You saved me

4.

Byla jsem nervózní, právě jsme už šly na hřiště. Na druhé straně sítě byla docela vysoká černovlasá dívka. Proč jsem vůbec chtěla smečovat? Měla jsem zůstat vzadu.

,,Hele to je ten jejich prcek," zasmála se a koukla na mě hráčka druhého týmu. Naštvala mě a už jsem se chystala, že jí na to něco řeknu.

,,Nenech se znervóznit a rozčílit Nat," řekla mi Jul, která stála nalevo ode mne. Nadechla jsem se. Jul se na mě ještě povzbudivě usmála a pak jsme připravily, jelikož naše protihráčky podávaly. Míč letěl a Heather ho zachytila jen tak tak, bohužel přeletěl síť zpátky. Připravila jsem se. Budu blokovat. Dělaly to docela dobře, jenže já vím jak je zablokuji.Teď! Vyskočila jsem co nejvíce to šlo a smeč skončil u nich. Holky zakřičely moje jméno.

,,Co to?" zeptala se překvapeně. Přešla jsem blíže k síti.

,,Ahoj, já jsem ten jejich prcek. Tyhle taktiky můžou působit na ostatní, ale na mě nefungují. Ráda tě poznávám," řekla jsem chladně. Ona se na mě naštvaně podívala. Už se mi podařilo jí naštvat, výborně.

,,Jsi dobrá," poznamenala stejně chladným tónem.

,,Vážně? Díky," usmála jsem se mile. Viděla jsem ten její naštvaný výraz, který se ještě více mračil. Pak se podívala na mé ruce a ušklíbla se. Jestli mě do nich příště trefí, tak mě to bude zatraceně bolet. Jul ke mě přišla a popostrčila mě.

,,Ukaž se jim ty volavko," zasmála se. Taky jsem se usmála. Teď podávala Jennifer. Ještě jsem na ní křikla hodně štěstí a zase připravila. 

,,Kluci to je ta moje kamarádka, kterou jsem naučil smečovat!" slyšela jsem dost známý křik. Musela jsem se pousmát. Austin křičel jako by mu to tady patřilo. ,,Ukaž jim jak letáš Nat!" křikl ještě. Myslela jsem, že se propadnu do země. Jennifer podala míč, byl dobrý, ale druhý tým ho zachytil. Bohužel jsem při blokování vyskočila moc brzo, a tak mi míč proletěl kousek nad prsty. Heather ho skvěle zachytila. Teď je řada na mě, Julii a Jennifer. Odstoupila jsem se od sítě a trochu se rozeběhla. Všechny jejich blokařky šly blokovat Julii. Míč letěl na mě. Letěl dost rychle. Levačkou jsem ho smečovala a míč dopadl na zem. Dopadla jsem na zem a podívala se na mou ruku. Já to zvládla. Holky zajásaly. Já se podívala na usmívající se Jennifer.

,,Tvoje nahrávky jsou moc přesné, děsí mě to," utrousila jsem. Vydala ze sebe nesrozumitelný zvuk, který měl nejspíše značit naštvanost. Jen jsem se zasmála. Jennifer šla opět podávat.

O nějakou dobu později:

Nebudu lhát, docela mě to vysilovalo. Jelikož jsme se pořád posouvaly, tak jsem se dostala na své obvyklé místo vzadu. Podávaly naše protihráčky. Trefila síť, ale míč padal na naší stranu. Jennifer stála jako přimrznutá. Nesmíme ztratit ani jeden bod. Probudily se mé schopnosti libera a já se rozeběhla. Zachránila jsem ho, bohužel se odrazil zpátky na jejich stranu. Ta jejich hráčka, co se mi nejdříve vysmívala, že jsem prcek smečovala. Byla jsem na kolenou, ale přesto jsem ten smeč odrazila, bohužel opět jako libero a já bolestně zakřičela. Jennifer ho nahrála Julii a ta smečovala. Já ležela na zemi a tiskla si k mému drobnému tělu ruce. Holky potom ke mně běžely a ptaly se, jestli jsem v pohodě. Posadila jsem se a snažila se o to, abych se nerozbrečela.  Praštila jsem pěstí do země. Ta mrcha to udělala schválně. S pomocí Julie jsem vstala a podívala se na naše soupěřky. Skoro se mi vsmívaly. Já se podívala na mé ruce. Au. 

,,Dobrý?" zeptala se mě Julie, když mě odtáhla kousek stranou. Já jen vraždila pohledem tu jejich hráčku. Jen počkej, moje zábava teprve začíná. 

,,Jo. Ta mrcha viděla mé ruce, udělala to naschvál. Nebolí to," zalhala jsem. Milosrdná lež. Bolí to jako byste mě ta švihli bičem. Ona si povzdechla. Přesunula jsem zrak na ní. Chytla mě za ramena a podívala se mi hluboko do očí.

