You saved me

38.

Pohled Julie, 18:45 ve hlavní budově

*******

Nás tým seděl u velkého stolu, všichni si povídali, asi nejspíš zjistili, že Natalie není tak zlá. Seděla jsem naproti Nat a vedle máš seděly dvojčata. Co jsem tak pochopila, je to hra na seznámení. Každý tým dostane nějakou otázku. Takže je to kvíz. Je o tom, jak bychom se zachovali v jednotlivých situacích při volejbale. Samozřejmě jde o to mít co nejvíce bodů, tým který bude první dostává deset bodů. U ostatních se pak počet získaných bodů následně zmenšuje. Věděly jsme, že náš tým má největší šanci, měly jsme tu dvojčata. My s Natalie hrát nemohly, bylo by to podvádění, museli odpovědět členové našeho týmu. Kvíz začal a my samozřejmě byli na tahu jako poslední.

Naše děti koukali na svou otázku z otevřenou pusou, nevěděly odpověď. Začaly mezi sebou diskutovat a v tom se k nim přidaly i dvojčata. Dívám, že si je oblíbí všichni. Po těch třiceti sekundách na rozmýšlení jen všichni přikývli a nechali na Austinovi odpověď, který jim slíbil, že jim ihned vysvětlí proč to tak je.

,,Je to odpověď A," mávl rukou. Bylo to správně. Ostatní týmy jen trošku zatleskali a šli jsme na druhé kolo.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem se zamyslela, protože jsem se lekla toho, jak všichni od našeho stolu si rychle stouplo a začali jásat radostí. Já se podívala na interaktivní tabuli a s potěšením jsem zjistila, že jsme první. Natalie na mě přesunula pohled a já jsem tedy začala trochu tleskat, aby to bylo co nejméně podezřelé. Byl akorát čas náš tým poslat do chatek a následně aby se šli osprchovat. S Natalie jsme měly štěstí, jelikož jsme v chatce měly vlastní sprchu, takže jsme nemusely jít do budovy asi o dvě stě metrů dál. Našemu týmu jsme dali rozchod a mezitím čekaly v chatce, než se ostatní osprchují, abychom je pak mohli jít zkontrolovat. Sedla jsem si na postel a oddychla si. Nikdy by mě nenapadlo, že mě jako docela velkou extrovertku vyčerpá tohle. Natalie si sedla na tu svou hned naproti té mé.

,,Jaké jsou tvé dosavadní pocity?" zeptala se zvědavě. Jen jsem ukázala palec nahoru na znamení, že to jde zatím dobře, ale věděla jsem, že ví že mě to vyčerpalo. ,,Chceš se pak podívat na film?" otázala se mě znovu.

,,To asi není dobrý nápad, když vstáváme tak brzo. Navíc si na ty ďábly musím dobýt baterky, jinak to nezvládnu," zavrtěla jsem hlavou k nesouhlasu. Navíc přeci jen pořád moje spaní ještě není nejlepší, takže beru okamžitě jakoukoliv příležitost na spaní.

,,Jak myslíš. Jestli půjdeš spát, tak si zajdu za Anthonym a Austinem. Chci být vzhůru o trošku déle," vysvětlila a já se na ní zamračeně podívala.

,,Tak půjdu s tebou," namítla jsem ihned. Nevím proč, ale i tak mám trošku obavy, navíc bych byla klidnější, kdyby tu alespoň byla takhle se mnou.

,,Julie, odpočiň si," povzdechla si. Ale když viděla můj pohled, tak jí asi došlo, že meani nepřemluví a že bych ani nešla spát. ,,Fajn, jak myslíš. Je zvláštní jak si poslední dny ke mně taková přítulná, je to roztomilé," uchechtla se trochu a já ihned cítila, jak začínám rudnout.

,,A vadí ti to snad?" optala jsem se mezitím, co jsem jí pozorovala pořád s červenými tvářemi. Ona se ještě trochu uchechtla a zavrtěla hlavou. ,,Co tam vůbec chceš dělat?" zavřela jsem na chvíli oči a lehla si. Chtěla jsem nechat Nat, aby šla do sprchy první.

,,Jen trošku pokecat o taktikách," vysvětlila mi s menším nadšením v hlase. Já vydala ze sebe jen něco, co mělo připomínat pochopení. ,,Mezitím co si byla na té hře mimo, tak se Anthony nabídl, že by ti dal nějaké rady ohledně nahrávek," dodala najednou. Líně jsem otevřela oči a viděla, jak mě pozoruje.

,,Super," vypadlo ze mě.

,,Neslyším takové nadšení, které jsem očekávala," poznamenala a skočila na mě. Zaskučela jsem kvůli náhlé těžkosti, ale hned na to jsem jí obejmula. Akorát se mi kvůli tomu chtělo jít spát, to byl jeden problém.

,,Podle tvého vyprávění se spíš mám připravit na svou popravu, samozřejmě že z toho nadšená nebudu," zasmála jsem se potichu. Ještě jsem jí chvíli objímala a pak jí pustila. Ona ještě seděla na mých nohou a jen jsem viděla ten její úšklebek.

,,Ale copak? Julinka má strach?" zažertovala. Já jsem za sebou popadla polštář a švihla jí s ním do boku. Jenom tu byla taková situace, že mi ho dokázala vytrhnout z rukou.

,, Já? To určitě," odpověděla jsem jí stejným žertovným tónem hlasu. Ona se zasmála a pak mi zákeřně přiložila ten polštář na obličej, jako kdyby mě s ním chtěla udusit. Jenže nečekala, že nás dokážu takto rychle přetočit. Polštář skončil někde vedle nás a tentokrát jsem se ušklíbla já. ,,Zapomínáš, že já mám ráda nějakou tu challange," dodala jsem ještě a pak jí pustila. I když byl její šokovaný výraz k nezaplacení, nechtěla jsem, aby se cítila nepříjemně jako tenkrát u mě doma po tom, co se stalo v obýváku. Takže jsem sesi pak stoupla a sama si šla připravit své pyžamo, bylo mi jasné, že v tomhle mě komáři budou chtít doslova sežrat, ale já nebyla zvyká spát v něčem jiném. ,, Běž se osprchovat, ať jdeme ostatní pak co nejdřív zkontrolovat a můžeme vyrazit za klukama,"řekla jsem a ona jen pořád se stejným překvapeným obličejem přikývla, vzala si své připravené věci a odešla do sprchy. Když zabouchla za sebou dveře, tak jsem se musela trošku zasmát. Ten její výraz byl opravdu k nezaplacení.

Pohled Natalie

*******

Co to sakra bylo? Nebo jak to udělala? A hlavně proč se mi najednou to její rychlé získání vedení zalíbilo? Je pravda, že jsem to mohla čekat, je to Julie a i ona má dobré reflexy. Ale i tak! Dávala jsem do toho všechnu svou sílu, aby nás náhodou nepřetočila a stejně to zvládla, jako kdybych nic nevážila. Něco na tom bylo, něco nejasného, ale na druhou stranu něco příjemného. I když jsme pravděpodobně jen dělaly blbosti jako to dělají normální kamarádky, tak i tak v tom bylo něco víc. S touto poslední myšlenkou jsem vkročila do sprchy a snažila se ze sebe nějak smýt tu červeň ve své tváří i když jsem věděla, že je to marné. Co se bude dít dál?