Pohled Natalie, 13:00
*******
Dorazily jsme na místo, kde jsme se měly s holkami sejít. Bylo to před naším oblíbeným obchodem se zmrzlinou. Já si jako vždy vzala své oblíbené ovocné příchutě, Julie si dala něco sladšího a jakmile jsem viděla Emmu, jak si bere levandulovou příchuť, věděla jsem, že bude stoprocentní zábava. Protože vůbec neví jak to chutná. Jen co jsme vyšly směrem park ozvalo se.
,,Fuj, no to snad ne. Víte jak voní ta svíčka. Tak přesně tak to i chutná, no nic, ale dojím to když už jsem si to koupila," povzdechla si a s jasnou nechutí ve tváři pokračovala v lízání zmrzliny. Pak jsem se podívala na Jennifer, která pozorovala Emmu a měla u toho takový zvláštní pohled a ani se neusmívala. Nijak jsem to neřešila a s úsměvem jsem se pustila do té své. Mezitím jsem poslouchala holky, jak si říkaly, jak si myslí, že dopadly u zkoušek. ,,Co ty Julie?" zeptala se pak Emma. Jul se na ní podívala.
,,Ten týden jsem u ní byla celý, učily jsme se spolu a můžu říct, že podle toho, jak zběsile psala, tak dopadne skvěle," usmála jsem se trochu a všimla si Jennifer, která hodila na Julii takový úšklebek. Jul jen pokrčila rameny. Holky se mě už ani neptaly, protože ví, že každý rok dopadnu perfektně. Všimla jsem si, že jedna z našich hráček má v tašce míč, takže si zahrajeme, bylo nás dost. Společně jsme se smály a nevšímaly si lidí, kteří se na nás dívali. Hlavně kluků. Byla jsem přímo uprostřed naší party a opravdu jsem si připadala, jakoby mi holky dělaly strážce. Když jsme se zastavily před hřištěm určený na volejbal, už byly naše zmrzliny pryč. Nějací kluci opodál hráli fotbal a občas se na nás podívali.
,,Absolutně ne, Nat bude se mnou," řekla Julie a na znamení, že to myslí vážně mě jedno rukou objala kolem ramen. Musela jsem se zasmát, protože Jennifer nevypadala spokojeně. Já jsem na ní s Julií vyplázla jazyk. Takové odreagování jsem přesně potřebovala. Nenápadně jsem přišla k tašce, ve které byl míč. Když si mě všimla Emma, tak se ke mně rozeběhla a já rychle vzala míč a začala utíkat pryč. Holky se začaly smát. Když už mě skoro měla, uskočila jsem.
,,Ty malá, rychlá mrško dej to sem, to jsem chtěla udělat já!" křičela za mnou a já se za tu dobu pořádně začala smát. Pak jsem se schovala za Julii. ,,Míč nebo život," pronesla jakoby recitovala nějakou knihu. Julie se uchechtla.
,,Tak to budeš nejdříve projít kolem mě," řekla Jul a postavila se do obraného postoje. Holky se nemohly přestat smát. Ještě jsme se bavily, pak už se bude brzy hrát. Emma se snažila ke mně dostat, ale Julie jí zastavila. ,,Utíkej Nat!" povzbudila mě a já opět začala utíkat pryč. Když jsem byla v bezpečné vzdálenosti. Zastavila jsem se a otočila směrem na Emmu. Která si to mířila ke mně. Skousla jsem si ret. Pak jsem si míč nadhodila a podáním ho nahrála Julii. Která ho zachytila.
,,Ale snad teď nebudeme hrát na třetího. Vzdávám se," zakňourala Emma, sedla si do trávy a založila si ruce na prsou. Holky se zasmály.
