You saved me

25.

Stále pohled Natalie, o hodinu a půl později

*******

Už se mi tak nějak podařilo uklidit všechny ty věci na své místo, ale nejhorší mě teprve čekalo, skříň. Když jsem si vyklízela cestu pod nohama, už jsem pár triček, mikin, kalhot, sukní, šatů a spoustu dalšího oblečení připravila na ramínko, nebo jsem si to složila na postel, která teď byla plná oblečení, které bylo rozděleno podle barev. Myslím, že to bude vypadat dobře. I když nenosím moc například zelenou, mám jí jen v pastelové barvě nebo neonové. Vzala jsem si na tohle sluchátka, pustila si svůj oblíbený playlist, který si většinou pouštím při uklízení. S menší radostí z toho, že budu mít upravenější šatník než předtím, jsem se pustila do postupného rovnání. Když jsem už byla tak v polovině, tak do pokoje přišel on. Zastavila jsem se v pohybu a sundala si sluchátka, co z něj vypadne teď? Založila jsem si ruce na hrudi a čekala až začne mluvit, on e na mě díval takovým zvláštním způsobem.

,,Proč máš zaheslovaný počítač?" zeptal se mě přísným hlasem. Tak pokud vím, je to MŮJ počítač a MOJE soukromí. Když jsem si ten počítač pořizovala za vlastní vydělané peníze, máma mi řekla, že je jen můj ať si s ním dělám co chci. A dneska jsou na světě hesla důležitá, nechci aby mi ho hecknul nějaký hacker.

,,Kvůli bezpečnosti, mám tam svoje věci do školy a na tréninky, plánuju si tam celý svůj týden, navíc nechci přijít o některé věci jako fotky s kamarádkami, proto ta hesla, nevíš kdy tě někdo heckne," řekla jsem chladným tónem a snažila se nějak zůstat v klidu. Pořád ale nechápu, proč mi tu musel roztahat všechny moje věci. Neví, kolik práce mi to dá to dát zase do normálu.

,,Chci, aby si mi dala heslo," narovnal se. Co se s ním zase stalo? Nejdřív přijede, je v pořádku a jen co se tu zase usídlí, tak je jako dřív. To má rozdvojenou osobnost nebo co? Zavrtěla jsem hlavou.

,,Tohle je můj počítač a moje soukromí, koupila jsem si ho za své vydělané peníze, jestli si chtěl použít počítač, měl sis půjčit mámy," odpověděla jsem a zase pustila do práce. Sluchátka jsem se ale pro jistotu nenasazovala. Když jsem se akorát dotkla menší hromádky černých triček, někdo mě pevně stiskl na nadloktím, bolelo to.

,,Takhle se mnou mluvit nebudeš, co mi tajíš?" stál si za svým. Tak teď ze mně dělá co? Lhářku? Podvodnici? Nebo ještě něco horšího? Podívala jsem se na něj mým prázdným pohledem s tím, že ho to odradí a nechá mě být. Ale když jsem to udělala, docílila jsem toho, že jeho stisk na mé ruce zesílil a viděla jsem, jak druhou zaťal v pěst.

,,Teď uděláš co? Uhodíš mě? Protože ti neříkám všechno? Protože o mně nic nevíš? Můžeš si za to sám," řekla jsem chladně. Nevím proč jsem si teď hrála na hrdinu, když vevnitř jsem byla jako malá holčička, která se bojí bouřky. Chvíli to trvalo, když v tom jsem ucítila štiplavou bolest ve tváři. Nevím proč, ale pořád jsem pokračovala v tom hereckém výkonu. I když jsem měla prázdný výraz, dokázala jsem se i přes to všechno usmát a podívat se na něj. Myslím, že tentokrát jsem to možná už přehnala, protože on měl přímo vraždící výraz. ,,Stojíš na tenkém ledě, jestli se to dozví máma, opustí tě nadobro," vysmívala jsem se mu pořád ze stejným výrazem.

