You saved me

39.

Zdravím své drahé čtenáře. Doufám že se vám doposud tento příběh líbí a jste nadšeni z každé nové kapitoly. Budu ráda za vaše názory v komentářích a podporu v podobě hlasů. Dodává mi to motivaci psát dál. Také se omlouvám, že doposud jsem nic nevydávala, ale i já sama měla období prokrastinace. Nebudu vás dále zdržovat a užijte si kapitolu.

*******

Pohled Natalie, u dvojčat 21:00

*******

Kluci mi vyprávěli, jaký měli celkově rok, jelikož jsme se viděli vždy jen na krátkou dobu. Smála jsem se tomu, jak mi Anthony vyprávěl, jak moc se snažil něco nasunout Austinovi do hlavy před zkouškami. Já jsem převyprávěla, jak to bylo zase se mnou a s Julií. Byli překvapení, že Julie se snaží, protože to učení se mnou by údajně podle nich nikdo nezvládl. Pak se konverzace přesunula jiným směrem. Bavili jsme se o volejbale a ani mě nepřekvapilo, když se mě zeptali, zda jsem si už někoho nenašla, jelikož se mě na to ptali každý rok. Anthony si pak spíš povídal jen s Julií, asi proto, že ta tam začínala usínat. Musela jsem se usmát nad tím, že ti dva si docela dobře rozuměli.

,,Jak se s ní cítíš Nat?" zeptal se mě najednou Austin. Já sebou překvapeně trhla, jelikož jsem tuhle otázku nečekala. Možná jsem na ně zírala moc dlouho? Když jsem se podívala na Austina, měl nasazený ten svůj zvídavý obličej.

,,Jak bych se s ní cítila? Je to pro mě nejbližší člověk, kterého znám, hodně mi pomohla a stará se o mě i když vůbec nemusí. Cítím se s ní dobře a docela dost v bezpečí," pokročila jsem rameny. Jeho výraz se trošku změnil, zamračil se. Řekla jsem snad něco špatně? Chvíli vypadal, jako kdyby nad něčím přemýšlel a pak se podíval na Julii a zpět na mě.

,,Hele Nat, a necítíš tedy k ní tak trochu něco?" otázal se mě šeptem. Já jsem naprosto ztuhla a začala nad tím přemýšlet. ,,Myslím tím, že si řekla, že je to pro je k tobě nejblíž a cítíš se s ní v bezpečí," dodal ještě a teď jsem se zamračila já. Na co naráží? Nemůžu se cítit dobře, když jsem v blízkosti své kamarádky?

,,Je snad špatně, že se cítím v bezpečí se svou nejlepší kamarádkou?" poposedla jsem si a a dívala se na něj zvědavým pohledem. Zajímalo mě, co mi na to hodlá odpovědět. Však můj vztah k Julii je skoro stejný jako jeho s Anthonym.

,,Ne, ty mě nechápeš, myslím tím, že se s ní cítíš v bezpečí, chceš s ní být, cítíš se s ní dobře a hlavně...odjakživa se k sobě plížíte," popsal opět šeptem mezitím, co počítal všechny ty věci na prstech. Jsou to věci, které jsem jim vyprávěla vždy, když jsem s nimi byla na táboře. ,,Jakoby neber si to osobně, ale spíš si myslím, že k ní cítíš něco víc než kamarádství, s nikým jiným takové pouto nemáš ne?" dodal a hlavu znovu pootočil zpět na Anthonyho a Julii, jakoby se bál, že to dva naši konverzaci uslyší. Já jsem si tak nějak přehrávala všechny ty věci, co jsem společně s Julií dělala. Neviděla jsem na tom nic zvláštního.

,,Tak takové pouto je mezi nejlepšími kamarádkami normální. Jak si na to vůbec přišel?" zeptala jsem se ho najednou pro změnu já. Opravdu, co je to s ním? Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Však to určitě ostatní holky dělají taky.

,,Víš co? Nech toho plavat, neměl jsem to vytahovat," zasmál se trochu a poškrábal se na zátylku. Překvapeně jsem zamrkala nad jeho náhlou změnou nálady, to opravdu není normální. Tohle léto je opravdu jiné oproti těm dřívějším a jen tak se to asi nezlepší. Podívala jsem se na Julii, která už v polospánku pokyvovala na Anthonyho otázky. Že by to mělo souvislost s tím, jak ji ti dva odtáhli? Ani mi pořádně neřekla, o čem spolu mluvili.

,,V pohodě. Přemýšlím že už jí odtáhnu zpátky do chatky, podívej," kývla jsem směrem. Kde ti dva seděli. Austin se uchechtl nad tím, jak marně se jí snažil Anthony udržet vzhůru. Vůbec ho nevnímala, jen pořád přikyvovala a ani nevěděla na co.

,,To je tuhá takhle brzy pořád?" zasmál se.

,,Ne, jen poslední dobou špatně spí," zavrtěla jsem hlavou a pomalu se zvedla z Austinovy postele a přešla k těm dvoum. Zaslechla jsem i kousek jejich konverzace.

,,Hlavně buď v klidu, nic se ti nemůže stát kromě zlomeného srdíčka," popsal a Julie jen opět přikývla. Přešla jsem k ní a šťouchla do ní prstem.

,,Hej Julie, pojď jdeme spát," řekla jsem a ona otevřela oči. Její rozespalý výraz vždy stál za to. Vydala ze sebe konečně nějaký zvuk v podobě "hmm" a začala se pomalu zvedat z Anthonyho postele.

,,Pokecáme o tom ještě zítra, jsem úplně hotová," řekla rozespalý hlasem, zívla si a protáhla se. Anthony s Austinem byli překvapení jak při tom začala křupat, ale to bylo u ní úplně normální.

,,A to chceš zvládnout tábor? Tak to hodně štěstí," zasmál se Austin a ona na něj hodila vyzývavý výraz.

,,Tak to mě docela podceňuješ," ušklíbla se a pak se s nimi rozloučila a zmizela ven. Ono se to opravdu nezdá, ale Julie je v sázkách hodně vytrvalá, ale to kluci nevěděli a ani jim to říkat nebudu. Chci totiž vidět, jak se budou tvářit.

,,Ta se jen tak nedá, to se mi líbí," ukázal palec nahoru Anthony ve znamení, že to oceňuje. Jelikož hodně hrával videohry, tak to bylo takové jeho gesto pro +1, neboli za dobré chování či fair-play.

,,To tedy ne. Nijak to nepřehánějte a běžte co nejdříve spát, čeká nás nabytý program," varovala jsem je a oni jen přikývli. Znala jsem je ale až příliš dobře, zítra budou hotoví oni, každý rok to přeženou se sladkým a oni pak nedokáží spát. Jen mávli rukou. Zakoulela jsem očima a také se rozloučila, pak jsem spěchala ven, abych se umístila, že Julie nespí někde v křoví. Čekala na mě a vypadala trošku živější.

,,V kolik zítra vůbec vstáváme?" zeptala se mě najednou, jako kdyby jí teprve došlo, že budeme chodit budit náš tým.

,,My dvě vstáváme v šest abychom je co nejdříve pak vyhnali na rozcvičku a to si piš, že si to jejich trápení užijeme," zašklebila jsem se a ona se začala ihned smát. V hlavě mi pořád vyskakovala ta Austinova věta o tom, zda k ní necítím něco víc. Že by na tom opravdu něco bylo?