem jen zůstat ležet v posteli a ztratit se před celým světem. Bohužel pro mě tahle možnost nebyla na seznamu.

Kruhy pod očima jsem se snažila zakrýt tunou korektoru, marně. Vlasy jsem si vyčesala do rozcuchaného drdolu, abych si jich po zbytek dne nemusela všímat. Navlékla jsem si džíny a jednoduché tričko.

V jídelně byla jen má matka. Dopíjela si svou ranní kávu. Pokývla jsem na pozdrav a rozhodla se, že si vezmu jen jablko na cestu.

"Víš, než půjdeš, chtěla jsem ti něco říct," začala. V jejím hlase nebyla ani známka emocí. To nejspíš znamenalo, že je naštvaná. Výborně, ještě tohle mi dnes chybělo.

"To, že tvému otci nevadí, že se po nocích touláš, když je tam Charles Wood, to je jedna věc. Ale já na druhou stranu si nemyslím, že je to dobrý způsob trávení volného času."

"Myslela jsem, že jste chtěli, abych s Charliem trávila víc času," podotkla jsem. Bylo mi jasné, že teď bych matce neměla v ničem odporovat. Jenže jsem si prostě nemohla pomoct. V poslední době jsem dělala až moc věcí, které bych neměla.

"Vím, že nesouhlasíš s tím, jak to v naší rodině chodí. Přála bych si, aby si měla ten luxus a mohla si rozhodovat o svém životě. Musíš pochopit, že tvoje povinnost vůči rodině se vztahuje i na to, jak se prezentuješ na veřejnosti."

"Nedělám nic špatného," odvětila jsem.

"Být do noci někde ve městě! Jaký myslíš, že nám to dělá obrázek? Chápeš, že stačí jedna další chyba a Woodovi si mohou celou záležitost se svatbou rozmyslet?" Říkala to, jakoby na tom závisel její život, ale v sázce byl přece ten můj.

"Výborně, aspoň si budu moct vzít někoho, koho mám opravdu ráda."

"Uvědomuješ si vůbec, co se stane, když si Charlese nevezmeš?" zeptala se mě s pohledem, kterým se učitel dívá na žáka, který zrovna řekl velikou hloupost.

"Budu šťastná?" zkusila jsem odpovědět.

"A my všichni na ulici nebo hůř mrtví," přidala matka. Věnovala jsem jí nechápavý pohled.

"Všechno, co teď máme, náš dům, naše lidi, dokonce i to jablko, co držíš. Všechno to je tady jen díky tomu, že si se narodila, jako dívka." Vlastně jsem nechtěla poslouchat to, co říká. Nechtěla, protože jsem tušila, že pak bude všechno těžší.

"Co to znamená?" zeptala jsem se nakřaplým hlasem.

"Pan Wood zachránil tvého otce ze dna, ale s podmínkou. Posledních několik let financuje tvého otce. Výměnou za to pro něj tvůj otec pracuje a ty si musíš vzít Charlese. Jestli si ho nevezmeš, tak si Wood vezme všechno zpátky i s úroky. To, že tě Charles chtěl nám všem zachránilo život."

Řekla toho hodně, dost nad čím bych mohla přemýšlet. Jenže v mojí hlavě zůstala rezonovat jen ta poslední věta.

"Jak to myslíš, že mě Charlese chtěl?"

"Wood by přece všechno ukončil, kdyby tě Charles odmítl. Celá dohoda je závislá na něm," řekla jakoby nic.

"Možná ho taky nutí," napadlo mě. Muselo to mít nějaký důvod. Charlie by mi řekl, kdyby ta svatba nemusela být. Určitě by mi to řekl...