You saved me

34.

Pohled Julie, o hodinu později

*******

Společně s holkami jsme trénovaly naši sehranost, ale Victorie mi doslova překážela, chápu že je tu nová a neví jak to tu u nás chodí, ale tak nějaké zkušenosti ze svého posledního týmu musí mít. Nat se jí nevšímala, což mi přišlo podezřelé. Souvisí to s tím chováním v šatně? Když jsem viděla jak Victorie vychází z šatny s tím divným úšklebkem? Rozhodla jsem se Nat proto na chvíli odtáhnout trošku mimo, abych jí trochu podusila a řekla mi to. ,,Můžeš na chvíli?" zeptala jsem se jí a aniž bych čekala na její odpověď jsem jí zatáhla k nejbližšímu rohu.

,,Co se děje?" zeptala se mě jako kdyby nic. Já jsem si jen povzdechla a propalovala jí pohledem, pak jsem se na chvíli podívala na Victorii a hned poté jsem přesunula zrak zpět na Nat.

,,Jsem překvapená, že jí nechceš dát nějaké rady, hlavně když moc dobře vidíš že mi docela dost překáží," zamračila jsem se nespokojeně a ona přesunula pohled na druhou stranu. Že bych uhodila ihned na správné místo? Nahnula jsem se směrem, aby se mi dívala přímo do obličeje. ,,Takže? Má to nějaký důvod?" otázala jsem se zvýšeným hlasem.

,,Prostě je divná," pokrčila rameny.

,,Nat já nejsem až tak blbá. Co se stalo v té šatně než jsem přišla? Jelikož jsem jí viděla vycházet s jasným vítězným úšklebkem," tlačila jsem jí dál. S ní to opravdu nikdy jinak nešlo, člověk to z ní musel doslova páčit a někam jí nejlépe zatlačit, aby bylo naprosto jisté, že řekne pravdu.

,,Když jsem jí navrhla, že jí dám tipy, tak mě vytáhla za triko a zasyčela mi do obličeje, že mé rady nepotřebuje. Prostě mnou opovrhovala," pokrčila rameny jako kdyby to nic nebylo. Já jsem se plácla do čela. Ona je ztracený případ. Mohlo mě napadnou dřív, že se stalo něco podobného. Povzdechla jsem si.

,,To si mi to nemohla říct dřív ty pako?" zeptala jsem se jí, když jsem nás zase táhla zpátky k našemu týmu.

,,Tak už tak tě zatěžuju s dost problémy, nechci tě otravovat s takovou blbostí," řekla trochu ublíženě.

,,Jenže ty mě neotravuješ, jsme nejlepší kamarádky, moc dobře víš, že mi můžeš říct všechno," zamručela jsem trochu namíchnutě. Teď si zahrajeme takovou krátkou hru. Jestli budu v týmu z Victorií, tak přísahám, že jí už za to překážení seřvu. A podle mě moc dobře věděla, že mě to vytáčí, jelikož se mi ani jednou neomluvila a moje nahrávky byly kvůli tomu trochu mimo. Naštěstí jsem s ní v týmu neskončila, takže jsem byla daleko uvolněnější a Nat tak vypadala také. Její podání byla dnes trošku slabší, ale to proto, že je dnes dost trénovala, je normální, že ztratila díky tomu trochu síly. Vyhrávaly jsme a viděly jsme, jak začíná být Victorie frustrovaná. Já jí chtěla potrápit trochu víc, ale ozvala se trenérka.

,,Holky končíme, dnes ještě musím něco vyřešit a vy musíte trošku více odpočívat, běžte domů a dejte si nějaké dobré jídlo, ale žádný fast food!" zvýšila trošku přísněji hlas když odcházela, my jsme se všechny začaly hned chechtat, protože nám bylo jasné, že Emma to jedním uchem pustila dovnitř a druhým ven, no nejen ona, my všechny. Nat se po mně skočila skončily jsme na zemi.

,,Tak to je pohodlí," skoro zavrněla a holky se okolo nás začaly smát. Já si nestěžovala jsem si ani trochu, její blízkost mě uvolňovala. Uchechtla jsem se a zvedla se do sedu. Pomalu jsem nás zvedla a společně jsme se vydaly do šatny. Přehrávala jsem si v poslední době ten svůj monolog, který jí plánuju odříkat na soustředění, kde se jí vyznám. Někdy, když si ho zkouším nahlas před zrcadlem, tak se mi zlomí hlas, protože si občas představí, jak se znechuceně zatváří, nebo se nebude tvářit nijak a přestane se mnou úplně komunikovat. Z té myšlenky jsem trochu posmutnila a asi si toho všimly všechny.

