You saved me

26.

Pohled Natalie

*******

Povídali jsme si potichu, tak jako vždycky. O kousek dál na posteli ještě ležel můj počítač, kde jsme měli puštěný film, ale nakonec jsme se na něj vůbec nedívaly, tak jako vždy. Mluvily jsme o starých časech, kdy jsme se teprve volejbal učily hrát, jak nám to nešlo a tak. Byly to dobré časy, nezapomenu nikdy, když jsme tenkrát uklízely zpět míče. Jeden se nám totiž dostal na druhou stranu tělocvičny, rozhodla jsem se tedy, že pro něj dojdu a Julii jsem poslala zpět za holkami. Když jsem ho podáním chtěl poslat zpátky, trefila jsem Jul přímo do zad. Do dnes si myslí, že jsem to udělala schválně. Ale opravdu to byla jen nehoda. Julie už občas když jsem mluvila zavírala oči a celkově vypadala už unaveně. Takže jsem e rozhodla, že už bychom mohly už jít spát. 

,,Nejspíš bychom se už měly pořádně vyspat, usínáš," poznamenala jsem a ona jen pomalu přikývla na souhlas. Pomalu se tedy zvedla a vytáhla si ze své tašky pyžamo, které se mimochodem opět skládalo z kraťasů a sportovní podprsenky, nevím proč v tom spí, však to musí být nepohodlné. Nechala jsem jí radši být a ona zalezla do koupelny. Já jsem mezitím rychle uklidila ten zbytek oblečení. Pak jsem si připravila své pyžamo, které se zase skládalo z volného trika a kraťasů.  Jen jsme se rychle vystřídaly a pak, když jsem přišla zpět do pokoje, Julie už klimbala hlavou. Nevím, proč už si nelehla, mohla spát, ale ona musí prostě čekat na mě. Obě jsme zalehly když v tom najednou.

,,Můžu tě obejmout, nemám poslední dobou moc dobré spaní a tohle by mi alespoň trochu pomohlo," šeptla potichu a s rozespalým hlasem, svým způsobem roztomilé. Vydala jsem ze sebe zvuk na znamení, že může a přetočila se na záda. Po chvíli mi ležela na hrudi a i mě to bylo nějak pohodlné, protože jsem se propadla do říše snů více než snadno.

Pohled Julie

*******

Byla jsem v překvapená, když mi řekla, že můžu. Dost pravděpodobně to ale bylo kvůli tomu, že byla unavená a ani moc nevnímala. Ale i tak jsem byla ráda. Poslouchala jsem její srdce a to mě uklidňovalo docela zvláštním způsobem. Možná je to tím, že jsem byla v těsné blízkosti člověku, kterého jsem milovala. Usínalo se mi po delší době opět dobře. Konečně, ale pořád mi hlavou běhaly pochyby, chci jí to hrozně moc říct, ale bojím se odmítnutí, nebo hůř, že už se mnou nepromluví. Nesmím na to teď ale myslet. Už jsem si řekla, že to udělám a to dodržím.

Pohled matky Natalie, ráno 7:00

*******

Přišla jsem akorát z práce a všimla si Tylera, jak spí na gauči. Asi usnul u televize. Potichu jsem tedy vyšlapala schody a šla se podívat na ty dvě, protože se stávalo dost často, že celou noc prokecaly. Nakoukla jsem do pokoje Natalie a s mírným úsměvem se dívala na polohu, ve které se ty dvě nacházely. Natalie ležela na zádech a objímala Julii, která spala na jejím hrudníku. Jak to ty dvě vždy podobně ze spaní dokázaly nevím. Potichu jsem opět zavřela dveře a šla se pomalu připravit do postele, dnešní noc byla poměrně dlouhá náročná, těším se na spánek.

Pohled Natalie, o hodinu později

*******

Probudil mě nepříjemný tlak v močáku. Proč před spaním tak moc piju? Julie pořád ležela tam kde usnula, na mně. Nechtěla jsem jí budit, ale potřebovala jsem opravdu moc na záchod.

