You saved me

21.

Pohled Natalie

*******

,,To je už tolik?" zděsila jsem se, když jsem se podívala na telefon, abych se podívala kolik je hodin. Bylo šest hodin ráno. Tak proto už nejspíše pomalu vycházelo slunce. Povídala jsem si s Julií celou noc.

,,Hmmm....to nevadí," pokrčila rameny Jul, jakoby to nic nebylo. Jenže to v pohodě nebylo, rozhodila jsem si svůj spánkový režim. Budu muset být celý den vzhůru, takže budu přežívat na kávě.

,,Jen nevím, jak jsme se mohly celou noc bavit o úplných kravinách, následně o volejbale a nakonec o tvé orientaci. Však ty témata nemají vůbec žádnou návaznost," rozhodila jsem rukama a na to se Julie začala smát, jenže jak jsme k tomu došly?

,,Připomíná mi to naše stará léta, kdy jsme protestovaly proti našim mamkám, že spát prostě nepůjdeme a pak jsme si celou noc povídaly," uchechtla se a já s ní. Jo to bylo naše, druhý den jsme vždy šly spát minimálně o dvě hodiny dříve, protože jsme byly vyřízené. ,,Hele nechci nějak otravovat, ale už mám hlad," podívala se na mě s prosebným pohledem. Nedivím se, od včera nic nejedla.

,,Tak počkej tady, jdu něco udělat a hned budu zpátky," vstala jsem a vyrazila do kuchyně. Jenže tam na mě čekal šok v podobě otce. Jak to že je tak brzo ráno vzhůru? Neřešila jsem to a vydala ze sebe něco, co mělo být pozdrav, následně jsem si opět hleděla svého a podívala se do ledničky. Budu muset opustit svůj plán výborné snídaně v podobě omelety, jelikož by bylo divné, že si dělám dvě porce, takže udělám obyčejný chleba.

,,Nečekal jsem, že vstáváš tak brzo," ozvalo se za mnou a mě polila nervozita, nesmím na sobě dát nic znát. Chtěla jsem mlčet a nic neříkat, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad.

,,Nespala jsem, byla jsem vzhůru a učila se na závěrečné zkoušky," zamumlala jsem skoro neslyšně a mazala chleby sýrem. Bože, proč jsem sem vůbec lezla? Ale taky jsem měla hlad.

,,Nejsou až za dva týdny?" zeptal se nechápavě.

,,Učím se průběžně, je to pro mě lepší, nemám toho pak tolik," vysvětlila jsem. Byla to pravda, vždy jsem se učila alespoň něco a vždy se mi to zatím vyplatilo. Začala jsem na naše chleby skládat šunku.

,,Ty mi nedůvěřuješ, že jo?" vypadlo z něj najednou a já ztuhla, byla jsem k němu otočená zády, snažila jsem se být ostražitá, aby mi něco neudělal. Nakonec jsem si jen povzdechla a nechala to být.

,,Půjdu si to sníst nahoru," oznámila jsem a s talířkem jsem vystřelila do pokoje. Tam se mi nejvíce ulevilo, protože jsem byla v bezpečí ne? Tohle je moje území a tady se mi nemůže nic stát.

,,Slyšela jsem dole hlasy, on byl ještě někdo vzhůru?" otázala se Julie. Jen jsem přikývla a na noční stolek položila talířek. Jul ihned chňapla po jednom kousku a ihned se zakousla. ,,Kdo?" zahuhlala a s plnou pusou. Za to si ode mě vysloužila menší pohlavek.

,,S plnou pusou se nemluví. Vzhůru byl táta," řekla jsem s klidem. Udiveně se na mě podívala. ,,Ptal se, proč jsem vzhůru tak brzo, tak jsem řekla, že jsem nespala a učila se. Bylo mu to divné, takže jsem řekla, že se učím průběžně," pokrčila jsem rameny a Jul pokývala hlavou, že chápe. ,,V kolik vyrazíš?" zeptala jsem se náhle, nechtěla jsem jí vyhazovat, jen jsem nechtěla, aby rodiče nezjistili, že je tady. Podívala se ještě jednou na hodiny.

,,Asi se tu zdržím do sedmi a pak vyrazím domů. Jestli budeš chtít, tak pak kolem desáté můžeme vypadnout ven a zahrát si, nebo jen tak pokecat," navrhla plán na dnešek. Znělo to dobře, ale stejně jsem si myslela, že mi to navrhuje, abych nezůstala doma a cítila se nepříjemně.

,,My si máme po dnešní noci ještě co říct?" zažertovala jsem. Jul se zasmála a zívla. Chtěla jsem jí spíš navrhnout to, aby se šla vyspat, ale jen co jsem otevřela pusu, tak mě zavraždila pohledem. Na to jsem dala jen oči v sloup. ,,Ale zahrála bych si ráda," pokrčila jsem rameny.