,,Jenže se to nedozví, protože by se pak stalo ještě něco horšího než facka," zasyčel mi do obličeje a pustil mě, já se dívala na jeho vítězný úšklebek a pak jeho záda, která se vzdaloval od dveří mého pokoje. Mám napsat Julii? Ne ona určitě toho má za celý týden taky dost, nemůžu jí teď s tím otravovat. Co ale budu dělat? Jasně mi naznačil, že je schopný se vrátit do starých let a že mu budou jedno následky, které se kvůli tomu stanou. Vyhýbat se mu věčně nemůžu, to má máma pravdu. Cítila jsem se zoufale, ale abych to zahnala, začala jsem radši pokračovat ve skládání věcí do skříně. Už aby tu byl tábor! Vypadnu odsud a budu mít na chvíli klid. Na to jsem se nemohla dočkat ze všeho nejvíce. Vše jsem začala skládat. Že bych dnes šla tajně ven? Vyhnula bych se mu, ale nevyhnula bych se dalšímu výprasku kdyby přišel na to, že jsem šla ven bez dovolení. Ne, Julie dnes přijde a zeptám se u večeře mamky! Ta mi to dovolí. Nechci tu s ním být sama. Periferním viděním jsem zahlédla postavu a hned se instinktivně otočila. Máma.

,,Už je večeře," oznámila mi a šla zase dolů. Odložila jsem tedy sluchátka a telefon a vyšla vstříc pomalé smrti. Pomohla jsem mámě s prostřením stolu. Když jsme se pustili všichni v tichosti do jídla, zeptala jsem se.

,,Mohla by tu dnes přespat Julie?" 

,,Ne," odpověděl hned táta, jasně, že mi to zakáže, ale neptala jsem se jeho.

,,Ale no tak Tylere, jsou mladé a chtějí si užívat, ty dvě znám, problémy dělat nebudou a budou potichu," řekla máma. ,,Takže může," usmála se máma, myslím, že moc dobře věděla, proč jí tady chci a o to víc jsem byla ráda, že mi to povolila. Já jsem se jen usmála na znamení díky a pokračovala v jídle, ale ucítila jsem na sobě dosti vražedný pohled. 

,,Díky mami," dojedla jsem co nejrychleji, abych mohla jít napsat Julii. Když jsem tak učinila, byla jsem ráda, že přijde, mezitím, co jsem čekala, douklidila jsem zbytek toho oblečení a šla si dát sprchu, máma už odešla do práce. Nemám starosti, že by se sem Julie nedostala. Jak jí znám, zavolá mi. A když jsem se akorát převlékla, cinkla mi zpráva na telefonu. Nevím proč, ale nikdy jsem se tak rychle nedostala ke vchodovým dveřím. ,,Ahoj," usmála jsem se hned, co jsem otevřela dveře. Ona se na mě taky usmála a já jí pustila dovnitř. Táta vykoukl z obýváku a hned se střetnul s pohledem Julie. Ti dva na sebe zírali opravdu dlouho. 

,,Dobrý večer," usmála se nuceně Julie. Nechtěla být neslušná, ale na jejím výrazu jsem poznala, že by ho nejradši poslala do háje. Otec jí jen kývl na pozdrav a zase si šel sednout k televizi. Ihned jsem tedy táhla Julii ke mně do pokoje. Jelikož jsem ještě  měla otevřenou skříň, viděla, jak to mám srovnané. ,,Páni, renovace."

,,Kéž by, přišla jsem domů a měla jsem tady všechno roztahané a na stole byl můj otevřený počítač, někdo se do něj dobýval, hádej kdo," zakoulela jsem očima a ona hned se mnou. Jsem ráda, že měla stejný názor jako já. Ona si odložila věci a padla do mé postele. Já se rozhodla na všechno vykašlat a následovala jí. Padla jsem hned vedle ní. Když jsme se na sebe podívali rozchechtaly jsme se. Vypadaly jsme příšerně. Julie mi hodně pomáhá zapomenout na problémy, doufám že to bude i tak nadále