You saved me

42.

Pohled Natalie, doma v den příjezdu z tábora, 19:00

*******

Ležela jsem u sebe v posteli a znuděně se dívala na svůj seznam písniček v telefonu. Tak nějak jsem si uvědomovala, že si budu muset postahovat nové písničky, jelikož už mám všechny odposlouchané a už mě ani nebavilo je poslouchat. Od doby co jsem dorazila domů jsem si s Julií moc nepsala, chtěla jsem jí nechat si odpočinout. S tím jak ale nemůže spát jsem o tom pochybovala. Znuděně jsem dále prohlížela svůj seznam písniček a rozhodla se něco najít na YouTube. Takhle to pokračovalo minimálně hodinu, kdy jsem ukládala písničky co mi zněly nejlépe, ale moc jich nebylo. V tu chvíli mi přišlo upozornění na zprávu od Julie. Otevři mi okno. Jen jsem si sama pro sebe nadzvedla obočí, ale i tak jsem se vyhrabala z postele a šla otevřít okno. Poté jsem šla ihned zamknout pro jistotu dveře od mého pokoje. Slyšela jsem šustění větviček a pak dopadnutí na mou podlahu.

,,Ani se už neptáš a rovnou přijdeš sama?" Otočila jsem se na ní z úšklebkem. Rychle jsem si jí proskenovala pohledem jako kdybych se snažila najít něco, co by jí mohlo trápit. Stejně jsem už věděla, proč je tady. Ani jsem se nemusela ptát a něco říct, jelikož rovnou zalezla ke mně do postele.

,,Děláš jako kdybych nebyla vítaná," zamumlala když jsem si zalezla lehnout vedle ní. Jen jsem si povzdechla a lehla si na záda, což ihned brala jako pozvání a namáčkla se na mě jako mucholapka.

,,Tvoje přítomnost je u mě doma vždy vítaná, hlavně od doby co se vrátil on." Řekla jsem a ona se jen mírně usmála. ,,Mám chuť tě praštit za to jak se sebou zacházíš. Měla by si s tím spaním něco dělat. To tajemství tě ničí a mě bolí tě takhle vidět," řekla jsem, když jsem kolem ní obmotala ruce abych jí nějak podpořila. Slyšela jsem jí zamručet.

,,Nic to není..."

,,To lhaní ti v tom nepomůže Julie, opravdu tě praštím," řekla jsem jí jako varování. Obě víme, že jsem to nemyslela vážně, spíše jsem se snažila zdůraznit jak velkou mám o ní starost.

,,Nejsem z papíru, nestarej se tak jako kdybych taková byla," zamručela. Bylo to tady, opět byla podrážděná. Na jednu stranu se nedivím, že je mírně naštvaná. Sama jsem věděla, jaké to je když se z vás snaží někdo něco dostat. Ale na druhou stranu jsem viděla že jí to opravdu trápí, takže jsem doufala že mi to už řekne, nechci už dál čekat. Tohle všechno trvá už moc dlouho.

,,Já s tebou tak nezacházím, vím že si silná, ale i někdy na tebe je něco trochu moc," poznamenala jsem. Měla jsem pravdu a ona to moc dobře věděla, jen byla moc tvrdohlavá to přiznat. Cítila jsem jak se snažila odtáhnout z mého objetí. Pak se na mě podívala těma unavenýma očima.

,,Prostě mám strach, jasný?" Řekla to trošku ublíženě.

,,A z čeho jakože? Že tě snad odsoudím? Je to kvůli osobě do které si zamilovaná?" Zeptala jsem se jí a snažila se nějak probít přes tu její fasádu.

,,Možná? Nechci aby se to pouto mezi námi zrušilo, protože bys mě odstrčila," vysvětlila a podívala se pryč. Pak se opět na mě opět namáčkla. Tentokrát o něco silněji jako kdyby si myslela, že jí odstrčím.