,,Nelži Nat, znám tě už od základní školy. Vidím ti na očích všechnu tu bolest. Myslíš, že jsem si nevšimla, jak už bolestně přivíráš oči a koušeš si ret?" zeptala se s vážným výrazem. Zná mě příliš dobře. Povzdechla jsem si taky a jednou rukou jí chytla rameno, trochu sebou škubla. Zvláštní. Pomyslela jsem si.

,,Jsem v pohodě, jasný?" koukala jsem se jí do očí a snažila se o to, aby ta moje lež vyzněla co nejpravdivěji. Pak mě ještě objala a šly jsme si stoupnout na naše místa. Naposledy to bylo několikrát levou rukou. Čas akorát změnit hru, zmást je. Už si zvykly, že smečuju a podávám levou, tak teď pravou. Jennifer to ze mně vycítila a jen se usmála. Další má spoluhráčka podávala a já ihned, když smečovaly se připravila, Heather to přijmula. Jennifer následně nahrála mě. Ty hráčky vykulily oči, čas zahrát pravačkou. Dala jsem ještě větší ránu, než levačkou. Konec setu. Získali jsme set. Otočila jsem se na holky.

,,Hej, hej, hej!" zakřičely holky se mnou mou hlášku. Potom jsme se rozesmály a šly za trenérkou, ta se mi ihned dívala na ruce a ptala se, jestli jsem v pořádku. Přikyvovala jsem a říkala, že to nic není  a nebolí to. Zaslechla jsem rozhovor mezi Jennifer a Julií.

,,Kdy jí to plánuješ říct Julie? Pořád to odkládáš a říkáš, že není správná doba, až podle tebe ta správná bude, může být pozdě," pokárala jí Jennifer. Mluvily o mně? Co mi má Julie říct? Dělala jsem, že jsem příliš zaujatá Heather a Emmou, které se zase pošťuchovaly.

,,Já vím, ale prostě nechci, aby se mi stranila, radši budu takhle trpět," zesmutnila Julie. Proč bych se jí stranila? Je to moje kamarádka. Nebudu jí odsuzovat. ,,Možná až na soustředění, tam jí to řeknu, stoprocentně," řekla odhodlaně. Dobře, tak za měsíc. To jí dali nabídku do jiného týmu, nebo co? Sakra mě to bude jedno, když se mnou bude neustále komunikovat. Pořád je to kamarádka, i když bude v jiném týmu.

,,No konečně. To ti to trvalo tu jistotu vypracovat na sto procent," zasmála se Jennifer. ,,Neboj se toho, Natalie je hodný člověk," dodala ještě. Periferně jsem zahlédla Julii, která byla červená jako rajče. O čem to sakra mluvily?

O  další nějakou dobu později:

,,Yáááás!" křičel celý náš tým. Taková hláška, kterou jsme docela často používaly. Skočila jsem na Julii a ta spadla, holky po nás skočily taky a udělaly jsme jednu velkou hromadu.

,,Holky, dusím se," vydala jsem ze sebe přidušeně a u toho se smála jako idiot. Dnes už máme dohráno. Zítra další silný tým. Je to pořád horší. Už jsme si balily, ale já ještě potřebovala na záchod. Omluvila jsem se a šla si odskočit. Pro mou smůlu na záchodech stály dvě hráčky z týmu, proti kterému jsme dneska hrály. Polkla jsem knedlík v krku a dělala jakože nic. Jenže ta černovlasá, co se mi dneska vysmívala mě chytla za mou mikinu a otočila si mě směrem k sobě. Schytala jsem takovou ránu do břicha, že jsem padla k zemi.

,,Já ti dám se mi vysmívat. Já ti dám předstírat, že to nebolí, protože tě teď hodlám zbít dokud nebudeš prosit abych toho nechala," zavrčela mi do obličeje a pak jsem cítila kopance do břicha, do zad, prostě všude. Zakrývala jsem si instinktivně obličej. Po chvíli mě však nechala ležet na zemi a odešla. Vyškrábala jsem se pomalu na nohy. Jestli se zítra pohnu, bude to zázrak. Pomalu jsem vyšla ze záchodů, kousala se do tváří a bolestně přivírala oči pokaždé, když jsem došlápla.

,,Nat, kde si takovou dobu?" uslyšela jsem hlas Julie. No potěš koště. Pomyslela jsem si. Otočila jsem se směrem k ní a držela jsem se za břicho.

,,Je mi špatně," zalhala jsem, ona si povzdechla a vzala mi mou tašku. Snažila jsem se s ní držet krok. Holky se na mě když jsem nastupovala do autobusu nedůvěřivě koukaly. Prosím, ať se mě nikdo na nic neptá. Sedla jsem si k oknu a Julie opět vedle mě. Usnula jsem.

Pohled Julie:

Když odcházela na záchod, byla v pořádku. Něco se muselo stát, byla bledá a viděla jsem, jak bolestně přivírá oči. Proč pořád tak lžeš? Jsi jak tlakový hrnec, jednou praskneš a bude to pro tebe horší. Dívala jsem se na ní. Co tak moc tají?