You saved me

49.

Stále pohled Julie, o pár dní později

*******

Snažily jsme se prezentovat jakože se o Viktorii zajímáme a že to s ní myslíme dobře. Samozřejmě náš křik nebrala moc pozitivně, ale přidala se k nám i trenérka a ona se nakonec rozhodla se raději sbalit a odejít z tréninku - což bylo dost odvážné. Trenérka moc nadšeně nevypadala a dokonce jsem si všimla, že většině z nás se ulevilo že byla pryč. Že by na tom zapracovala Jennifer? Dost možná. Líbilo se mi to? Fakt dostatečně. Spíš jsem byla zastánce toho, že by měla zmizet z povrchu zemského a byl by pokoj. Natalie vypadala dost uvolněněji což od doby co jsem jí vše řekla bylo příjemné přivítání. Došlo mi, že jsem se s tím tajemstvím netrápila jen já, ale taky ona. Jennifer se snažila najít nějaké znamení od Emmy, ale ta byla jako vždy ve svém světě - Jennifer jí kvůli tomu už dvakrát před spaním zabavila mobil - závislačila až moc. Chladila jsem se o zem a přemýšlela nad tím vším co se dělo. Ani jsem necukla když si Natalie přišla ze mne udělat polštář. Docela jsem to uvítala. Trénink skončil a pár holek se k nám nakonec připojilo. Nečekala jsem ale, že se všechny rozmluví o Viktorii.

,,Ta holka mi prostě nesedí, jakoby tu nechtěla ani být. Připadá mi, že by nejraději všechno dělala sama," promluvila jako první Olivie. Pár holek na to jen zamručelo v souhlas. Pak bylo ještě dodáno od dalších, že by se s námi měla víc socializovat, abychom to vše vyřešily bez křiku a domluvily se jak to bude. Což by bylo nejjednodušší.

,,Bude s ní zle," řekla jsem jen. Já měla svoje důvody proč se mi nelíbila, hlavně kvůli Nat, která se jí pořád vyhýbala a moc s ní ani nemluvila, nechávala to spíš všechno na mne a Jennifer.

,,Souhlasím, dělá naschvály, což při zápase nebude vůbec dobré," zabručela Emma, která si naopak udělala polštář s Jennifer, která ležela na svém břiše. Jen jsem v jejím výrazu vypozorovala zmatení, které raději nahradila humorem.

,,Trenérka je na naší straně ale," uchechtla se Jennifer. ,,Víte jak to myslím, většinu nám dělá peklo," dodala pak a na to všechny ihned opět zabručely v souhlas. Už dlouho se nestalo abychom musely běhat kolečka navíc a nebo se trápit celkově.

,,Má toho taky dost, navíc jsme to letos dotáhly dost daleko a tak je asi spokojená," promluvila konečně Nat. Jen jsem natáhla ruce a rozhodla se jí přesunout víc ke mně, ignorujíc všechen ten pot a menší smrad, který ale vycházel ze všech z nás. Už si začala zvykat na mou docela přítulnou povahu a ostatní to nijak nekomentovaly - prozatím. Nat odváděla dobrou práci se všemi, už jen protože to byla oblíbenkyně skoro všude. Holky začaly bzučet o svých problémech s Viktorií a já se mezitím využila situace s Nat.

,,Chceš dnes k holkám?" zeptala jsem se potichu a ona jen zavrtěla hlavou - aha, takže chce být se mnou sama. V těch pár dnech jsem se stala pokusným králíkem. Natalie se snaží si nějak zjistit, kde vlastně stojí a já jí musím dávat prostor a moc jí nezasahovat do myšlenek, což bylo nehorázně těžké. Ve finále jsem musela dělat to, co chtěla abychom dělaly...což jsem i několikrát narušovala protože to prostě bylo těžké se držet zpátky. Ale nijak si nestěžovala na mé doteky a jiné věci, i když mě několikrát již opravila svými vlastními rukami či slovy. Navzájem jsme se poznávaly trošku hlouběji než jsme byly zvyklé a sama jsem zjistila, že dokáže být k nepoznání. Několikrát jsem to okomentovala na což mi jednou vysloužilo polštář přes obličej. Většinou to ale byla její rudá tvář studem. Taky jsem zjistila, že hodně vyžaduje kontakt, její ruce nevěděly kdy dát pokoj a já si nemohla stěžovat. Viktorie nás jednou přistihla, ale nebylo to nic moc intimního - ale bylo to dost aby si vše spojila a Natalie začala plašit. Ne tak jako já, protože jsem měla další důvod proč na Nat dávat pozor a proč jí nenechat s Viktorií samotnou. Jednou se to ale stalo, včera a Nat byla jinačí. Musela jsem zase po dlouhé době zahnat do rohu a bylo mi řečeno, že se jí Viktorie posmívala. To se mi ani trochu nelíbilo, Natalie se tak snaží a Viktorie jen tak přijde a zničí náš postup. Moje hlava mě začala bolet už jen z myšlenky na její jméno...

Později, osamocené místečko v lesíku

*******

,,Brzdi trošku, Nat. Už jsem ti řekla že spěcháním si nic neověříš," řekla jsem když jsem chytla její až moc akční ruce. Ona jen zaúpěla že jí odporuji a zkusila se mi je vytrhnout ze sevření, což jsem jí nedovolila.

,,Nejsi fér, řekla si mi že můžu objevovat," použila na mne moje vlastní slova.

,,Taky jsem řekla že na takové věci je moc brzy a taky že tě nechci zastrašit," dodala jsem a ona se zamračila ale stáhla se. Trošku se posunula zpátky na mém klíně. Jen jsem se uchechtla nad jejím výrazem. Já se jen opřela na zemi o mé ruce. ,,Zase se ti dostala pod kůži? I když jsem ráda že si přítulná, tak bych byla raději aby tohle bylo z hlubších pocitů než jen snaha o rozptýlení."

,,Tak to není, chci prostě poznávat a ty mi to nechceš usnadnit. Jak mám zjistit, kde stojím když mi to ani nedovolíš?" zeptala se, vypadala trošku frustrovaně. Trošku jsem jí litovala. Možná jí se mnou bylo opravdu dobře když chce jít pořád dál a dál.

,,Nat...mám tě fakt ráda ale tohle ti opravdu nepomůže s tím abys zjistila kde stojíš. Musíš mi dát šanci ti to ukázat taky jinak," řekla jsem. ,,Ve středu jedeme do města, nech mě tě na něco pozvat a připravit nám říjemný den podle tvých představ. A ne - nebudu dělat tohle," dodala jsem společně s návrhem a ona konečně vypadala, že jsem její pozornost opravdu odvedla jinam. Moje malé vítězství. Nakonec přikývla. ,,Dobře, uděláme si příjemný den. Ty se přestaň nervovat kvůli Viktorii. O tu se postarám já, okay?" Jen mi na vše přikývla a troěku uvolnila to svoje ztuhlé tělo a já toho využila na menší masáž. Trošku jsem promnula její svaly a to mi vysložilo menší polibek. Já si naopak zase připadala jako sluníčko, co dokáže všechno.