,,Tak zahrajeme si už?" zeptala se po chvíli Jennifer. Všechny jsme přikývly a rozdělily se na dvě poloviny. Samozřejmě, že jsem byla s Julií v týmu. Náš tým měl míč, a tím pádem jsem šla podávat první, holky na druhé straně byly trochu nervózní. Věděly, že je šetřit nebudu. A taky že ne, podala jsem naprosto úžasně a Jennifer, která se to snažila zachytit, míč letěl pryč. Trochu jsem se usmála. Tohle mě bavilo nejvíce. Čas podat levou. Znovu jsem podala, ale tentokrát se to Jennifer podařilo zachytit. Zůstala jsem vzadu s tím, že budu přijímat. Je super si po týdnu zase zahrát, chybělo mi to
Po tomto krátkém hraní
*******
I když jsme do toho všechny dávaly naprosto vše. Byly jsme pořád vyrovnané. Takže jsme to po nějaké době prostě vzdaly a uznaly, že jsme na tom podobně. Sedly jsme si opodál do trávy a opět si povídaly. Já jsem si chtěla lehnout tak jsem si automaticky bez zeptání lehla Jul na klín. Když se na mě podívala, jen jsem se nevinně usmála. Ona nad tím zase pokroutila hlavou a já si zase koutkem oka všimla Jennifer, která se dívala na Jul s divným pohledem, který nejspíše něco říkal Jul, ale ta jí vracela zase nějaký pohled. Jak dokážou takhle komunikovat očima? Neřešila jsem to a zaposlouchala do písně, kterou holky pustily, byla taková uklidňující. Některé si jí broukaly. Zavřela jsem na chvíli oči a nechávala už teplé sluneční paprsky dopadat na mou kůži. Dnes bylo krásně, ideální den na odpočinek. Už bych chtěla na ten tábor, protože, když pak ležíte ve stínu stromů a dopadají na vás skrz ně sluneční paprsky...je to prostě magické.
,,Nespi," drcla do mě s uchechtnutím Julie a já své oči zase s mírným zavrtěním hlavou otevřela," opět jsme si dívali do očí jako minule. Když už jsme se hypnotizovaly docela dlouhou dobu, Julie se zprudka nadechla a odvrátila pohled. Co to zase bylo? Nijak jsem to neřešila a zase se začala zvedat. Už bylo půl páté. Sice jsem nikam nepospíchala, dnes jsem měla kupu času a hlavně jsme neměli žádné úkoly. Mám prostě volno nevěděla jsem co budu dělat, hlavně nechci být doma sama. Ale vím, že mi teď máma nedovolí přespávat u Julie, byla jsem tam celý týden a Jul také musí být doma. Nedá se nic jiného dělat. Všechny jsme jen tak v tichosti seděly a poslouchaly písničky, co se nám přehrávaly. Julie opět nějak komunikovala beze slov s Jennifer. Já jsem si mezitím přesedla opodál k Emmě.
,,Taky tak obdivuješ, jak ty dvě komunikují beze slov?" zeptala se mě Emma a já jen přikývla mezitím, co jsme obě hypnotizovaly ty dvě. my čtyři jsme se bavily už dlouho, ale tohle pouto zatím měly jen ty dvě.
,,Nechápu to, ale mám pocit, že Jennifer se s Jul o něčem dohaduje, podívej ten pohled. Julie spíš vypadá, jakoby se bránila," vysvětlila jsem a Emma přikývla na znamení, že souhlasí. opravdu by mě zajímalo, co ty dvě ví a já se to mám dozvědět až na soustředění, začínám z toho být pomalu, ale jistě na jehlách. Nejsem zvyklá na to, že by mi Jul něco tajila.
ČTEŠ
You saved me
Romance,,Copak ti to pořád nedochází?" zeptala jsem se už zoufale, v jejích očích to bylo jasně vidět, nevěděla. ,,A co mi tedy nedochází?" opáčila. To tajemství trvalo už dlouho, byla z toho už zmatená, chápala jsem to. ,,Jsi chytrá, ale tohle ti opravdu...