,,A proč bych něco takového měla dělat? Však mě přeci znáš odmalička," zamračila jsem se. Byla to moje nejlepší kamarádka, proč bych jí měla jen tak ze dne na den odstřihnout? Byla tu pro mě odjakživa a já jsem si toho vážila. Proč bych jí kvůli tomu měla bodnout jídlu do zad? Nedávalo to smysl.

,,Prostě jsem sobecká, jasný? Nech mě tak jak jsem, dozvíš se to, jen mi dej čas," povzdechla si pro sebe.

,,Tak proč si myslíš, že tě odstřihnu?" zeptala jsem se. Nehodlala jsem se jen tak vzdát, byla jsem totiž stejně tvrdohlavá jako ona. Vydala ze sebe zvuk který zněl jako ten který jsem znala, zoufalství.

,,Protože si prostě taková Nat, já to ale tak nechci, buď ráda, že ti to řeknu na soustředění. Dříve ti to neřeknu," řekla a já slyšela v jejím hlase tón podráždění. Tentokrát jsem byla já, která vydala zvuk zoufalství. Proč tak tápe proboha? Já jí fakt praštím. Musela jsem to zkusit jinak.

,,Já nejsem taková. Pokud mi to neřekneš teď, tak můžeš jít spát k sobě domů," řekla jsem doufajíc, že tato výhrůžka pohne ledem, ale zmýlila jsem se když jsem viděla její podrážděný pohled. Vypadalo to, že byla připravená každou chvíli na mě vybuchnout a něco mi k tomu všemu říct.

,,To neuděláš," procedila skrz zuby. Věděla jsem, že jsem neměla tolik síly na to jí donutit jít domů, ne když byla v tomto stavu, ale co jsem mohla dělat. Zkusit jsem musela prostě všechno.

,,Podceňuješ mě Julie. Copak jsem někdy byla špatná kamarádka?" Zeptala jsem se jí. Ano, opravdu jsem se jí teď snažila hrát na city. Ona si jen pro sebe zase něco zamumlala a odtáhla se ode mne. Viděla jsem jak se posazuje a připravuje se na to vylézt z postele. Chytila jsem jí zezadu za triko a povalila jí na záda. Poté jsem jí chytla za rameno abych se ujistila, že nevstane. ,,No tak Julie. Prostě mi to řekni."

,,Můžeš na mě přestat tlačit?" Zavrčela jak snažila se posadit a odejít. Zabránila jsem jí tomu tak že jsem si prostě sedla na její břicho. Propalovala jsem jí karavým pohledem. Vzdala se a já si všimla toho, jak se snaží zahnat slzy. ,,Prostě ne teď jasný?"

,,Ty to stejně chceš říct až tam jelikož se ti pak nebudu moct vyhýbat," poznamenala jsem jasný fakt. Ona se opět snažila o to si sednout. Což se jí se mnou na jejím břiše moc nedařilo.

,,A tak co? Jsem si jistá že mě stejně pak odepíšeš, nech mě být prostě na tu chvíli než se to stane sobeckou," řekla a podívala se pryč. Zoufalství šlo slyšet z tónu jejího hlasu. Pak se na mě podívala jako kdyby mi říkala, abych jí prostě teď nechala být a hrála to s ní do doby než se to stane.

,,To je to tak špatný? Odsoudila jsem tě snad za to, že si mi řekla že si na holky?" Zeptala jsem se jí připravená tuhle konverzsci vést dál. Ona mě jen chytla za pas a shodila mě ze sebe. Pak jsem jí viděla se jen posadit. Vypadalo to, že už mi odpovídat nebude a nejspíš se rozhoduje, jestli by měla odejít. ,,Promiň...nechám toho. Pojď spát," řekla jsem tiše odevzdáným tónem. Ona se na mě podívala, jako kdyby se ujišťovala, že už o tom budu mlčet a pak si jen lehla zpátky. Tentokrát ale na svůj bok a zády ke mně. Já jsem jí chvíli pozorovala a pak si lehla taky. Jak jsme obě mlčely, tak na mě po chvíli začala padat únava a brzy na to jsem pak usnula.

,