,,Jul, je ráno," oznámila jsem ještě rozespale a docílila jsem je toho, že se na mě ještě více natiskla a něco zakňourala. Je to špatné, tak snadno jí neprobudím, byla odjakživa velký spáč. Začala jsem jí teda jednou rukou hladit ve vlasech a druhou jí jemně škrábala záda. Spokojeně zamručela a mírně se usmála. ,,Potřebuju lulat, takže jestli to nechceš mít i na sobě tak mě pusť," řekla jsem výhružně sladkým hlasem a to jste měli vidět, jak se rychle odvalila. Lehla si na záda a já se pomalu posadila. Podívala jsem se na ní, jak si rukou zakryla oči a spala dál. To není možný, pohled mi sjel ale ještě níž na její odhalené břicho, které měla díky svému domácímu tréninku pěkně vyrýsované. Když jsem se přistihla, že zírám moc dlouho a mohla by si toho všimnout zavrtěla jsem rychle hlavou. Začala jsem se zvedat a šla si dojít konečně na ten záchod. Cestou jsem zjistila, že už je osm a to na mě bylo docela brzy. Dnes je volno, dost pravděpodobně se sejde dnes celý tým až na trenérku a zajdeme ven na zmrzlinu a tak, možná si pak ještě později i zahrajeme. Dělaly jsme to tak každý rok po zkouškách, říkaly jsme si vždy, jak se nám dařilo a jaké máme plány na léto, já to měla vždy stejné. Takže to nemělo ani smysl říkat. Ale letos tam budeme možná i plánovat taktiku na další zápasy. Příští týden už se seznámíme s novou hráčkou, jsem na to velice zvědavá. Na nováčky jsme se vždy těšily, bylo fajn někomu poradit s něčím co mu nešlo. Když jsem se vrátila Julie už seděla a protahovala se, vydala ze sebe nevysvětlitelné zvuky a následně se na mě podívala s pořád unaveným pohledem.

,,Mám hladíka," zakňourala. ,,Ale chci kávu, bez ní nedám ani ránu," dodala. Je jsem se uchechtla a ona s dalšími zvuky pomalu vstala a oblékla si na sebe trošku volné triko. Pak jsme se společně vydaly do kuchyně. 

,,Co si dáš?" zeptala jsem se zvědavě, když jsem se podívala do lednice. Ona chvíli přemýšlela mezitím, co nám připravovala naší ranní kávu. 

,,Asi jen cereálie, dlouho jsem je neměla a dala bych si," pokrčila rameny. Jen jsem přikývla a vytáhla z lednice mléko, které jsem jí podala, aby nám ho mohla přidat do kávy. Mezitím jsem připravila dvě misky, do kterých jsem následně nasypala naše oblíbené cereálie, pak jsem ho jen zalila mlékem. Sedly jsme si pak ke stolu a pomalu snídaly, když v tom nám oběma cinkl telefon. Emma, už navrhuje dnešní sraz. Některé holky už jí odepisovaly. Julie odepsala za nás obě, všimla jsem si toho a tak jsem se jí rozhodla trochu rozhodit.

,,Jul ale já už dnes něco mám," řekla jsem vážným hlasem. Trošku jsem se i zamračila, abych jí naznačila, že se má nejdříve zeptat zda mám čas.

,,Obě moc dobře víme, že ty o víkendu nemáš nic na práci, dělám to automaticky. Takže to na mě nezkoušej, si průhledná jak sklo," řekla a ani se u toho na mě nepodívala. No jasně že to hned prokoukla. Někdy jsem jí v tomhle obdivovala, dokázala poznat co mě trápí, tuhle schopnost jsem nikdy neměla. Proto si pořád lámu hlavu nad tím, co mi chce na tom soustředění říct. Znělo to dost vážně.