You saved me

48.

Pohled Julie

*******

Já, Emma, Julie a Jennifer jsme se po společně sprše rozhodly, že zůstaneme o něco déle vzhůru a pokecáme společně, tak jako jsme to dělaly pokaždé na soustředění. Dnes se Darcy společně s Valerií rozhodly mít čas jen na sebe, takže tu s námi nebyly a pravděpodobně si užívaly soukromí někde v lese. Nijak jsme to nekomentovaly, byly přeci jen pár. Stejně tak jako já s Natalie, bylo zvláštní to teď přiznat, že jsme pár. Bylo to ale příjemně hřejivé. Narozdíl od těch třech jsem se flákala pro tentokrát na telefonu. Emma s Jennifer měly jistou výhodu, jejich chatka byla blíž k záchodům a i k recepci, což znamenalo, že kampová wifi tu šla ještě tak nějak chytnout. Projížděla jsem tedy nějaké posty na instagramu a u toho poslouchala Jennifer, která měla zase nějaké pochybnosti o své orientaci.

,,Víš, že tohle nutně neznamená, že si na holky? Vím, že se ti v minulosti líbili nějací kluci, takže můžeš být bisexuální. To je fajn, každá ryba ti chce dát pusu," řekla jsem jako žert. Ona moc nadšeně nevypadala. Že by se jí její bisexualita nelíbila? Že bych se možná ani netrefila? Stát se to mohlo samozřejmě.

,,Neříkej to tak, jako kdyby o nic nešlo," povzdechla si a já se jen na ní zamračila.

,,Teď se chováš jaké já od doby co jsem si vytvořila crush na Natalie," ušklíbla jsem se na ní a ona mě zavraždila pohledem. Snažila jsem se její situaci zlehčit a nějak jí pomoci, aby se cítila ohledně všeho lépe. Věděla jsem ale, že jí to moc nepomáhá, stejně jako to nepomáhalo mne.

,,Já vím, že to myslíš dobře. Je zvláštní, že teď vím, jak ses celou dobu cítila ty," řekla a já pokrčila rameny. Trpěla jsem takhle několik let. Dnes mi to připadá už normální, prostě to za něco stálo a já jsem byla ráda, že tato etapa byla u konce a začala jiná.

,,Nevím jak ti pomoci, i kdybych se teď o to snažila, tak ti to v ničem stejně nepomůže," poznamenala jsem a poposedla si, odložila jsem konečně telefon a podívala se na ní. ,,Kromě toho, to musíš vědet ty jak to vyřešit. Dřív nebo později tě ale Emma stejně začně z něčeho podezřívat. Na to jaký je lenoch jí přemýšlení jde až moc dobře," dodala jsem a vypadalo to, že to jí nepomohlo vůbec, protože se jí na tváři objevil ztrápený výraz. Povzdechla jsem si sama nad sebou. Jak to, že všichni dokáží řešit problémy a já to naopak jen zhoršuji?

,,Já prostě nevím, ty si řekla že je pansexuální a prostě mi něco říká, že by mě mohla mít ráda o něc víc než přiznává, ale nedala mi zatím nic, co by mi to potvrdilo a je to frustrující," řekla. Tak o tohle jí jde...úplně jsem zapomněla na to že Jennifer je ten typ člověka co čeká na znamení...na nějkaou návnadu, které by se mohla chytit a reagovat podle toho.

,,V tomto ohledu jsme úplně jiné, já jsem slepá i na signály," zachechtala jsem se a ona taky. ,,Ale to je jedno, tak já nevím, když bude po trénincích, tak se někam zajděte projít, třeba nějaký signál vyšle, pokud budete mít soukromí?" navrhla jsem a on zavrtěla hlavou.

,,Kolikrát jsme ještě před soustředěním byly jen o samotě a nic se nestalo."

,,Tak nevěděla jsi o její orientaci, mohla si to přehlédnout," odlehčila jsem to. ,,Navíc Emma je zvláštní ve vyjadřování svých emocí, nedává je moc najevo...tedy pokud nepočítáme únavu a hlad, to umí skvěle."

