You saved me

11.

Doporučuji si pustit tuhle píseň, psala jsem u ní tuhle kapitolu a myslím, že je skvělá, hrozně mě uklidňuje. Nebudu zdržovat a užijte si kapitolku, budu ráda za každou podporu. ❤️❤️

..........................................................

Stále pohled matky:

Měla jsem už pocit, že Natalie otevřela dveře od svého pokoje, bylo tu nepříjemné ticho. Chtěla jsem si s ní o tom promluvit, ale kdybych jí řekla, že zítra naše rodina jde na její zápas, tak se nejspíše zblázní. Donutila jsem se zvednout se z křesla a jít se podívat na Natalie. I když dospívá, bude to stále moje holčička. Teď ji dokáži ochránit a dokážu jí to. Vyšla jsem schody do patra a podívala se směrem, kde se nacházel její pokoj. Byla ke mně otočená zády a dělala shyby, ale to nebylo jediné čeho jsem si všimla.

,,Nat, co se ti proboha stalo?" vydala jsem ze sebe šokovaně. Pustila se a otočila se ke mně čelem, další modřiny. Kdo jí ublížil? Připomnělo i to ty časy, kdy byla zbitá skoro do bezvědomí.

,,Nic to není, stalo se to včera, proto jsem spala u Julie, trvala na tom, že mi to ošetří. Nebolí to," odpověděla a oblékla si triko. Nebolí? Jak to myslí? Vždyť jí to vidím na očích. Stála jsem tam jako socha a pořád se na ní dívala.

,,Neměla by ses tak přemáhat, není to zdravé. Navíc ti potřebuju něco říct, byla jsi malinká, proto si to nepamatuješ," vysvětlila jsem jí a šla dolů, věděla jsem, že přijde. Byla taková, že když šlo vidět, že je to vážné, přišla za mnou a ptala se.

Pohled Natalie:

Šla jsem za ní, vypadalo to důležitě. Když jsem sešla schody, viděla jsem jí v obýváku, jak sedí ve svém křesle, opírá se lokty o kolena a dívá se do země. Sedla jsem si tedy na gauč, který byl hned vedle.

,,Nebyl vždycky takový," vydala ze sebe. To mluví o něm? Nevěřícně jsem se na ní podívala. ,,Byla si malinká, tenkrát se rozhodl, že se stane smečařem, chtěl být stejně slavný jako babička," usmála se trochu. Já jen dál mlčela a s kamenným výrazem jí pozorovala. ,,Jednou, když vyskočil, tak se něco pokazilo, získal bod, ale spadl přímo na koleno. Doktoři mu potom řekli, že sice může hrát volejbal, ale nebude to jako dřív. Snažil se vyskočit nejvýš co to šlo, ale nedokázal vyskočit tak vysoko, aby dokázal vidět na druhou stranu. Bylo to jako by mu zlomili křídla," řekla smutně, šlo vidět, že se jí to špatně říkalo. ,,Tehdy začal pít a všechno mu bylo jedno, ty si se už taky pomalu učila něco o volejbale, byla si roztomilá. Pak si svoje emoce začal vybíjet na mě, nejdříve slovně, ale potom to zašlo dál, ale to přešel na tebe. Byli ti teprve tři roky. Dodnes se nenávidím za to, že jsem tomu nikdy nezabránila. Jsem rozhodnutá, že když to začne dělat znovu, odejdu od něj, navíc jsem poznala velmi milého muže a máme toho spoustu společného," usmála se nad svým cílem. Pak se podívala na mě. ,,Je mi to všechno hrozně líto Natalie, nikdy jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo. Kdyby nebylo mámy Julie, možná by tě už utýral k smrti," řekla. Já ztuhla. To nahlásila máma Jul? Ale já se svěřila jen Julii. Nevědomky jsem se rozbrečela. Mamka si toho nejspíše všimla a sedla si ke mně na gauč, chvíli nad něčím váhala, ale potom mě objala a přitiskla si mě co nejvíce na sebe. ,,Nedovolím mu, aby na tebe sáhl, slibuji," řekla a já jí objala zpátky. Takže ho nemilovala? Jednala tak vždy ze strachu, protože se bála, že by to bylo horší? Takže má už plán B? Tyhle otázky mi kolovaly v hlavně do doby, než se ode mě odtáhla.

,,Já nevím, co ti mám na to říct, ale začala jsem smečovat a ode dneška jsem kapitánka týmu," vydala jsem ze sebe ještě trochu ubrečeně. Máma sebou trhla. Podívala se na mě a na moje ruce, kde stále byly ty ošklivé modřiny. Pořád to bolelo.

,,Buď opatrná, nechci, aby si dopadla jako on dobře?" podívala se mi do očí. Najednou jsem cítila, že probořila tu zeď, kterou jsem si před ní postavila jen kvůli tomu, abych byla schop se ochránit. ,,Tvůj otec ví o vašem postupu a zítra tam bude naše rodina, snaž se být opatrná," řekla ještě a to jsem sebou trhla. On tam bude taky. Pamatovala jsem si jede trénink, kde byl i můj otec, pořád na mě něco křičel.

,,Budu se snažit. Zítra budu přespávat u Julie, nebude to vadit?" zeptala jsem se na ní pohledem jestli to s ním zvládne. Přikývla na znamení, že chápe proč. Nevím, proč jsem jí neměla tak ráda. Vždy mi vše dovolila, nic mi nezakazovala, ale nedokázala mě ochránit, možná to byl ten důvod, který mě donutil spoléhat jen samu na sebe a n tým. Byl to ten pocit, že jsem na všechno sama a uzavřela jsem se do sebe.

,,Jsem ráda, že jste kamarádky, tajně jsem chodila na vaše zápasy a na jednom jsem si všimla pohledu, kterým se na tebe dívá, nevím jak to popsat, ale někdy to vypadalo, jakoby čekala na to, že po tobě někdo vystřelí a ona by byla připravená se postavit kulce," poznamenala s klidným výrazem. Toho jsem si všimla, dnes mě dost pozorovala a i jindy jsem si všimla toho, jak se nevědomky otáčí a kontroluje mě. Měla jsem z toho všeho smíšené pocity, bála jsem se, protože jsem nevěděla, co můžu čekat od otce. Těšila jsem se na zítřejší zápas a byla jsem nesvá s Julie, která mě pozorovala. Musela jsem pořád přemýšlet nad tím o čem mluvila s Jennifer.

,,Mami?" oslovila jsem jí a ona mě pobídla k další větě. ,,Slyšela jsem Jul si povídat s Jennifer o mně. Prý mi má něco říct, ale pořád říká, že není správná doba, chce mi to říct až na soustředění, co si to tom myslíš ty? Nabídku do jiného týmu prý nedostala," vysvětlila jsem jí svou myšlenku, která mě už začíná sžírat. Zamyslela se. Pak se napla a podívala se na mě. 

,,Mám své typy, ale jestli ti to chce říct až tam, tak ti to určitě řekne. Nepřemýšlej nad tím ta moc, přijde to samo věř mi," pohladila mě po rameni a pak zapnula televizi. Přijde to samo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než si na to počkat.