,,Julie, co ten výraz, který vypadá, jako kdyby byl konec světa?" otázala se mě najednou Emma. Sakra, proč jsem na to musela myslet právě teď?! Okřikla jsem sama sebe ve své hlavě a začala se tvářit jako kdyby se nic nedělo.

,,Ale jen jsem si na něco vzpomněla. Nic to není," usmála jsem se falešně, což dělám málokdy. Natalie se na mě podívala zkoumavým pohledem, znervózněla jsem. Julie chovej se normálně, nemůžeš dopustit, aby se do dozvěděla dřív! Všimla jsem si pohledu Jennifer, která mi jasně dávalo najevo, že ví na co myslím a abych to z té své hlavy vytřepala co nejdříve. Když jsme se v šatnách začaly pomalu převlékat, tak jsem se nijak jinak netvářela, nešlo se mi přetvařovat. Nikdy jsem v tom nebyla dobrá. Nat už byla převlečená a já jsem byla teprve ani ne v polovině tohoto poměrně jednoduchého úkolu. Když jsem byla hotová, tak jsem nahlas zakňourala zoufalstvím. Nemohla jsem ty pohledy vyhnat z hlavy. Seděla jsem na lavičce a začala jsem klepat nohou. Moje úzkosti se začaly zase projevovat, proto jsem musela rychle vstát. Nat moc dobře tyto pohyby znala a věděla, že mám buď strach nebo jsem nervózní. Proto hne jakmile jsem vstala, tak jsem ucítila, jak mě objímá. Ani jsem si nevšimla, že holky už byly dávno pryč.

,,Jsi v pohodě?" zamumlala svou otázku. Já jsem byla doslova tuhá jako kámen. Kdybych teď něco řekla, určitě bych se prokecla, což by nebylo moc dobré. Vydala jsem ze sebe tedy jenom zvuk, který měl znamenat souhlas. Ona se odtáhla a starostlivě se na mě podívala. ,,Vidím, že tě něco užírá, ale tak vím tvou orientaci, tak co ještě skrýváš?" zeptala se znovu. Já jsem nad tou otázkou trochu sebou škubla a podívala se na opačnou stranu než byla ona.

,,Nat, prosím, jsem v pořádku. Řekla bych ti, kdyby se něco dělo, je to jen malá věc, která mi dává trochu zabrat, brzy bude o všem uvidíš. Jen doufám, že to bude mít happy end, proto tohle všechno, občas se mi v hlavě přehrají ne moc dobré scénáře," vysvětlila jsem a usmála se trochu, i když jsem se na ní nedívala přímo, tak jsem slyšela povzdech a periferním viděním jsem viděla jak zakroutila hlavou.

,,Asi taky zavedu tu věc s tím zahnáním do rohu, dokud mi to nevyklopíš, v tomhle jsme si hodně podobné jak vidím," prohlásila a já se na ní překvapeně podívala. ,,Navíc tě znám, během chvíle by si to vyklopila, ale nechám tě být. Jde vidět, že tě to užírá, ale dokud se necítíš na to mi to říct, tak to chápu, ale jsem tu vždy pro tebe, na to nezapomeň," usmála se trochu, já se uvolnila a usmála jsem se taky.

,,Díky Nat, jsi skvělá kámoška," sklopila jsem hlavu k zemi. Proč na mě začíná mít ještě větší vliv? Měla jsem chuť se za to sama praštit. Ale věděla jsem moc dobře, že to pro mne bude utrpení a ta největší zkouška v mém životě. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že záleží na Nat, jestli tou zkoušku projdu nebo ne.

,,To ty taky, nezajdeme ještě na zmrzku? Je docela brzy," navrhla a já přikývla, chtěla jsem s ní strávit ještě trochu více času. Společně jsme vyšly ze šatny a mířily si to do nejbližšího stánku se zmrzlinou. Během této cesty jsme ještě viděly Victorii, která se na mě dívala zase s tím úšklebkem. Kousla jsem se do jazyka, abych nic po ní nevykřikla, ale věděla jsem, že teď budu dost možná mou budoucí přítelkyni ještě více chránit a to mě ještě víc frustrovalo. Bude to zajímavé léto.