,,To je pravda. Možná máš pravdu a potřebuju nějakou slepeckou hůl či co," opřela se vedle mne a já jen zamručela. Byla jsem trochu unavená, ale to bylo v prvních dnech na soustředění normální. Chvíli jsem přemýšlela, než jsem promluvila.

,,Co si myslíš o Viktorii?" otázala jsem se najednou.

,,Já si myslím, že je fajn...je to dobrá hráčka. Proč se ptáš? Je to proto, že vám dává zabrat?" podívala se mne. Takže si nevšimla jejího chování vůči mne nebo Natalie.

,,Přijde mi tak trochu zvláštní. Nelíbí se mi...špatně nehraje, jen mi přijde arogantní," vysvětlila jsem.

,,Arogantní?" zopakovala a ve tváři se jí objevil výraz údivu, já jen přikávla.

,,Prostě...jak to říct...ještě když u nás byla nováček a Natalie se z ní snažila udělat svou kamarádku, tak na ní byla Viktorie docela nepříjemná. Dokonce bych i řekla, že z ní má Natalie vítr, snaží se jí vyhábat co nejvíce," popsala jsem událost, co se stala než jsem tenktrát přišla do šatny.

,,To fakt? Třeba má Viktorie menší problém se socializovat a zlepší se to," řekla a já zavrtěla hlavou.

,,Když jsem pomáhala Natalie na táboře, tak mi jeden den dala papírek, který mě docela naštval. Natalie ani neví co v něm bylo, protože v té době to nemohla ani vědět. Prostě zjistila, že si mi Natalie líbí a v papírku bylo něco v tom smyslu, že si mám Natalie hlídat, nebo se jí něco stane," vysvětlila jsem další ze situací, ve které jsem se s Viktorií střetla. Byl to jako tichý boj, dost nepříjemný.

,,Tak třeba má o ní starost?"

,,Právě že ne, když jsem se na ní pak podívala, tak to nebyla starost v jejím výrazu, ale úšklebek," zavrtěla jsem hlavou a zamračila se. Když jsem se to teď snažila rozebrat, tak mi to zase začalo dělat starosti, přeci jsem nemohla být s Natalie pořád a ona by toho mohla dřív nebo později využít. Prostě jsem jí neměla ráda a pravděpodobně nezačnu. Prostě je nepřítel a měla by odejít z týmu aby nastala ta rodinná pohoda, kterou jsem tu do doby než se připojila měly. Když už jsme hrály tak se snažila o to, aby byla mě a Natalie pořád v cestě, dělala nám naschvály.

,,Tak to nevím, nevšímla jsem si nějakého podezřelého chování vůči Natalie," zamyslela se na chvíli. ,,Ale když nad tím tak přemýšlím, tak jsem si možná všimla pár nepříjemných pohledů na tvou osobu...a taky toho, že se snaží překážet když hrajeme," řekla a já přikývla. Takže si toho přeci jen všimla. Potřebovala jsem ale nějak zajistit, aby se k Natalie nepřiblížila.

,,Dřív nebo později jí ale budeme muset něco říct než to zajde moc daleko. Nechceme tu přeci šikanu, že ne?"

,,Jasně že ne. Hlavně nikdo nebude šikanovat naší kapitánku a nejlepší kámošku, to nehrozí. Budu si na ní dávat pozor a kdyžtak jí občas při tréninku něco řeknu ve smyslu aby pohla tím zadkem někam," řekla trošku namyšleně a já se zachechtala. To jsem chtěla slyšet, možná přeci jen nebudu muset být jako hlídací pes a budu mít na střáži i střídání. Na Jennifer byl prostě vždycky spoleh.

,,Ale nedávej to najevo moc zle, to by si naše trenérka myslela, že naopak my šikanujeme ji," upozornila jsem na ten zásadní fakt a ona přikývla na znamení, že to chápe. Následně Natalie rozhodla, že už půjdeme do naší chatky, protože už chce jít spát. Rozloučila jsem se tedy s Jennifer se šeptem, až už teda něco podnikne a odešla s Natalie pryč.