,,Můžeme pozvat Jennifer a Emily jestli chceš," navrhla. Na to jsem jen odpověděla, že je to dobrý nápad. Jul si začala kontrolovat svoje sociální sítě, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu převléknout. Když jsem ale po převlečení viděla její soustředěný výraz, tak jsem se jen zasmála a prostě na ní skočila. Následně jsem slyšela bolestné skočení a následný smích, ke kterému jsem se přidala taky, ale nesmály jsme se moc hlasitě.

,,Je čas," oznámila jsem jí. Ona si jen povzdechla. Pak si začala do svého batohu balit všechny věci, které si přinesla. Už si ho pak dávala na záda, když v tom jsem jí zarazila. ,,Hodím ti to až slezeš," řekla jsem. Přikývla a dala mi batoh do ruky. Otevřela moje okno a pomalu, tak aby nespadla se přesunula na větev, po které včera ke mně do pokoje přišla. Lezla velmi pomalu, ale zvládala to s přehledem. V tom vždy byla dobrá. Když jsem viděla, že je dole, připravila jsem se a pak jí hodila její batoh. Bohužel to nějak nevyšlo a batoh jí spadl místo do ruk na hlavu a tím pádem šla k zemi. To muselo bolet. ,,Jsi v pohodě?" houkla jsem potichu s menšími obavami, abych jí nějak neublížila. To se pak na mě podívala do okna a pozorovala mě se svým vražedným pohledem. Držela se za hlavu a mě ten pohled rozesmál. Na to se jen bolestně uculila a sebrala se ze země. Svůj batoh si přehodila přes rameno a jen na mě mávla rukou na rozloučenou. Taky jsem jí zamávala a pak zalezla zpátky dovnitř. Uslyšela sem zaklepání. Krve byste se mě neodřezal. Šla jsem otevřít a viděla svého otce.

,,Ty si tu někoho měla, nebo máš že jo?" zeptal se, nebo mi to spíš oznámil jako fakt. Obešel mě a začal se rozhlížet po mém pokoji, podíval se snad všude, kam by se šlo schovat, ale když nic, nebo spíš nikoho nenašel, tak se podíval na mě. Ten pohled jsem moc dobře znala. Pak si ale všiml ještě pořád otevřeného okna. Podíval se ven, ale tam taky nikdo nebyl.

,,Nikdo tu nebyl," řekla jsem s povzdechem a následně dala oči v sloup. Jenže se pak na mě podíval až s moc povědomým pohledem. Nedala jsem na sobě znát nervozitu. Ale v duchu jsem se klepala jako čivava. Rozešel se ke mně a pak jsem ucítila štiplavou bolest ve své levé tváři. On mě opravdu uhodil. Podívala jsem se na něj.

,,Příště mi nelži, nebo to bude horší," zasyčel a odešel pryč. Co to bylo? Rozhodně nemohl být opitý, nebo ano? Já nevím, ale dostala jsem z toho menší strach. Podívala jsem se následně na svůj telefon a nějakou dobu ho hypnotizovala. Měla bych jí napsat? Slíbila jsem jí to. Nakonec jsem si jen povzdechla a mávla nad tím rukou, vždyť to nebylo nic vážného. Nebudu jí s takovouto prkotinou otravovat, hlavně, když teď nás čeká zkouškové období, už tak z toho bude ve stresu a já nechci, aby si dělala starosti ještě o mně. Možná přeci jen musel slyšet tu ránu, když Jul trefil ten batoh. Možná i věděl, že je tady. Nebudu to řešit, musím se dát dohromady, vždyť za tři hodiny jdeme ven.

Pohled Julie

*******

Neměla jsem z mého odchodu moc dobrý pocit, měla jsem tušení, že se něco stane. ale i kdyby, tak by mi napsala ne? Sáhla jsem si na svou bouli na hlavě, která se mi rýsovala po mém setkání s batohem. Nad tím jsem se jen ušklíbla, buď neumím chytat, nebo Nat neumí házet. Druhou rukou jsem už měla rozepsanou zprávu pro Jennifer s tím, jestli nechce dnes se mnou, s Nat a Emily ven, že alespoň zaženeme nudu a můžeme si pokecat. Nečekala jsem odpověď hned, přeci bylo ještě brzo a dost pravděpodobně bude vstávat až za hodinu. Pak jsem napsala i Emily, od které mi odpověď přišla okamžitě. Divila jsem se, že je vzhůru, tak jsem se jí na to zeptala odpověď zněla tak, že prý byla celou noc vzhůru jen kvůli tomu, že si celou noc říkala, že se podívá už na poslední díl svého oblíbeného seriálu a půjde spát. Musela jsem se na to jen zasmát. To je prostě celá ona. Párkrát jsme jí musely na soustředění zabavit telefon, jelikož se od něj nedokázala odtrhnout, závislák jeden.